5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Každý dokáže víc, než si myslí

Každý dokáže víc, než si myslí

Autor: Daniela Kramulová a Michal Ondráček | Datum: 30.5.2014 | Vydání: 6/2014

Timothy Gallwey patří k zakladatelům koučinku. Začínal jako tenisový a golfový trenér, zajímaly ho faktory, které ovlivňují sportovní výkon. Stal se průkopníkem psychologických výzkumů na tomto poli a objevitelem unikátní metody vnitřní hry (inner game), která skvěle funguje nejen ve sportu, ale i v byznyse nebo při zvládání každodenního stresu.

Každý dokáže víc, než si myslí

Jak jste vlastně objevil princip vnitřní hry?

Jako tenisový trenér jsem začal pracovat tradičním způsobem, stejným, jakým jsem se sám tenis učil. Jeho základem je sledovat chování hráče a opravovat ho – citlivě mu sdělit, co nemá dělat, co má dělat jinak. Jde to ztuha, ale trenér úspěšně bohatne, protože to zabere hodně času. Jednou ke konci dne jsem už byl unavený, nechtělo se mi upravovat klientův špatný návyk a začít s pracným nácvikem nového. Tak jsem mu jen házel míčky jeden za druhým. A stala se hrozná věc – ten člověk se začal najednou sám od sebe zlepšovat. Když jsem si to uvědomil, byl jsem zpočátku rozladěný – jestli je člověk chopen učit se sám, to mám tedy jako trenér problém. Za co mi pak bude platit?

Vzápětí jsem si uvědomil, že jsem byl vlastně mnohem víc zaujatý výukou než tím, že klient se něco učí. Proto mě tak překvapilo, že se vlastně učí, aniž bych vyučoval. A začal jsem přemýšlet o tom, co se vlastně odehrává při procesu učení. Byli jsme zvyklí sledovat jen chování, ale to hlavní se odehrává v hlavě. Až dosud se nikdo hráče nezeptal, co se mu děje v hlavě, když proti němu letí míček. Pokud předtím dostal spoustu instrukcí, snaží se je dodržet, kritizuje sám sebe, když se mu to nedaří – tím se vlastně vytváří prostředí, které proces učení zpomaluje, brání mu. Líbilo se mi, nač jsem v tu chvíli přišel. A odstartovalo to změny v přístupu k mé práci.

Zaměřit se na chování, odměňovat a posilovat to žádoucí a korigovat nevhodné ale stále patří k základním psychologickým doporučením…

Vzpomínám si na svá studentská léta na Harwardu. Studoval jsem u slavného behaviorálního psychologa Skinnera, který při svých pokusech vždycky odměňoval žádoucí chování. U zvířat to fungovalo skvěle – dokonce se říkalo, že tímto způsobem umí přimět holuba, aby udělal cokoli, co si někdo ze studentů vymyslí. A tak jeden navrhl, aby Skinner naučil holuba skákat proti směru hodinových ručiček. Pokaždé když pokusný holub udělal krok správným směrem, Skinner stiskl knofl ík, rozsvítilo se světlo, ozval se zvonek a objevilo se jídlo. Holub už uměl dělat několik kroků vlevo po sobě, ale ještě to nebyl celý kruh. V téhle fázi experimentu Skinner zmáčkl další knofl ík na ovladači – rozsvítilo se světlo, zazněl zvonek, ale pokaždé se neobjevilo jídlo. To holubovi pomohlo upevnit požadované chování, fungoval už jen na světlo a na zvonek, v posledních třiceti minutách se tím cvičení zrychlilo. Když Skinner řekl, že stejným způsobem lze ovlivňovat lidské chování, byl jsem zděšený. To by pak mohl nějaký inteligentní manipulátor člověka donutit k jakémukoli chování. Shodou okolností ale můj spolubydlící začal chodit se Skinnerovou dcerou. Měla v té době ve zvyku chodit bosa – k velké nelibosti svého otce. Když jsem zjistil, že ji Skinner navzdory svým úspěšným experimentům s ovlivňováním chování nedokázal přimět, aby chodila po centru Bostonu obutá, ohromně se mi ulevilo.

Pozitivní upevňování může fungovat, pokud nám jde o poslušnost, poddajnost, o „zvířecí mentalitu“. Světlo a zvonek vlastně ukazují rozdíl mezi dobrou prací a špatnou prací. Když nic neřeknete, dáváte druhému signál, že jeho výkon je špatný.

Jak jste se dostal od sportu do světa byznysu?

Mým prvním firemním klientem byla telekomunikační společnost, která přišla o pozici monopolu a musela se transformovat na konkurenční prostředí. „Musíme změnit úplně všechno. Pomůžete nám?“ zeptal se mě jednou její viceprezident při lekci tenisu. Telekomunikace byl obor, s nímž jsem neměl zkušenosti, ale bylo mi jasné, že lidem dělá problém se změnit, zejména v situaci, kdy jsou k tomu nuceni.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2014 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace