5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Kauza: Afrika, geny a inteligence

Kauza: Afrika, geny a inteligence

Autor: Jaroslav Petr | Datum: 5.12.2007 | Vydání: 12/2007

Slova významného genetika Jamese Watsona o duševních schopnostech Afričanů rozvířila skandál ve vědeckých i politických kruzích. Odborníci znovu diskutují o dědičnosti inteligence a o rozdílech mezi lidskými populacemi. Je nějaká rasa chytřejší a lze vůbec takto uvažovat? ptá se veřejnost.

Řada institucí v Británii odřekla přednášky laureátovi Nobelovy ceny genetikovi Jamesi Watsonovi. V USA suspendoval Watsona jeho zaměstnavatel newyorská Cold Spring Harbor Laboratory. A důvod? Watson, objevitel dvojité šroubovice DNA a vůdčí osobnost čtení kompletní lidské dědičné informace, v rozhovoru pro britský list Sunday Times vyjádřil obavy o osud Afriky. Podle něj je pomoc Africe odsouzena k nezdaru.

„Všechny naše aktivity vycházejí z předpokladu, že inteligence Afričanů je stejná jako naše. Ale všechny testy dokazují, že tomu tak není,“ prohlásil Watson. Nyní pyká za svůj sklon k ostudným prohlášením.

Watson svou zálibu v kontroverzních vyjádřeních potvrdil v následném rozhovoru pro list The Independent, v kterém řekl: „V současnosti převažuje ve světě touha po tom, aby lidstvo bylo obdařeno duševními schopnostmi zcela rovnocenně. Možná tomu tak je. Ale jenom to, že chceme, aby tomu tak bylo, prostě nestačí. To pak není věda.“

Vyjádření o „hloupé Africe“ vzbudilo pobouření nejen v Británii, kde Watson právě pobýval, a v USA, kde už dlouhou dobu působí. Podle harvardského psychologa Howarda Gardnera se Watson pokusil uchopit komplex problémů – co je lidská inteligence, co je rasa a jak spolehlivé jsou testy IQ – a vměstnat je do jediné kousavé poznámky. Výsledek nemohl být jiný, než jaký byl. Shodou okolností se skandál kolem Jamese Watsona rozhořel v době, kdy genetici významně pokročili ve zkoumání variability lidstva. Ani z něj však nevyplývá nic, oč by mohl Watson své tvrzení opřít.

Jak moc se lišíme

Když 26. června 2000 vítal americký prezident Bill Clinton v Bílém domě americké genetiky Craiga Ventera a Francise Collinse, aby společně oznámili lidstvu hrubé přečtení lidského genomu, vyzdvihl Clinton fakt, že variabilita lidského genomu je pozoruhodně nízká. Výsledky analýz se daly shrnout do lapidární věty: všichni jsme stejní. Lidé se měli vzájemně lišit nejvýše každým tisícím písmenem genetického kódu. To je v přírodě celkem výjimečná uniformita. Dobové komentáře argumentovaly například srovnáním, že dvě gorily obývající jeden a tentýž prales mají DNA rozdílnější než Eskymák z Aljašky a Khung z Kalahari.

Za dobu, která uplynula od památného „dne G“, kdy bylo přečtení lidského genomu oznámeno světu, proteklo sekvenátory hodně molekul DNA a náš pohled na variabilitu lidské dědičné informace se v mnohém změnil. Iluze o shodě je na 99,9 % pryč.

Dědičná informace se zdaleka neliší jen v jednotlivých písmenech, ale i v mnohem větších úsecích DNA. Ukazuje se, že jednotlivým lidem mohou celé dlouhé kusy DNA chybět nebo naopak přebývat, aniž by se to projevilo nějakým defektem. Překvapivá variabilita existuje i v počtu kopií jednoho a téhož genu. Zatímco po jednom z rodičů nemusíme gen vůbec zdědit, od druhého jej můžeme získat hned v několika kopiích.

Nedávno byly přečteny první kompletní genomy konkrétních jednotlivců. Shodou okolností to byly genomy předních protagonistů výzkumu lidské DNA – Jamese Watsona a Craiga Ventera. Ty odhalily i na úrovni záměny jednotlivých písmen podstatně větší variabilitu, než jakou signalizovaly výsledky prvního čtení zveřejněné v „den G“. Lidé se neliší každým tisícím, ale zhruba každým dvoustým písmenem genetického kódu. Každý z nás je tedy z genetického hlediska mnohem větší individualita, než jsme si ještě před pár lety mysleli. Genom navíc není zcela stabilní. Bill Clinton jej označil za „knihu života“, ale mnohem přesnější by bylo přirovnání k internetové encyklopedii Wikipedia, která je neustále aktualizována, nikdy nebude mít ideální konečnou podobu.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace