5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Každý lékař psychologem

Každý lékař psychologem

Autor: Pavla Koucká | Datum: 24.6.2006 | Vydání: 7-8/2006

Medici by se měli psychologii učit v praxi, na každém kroku pod dohledem lékaře, ve styku s nemocným, říká profesor Vratislav Schreiber. V ideálním případě by měl psychologickou péči zvládnout lékař sám.

Považujete psychologii za součást medicíny?

Psychologie je samostatná věda na rozhraní společenských, humanistických a přírodních věd. Přírodovědné základy však má zcela nepochybně, stejně tak jako medicína, a také uzdravný aspekt je oběma společný. Klidně ji tedy můžeme považovat za součást medicíny.

Přesto existuje na některých pracovištích až rivalita mezi psychology a lékaři... Čím si myslíte, že to je?

Rivalita mezi mnou a psychology neexistuje. Ale máte pravdu, někdy to tak je. V pozadí stojí systém financování pracovníků ve zdravotnictví: když mají lékaři a psychologové oddělené ordinace a sbírají body pro pojišťovny,de facto si konkurují. A dále pak jde o to, že každý lékař by měl být zároveň také psychologem. V ideálním případě by měl psychologickou péči zvládnout psychiatr sám. A podobně i praktický lékař či specialista.

Do studia medicíny ale psychologie téměř není zahrnuta...

Ale to nevadí. V osnovách budoucích lékařů se nemusí skvět předmět s názvem psychologie; budoucí lékaři se jí mají učit v praxi, na každém svém kroku, při němž jsou pod dohledem lékaře ve styku s nemocným. Profesor Charvát, když dělal velkou vizitu, nás mediky zároveň svým příkladem učil psychologickému přístupu k nemocnému. Sedl si vedle pacientky a zdánlivě jí měřil pulz. A jak ji tak držel za ruku, povídal si s ní a díval se jí do očí.To je mimochodem jedno z nejzákladnějších pravidel: jakmile má lékař psychologicky působit na pacienta, musí se mu dívat do očí. Ve fyzickém a očním kontaktu spočívá třetina psychologického působení na pacienta. Když je lékař silná osobnost - jako byl například Charvát - dokáže působit tak sugestivně, že se pacientům uleví už samotnou jeho přítomností.

A čím to je, že lékaři tak často nemají čas na psychologickou péči o pacienta? Je to bodovým systémem jejich odměňování?

Nemyslím si, že by bodový systém lékaře omezoval v empatii a navazování psychologického kontaktu s pacientem - a už vůbec ne tak, aby jej odbývali. Pravdou ale je, zejména v menších oborech, jako je oční nebo kožní, kde bývají narvané ordinace, že lékař skutečně nemá na psychologickou péči dostatek času. A přitom právě třeba u očních onemocnění je psychologie velmi důležitá. Pro takto přetíženého lékaře pak může být existence psychologa skutečně úlevná.

Mluvili jsme o tom, že psychologie je součástí medicíny, a přitom není pravidlem, aby třeba interní klinika měla vlastního psychologa. Na některých západních klinikách, a někdy i u nás se zavádí pozice psychoterapeuta,tedy v podstatě trénovaného psychologa, který už je zaměřen na to, aby psychologických postupů využíval jako součást léčby nemocného. Lékař může takového terapeuta třeba instruovat:"Víš, on má srdeční vadu a strašně mu to zhoršují domácí stresy. Rozeber s ním, jak má vycházet s manželkou."

Mluvili jsme o tom, co by lékaři měli vědět z psychologie. Co by podle vás měli psychologové vědět z medicíny?

Nemoci lze rozdělit zhruba do tří skupin: u první pomůže prostá psychoterapie, psychologie, uklidnění... v druhé jsou klíčové léky... a třetí ta, kde farmaka pouze mírní projevy a usnadňují život či dožití s těžkou nemocí.Psycholog by měl po krátkém úvodním pohovoru vědět, zda má příchozího poslat k lékaři.

Řekl bych proto, že ve studiu psychologie by měl být samostatný předmět nebo kurz o somatických příznacích lidských onemocnění. Seznámení s tím, čeho si mají kliničtí psychologové všimnout. Když seznají u příchozího hrubý hlas, strumu a třesoucí se ruce, aby jej odeslali k endokrinologovi. Somatická onemocnění mívají psychologickou nadstavbu, kterou se psychologové mohou zabývat, ale měli by poznat somatický základ, odstranění tělesné příčiny jev takovýchto případech stěžejní. Pacient s nadýmáním může přijít k psychologovi a stěžovat si:"Já když se rozčílím, tak to je hrozné. A hned mám z toho průjem, poraďte mi, jak to mám dělat, abych zůstal v klidu."Psycholog by měl zbystřit, a pokud si všimne, že dotyčný má žluté oči, neváhat a hnát ho na jaterní testy. Příznaky žloutenky se skutečně mohou zhoršovat při nervovém vypětí, ale problém je hlubší než prosté rozčilení. Zvládat takovéto potíže pouze psychologicky by bylo nebezpečné.

Napsal jste knihu o stresu. Co si myslíte, že je v současné době největším stresorem?

V Čechách je to touha po penězích. Mít, ještě víc mít, mít aspoň tolik jako soused, mít barák, nóbl auto, velký zisk v podnikání, podnikatelské baroko někde za Chodovem...

Co byste takto stresovaným lidem doporučil?

Nic, protože když jim stařec bude něco doporučovat, tak mu odpovědí:"To bylo za vás, dědo. Teďka je to všechno jinačí."Krom toho touha po hmotném blahobytu je významným stresovým faktorem současné společnosti z principu, patří k podstatě svobodných tržních společností dnešní doby.

Jaký stresor považujete za nejsilnější u sebe?

Stáří a hrozící nemoci, starost o zabezpečení rodiny v případě toho, že selžu zdravotně - ať už fyzicky či psychicky. Jak zorganizovat život tak, abych ještě něco dělal: ordinoval, chodil na semináře... a přitom zase neubližoval svým blízkým; stresory běžného života - třeba prasklá stoupačka. Obzvlášť stresující je kontakt s řemeslníky. Platím jim trojnásobek hodinové mzdy vysokoškolského profesora, a oni si k tomu ještě naúčtují cestu! Ale už jsem si na takové věci zvykl a v podstatě mě nestresují. Vlastně se vůbec necítím být nějak zvlášť stresován.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace