5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Krize jako šance

Krize jako šance

Autor: Radka Liebezeitová, Andrea Květoňová | Datum: 29.8.2017 | Vydání: 9/2017

Zdá se vám toto slovní spojení protichůdné, nebo dokonce nesmyslné? Napadá vás, že z krize je nejlepší se co nejrychleji dostat, a s šancí ji vůbec nespojujete? Na první pohled se to může zdát logické. Krize ale opravdu může být příležitostí změnit svůj život. Je to šance na nový začátek. Šance, o kterou v danou chvíli vůbec nestojíme, ale kterou můžeme využít ve svůj prospěch a ke svému růstu. Je to ale jen šance. Nikoli pravidlo. Takže jak na to?

Krize jako šance

Jana odhalila manželovu nevěru, když jí bylo 47. Neměla sebemenší tušení, že její muž udržuje paralelní vztah s jinou ženou už několik let. Nic tomu nenasvědčovalo a přišla na to úplnou náhodou. V tu chvíli se Janě zhroutil svět. Vše, čemu věřila, bylo pryč. Vztah, důvěra v partnera, pocit jistoty, zázemí, víra ve vlastní úsudek a zdravé sebehodnocení… Jana neměla čas se na krizi připravit, a ta ji náhle zaskočila.

Pár hodin a fuč…

Podobné pocity ztráty jistoty a bezpečí mohou zažívat například lidé při povodních, kdy během pár hodin přijdou o vše, co léta budovali. Jsou ale také situace, které nám čas připravit se dávají. Bývají plíživé a vlečou se měsíce. Přesto se jim mnohokrát nedaří vyhnout.

Pavla pracovala jako hypoteční bankéřka. Finančně jí práce dávala možnost cestovat, splácet byt, neotáčet korunu dvakrát, když si chtěla něco dopřát. Partnerský život byl proměnlivý, ale nestěžovala si. Práci však obětovala hodně času. Nakonec nezbývalo moc času ani na cestování, ani na přátele. Hledání nového partnera se nedařilo. Domů to měla Pavla hodně daleko a jezdila tam málo. Cítila se sama. Práce jí začala připadat stereotypní, což se začalo odrážet i na jejím výkonu. Trvalo ještě další dva unavené a vyčerpané roky, než Pavla jedno ráno nemohla vstát z postele. Věděla, že musí něco ve svém životě změnit. Nevěděla však jak.

Co se v nás v podobných situacích děje? Je to jako naše vlastní, soukromé zemětřesení. To, čemu jsme pevně věřili a na čem byly postaveny základy naší existence v tomto světě, se rozpadá a hroutí. Tektonické desky naší osobnosti se otřásají v základech. Něco, na co bylo možné se dříve spolehnout, je najednou ohroženo nebo zcela pryč. Ověřená řešení přestávají fungovat a my se cítíme jako v kleci nebo přesněji v kruhu. Stáváme se bezradnými, zažíváme obavy, úzkost. Ocitáme se v krizi.

Instinkt předurčuje naše chování v podobných situacích a velí nám zachránit se. V první fázi krize se dostaví šok. Všechno kolem přestane existovat, svět se zúží jen na prožívanou situaci, přestáváme myslet. Člověk si může připadat paralyzován. Šoková reakce nás tím chrání před kolapsem, zraněním, destrukcí a současně nás aktivizuje k okamžité akci. Ať už k útoku, útěku, nebo k zamrznutí. To jsou tři základní reakce na stres. Po odeznění prvního šoku si krize vyžadují další řešení. Způsob, jakým je zpracujeme, může ovlivnit náš další život.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace