5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Kinder management a šedá zóna padesátníků

Kinder management a šedá zóna padesátníků

Autor: Lenka Králová | Datum: 31.3.2016 | Vydání: 4/2016

Byl rok 1990 a televizní moderátor oznamoval výsledky voleb. Pohled na nový vládní kabinet České a Slovenské federativní republiky mě rozradostnil. Vlnitá kštice Valtra Komárka a Petra Pitharta, hejskovská patka Jiřího Dienstbiera i technokratická pěšinka Václava Klause a Petra Millera pro mě znamenala vstup do nové a lepší éry. Vláda mojí země měla vlasy!

Kinder management a šedá zóna padesátníků

Komunističtí ministři bývali plešatí, stejně jako soudruzi poslanci a soudruzi ředitelé. Občas se holou lebku pokoušeli zamaskovat přehazovačkou. Soudružky vedoucí se pro změnu snažily prořídlý vlasový porost načechrat trvalou ondulací a kompenzovat knírem. Tento módní trend nezvolila mocenská elita záměrně. Byl projevem přirozeného chátrání těla. V sovětské zóně totiž ovládala chod společnosti gerontokracie. Čím starší člověk byl, tím větší byla jeho osobní moc.

„Mladej, skoč nám pro pivo,“ ozývalo v kancelářích národních podniků a čtyřicetiletý otec dvou dětí poslušně vybíhal do samoobsluhy se síťovkou vratných lahví. Není proto divu, že jsme po roce 1989 nekriticky přijali vývojovou tendenci, podle které by měli klíčová místa obsazovat hlavně mladí, zdraví a krásní lidé. Dnes se zdá, že jsme to s gerontofobií tak trochu přehnali. Vytvořili jsme nový problém – diskriminaci lidí středního a staršího věku na pracovním trhu.

Rekvalifikace z umělce na umělce

Václav Zíka je grafik. Zná dnes už neobvyklé umělecké techniky a dokáže vytvořit tiskovou formu leptáním štočku nebo ruční sazbou liter. V uplynulých dvaceti letech se ale jeho profese radikálně změnila. Dovednosti, které si dříve dokázal osvojit jenom člověk s výtvarným talentem, byly najednou v komerční tvorbě zbytečné. Díky počítačům mohl dělat práci grafika i absolvent hotelové školy, jehož výtvarný projev se od dětství neposunul dál než ke kresbě kosodélníku s čárkou uprostřed. Stačilo, že zvládl základy programu Adobe Illustrator.

Sedíme ve vinárně a Václav Zíka najednou popadne minerálku a rázně ji postaví na reklamní leták na kraji stolu.

„Já jsem musel. Nemůžu se na to dívat,“ omlouvá se. S odporem nazdvihne lahev. „Podívejte, má to špatný rozpal. To písmeno je oblé a tak by vedle něj měla být užší mezera. Ten text je vysázený diletantsky. Všechny mezery jsou stejně široké, proto ten leták vypadá tak hnusně…“

Trpí natolik hluboce, že si ho lze jen stěží představit, jak připravuje jako DTP operátor letáky supermarketů pro tisk. Nesourodé řádkování, chybné členění, kulhavý rytmus prvků, pouťová barevnost. Zkuste donutit Johana Sebastiana Bacha, aby celé dny vysedával u rozladěného klavíru a hrál pořád dokola jednu a tu samou odrhovačku – navíc falešně! Současný polygrafický průmysl ale skutečné umělce nepotřebuje; na českém trhu se jich uživí málo.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace