5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Láska bez prstýnku

Láska bez prstýnku

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.2.2010 | Vydání: 2/2010

Přestože sv. Valentýn proslul podle jedné z legend tím, že tajně oddával zamilované páry a přes císařský zákaz tak podporoval institut manželství a rodiny (zatímco císař Klaudius II. chtěl mít co nejvíce svobodných mužů, kteří by se stali vojáky), dnes slaví 14. únor jako svátek zamilovaných především nesezdané dvojice…

Láska bez prstýnku

Julii bylo čtrnáct, když se tajně vdala za šestnáctiletého Romea. Víte, proč se hrdinové slavné Shakespearovy milostné tragédie tajně brali tak mladí? Aby zdrcení rodiče museli ještě léta nést důsledky vzájemné nenávisti? Kdepak. Naše středoškolská profesorka češtiny to viděla takto: „Jen velmi mladá, romantická dívka si může myslet, že se musí napřed vdát, aby se mohla se svým vyvoleným milovat. Kdyby jí bylo dvacet, už by věděla, že k fyzickým projevům lásky svatební prstýnek nepotřebuje.“

Za pár set let, které od dob Shakespearových uplynuly, to vědí už i čtrnáctileté Julie. Nicméně zatímco rodiče dnešní mládeže začínali sexuálně žít mnohdy ještě v posledních ročnících základní školy, průzkum sexuologů z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ukazuje, že mladí Češi začínají se sexem zhruba v osmnácti letech, častěji užívají spolehlivou antikoncepci a nemají potřebu střídat partnery tak často, jak tomu bylo u jejich rodičů. „Vývoj se ubírá pozitivním směrem. Výsledky výzkumu svědčí o tom, že lidé se dnes v sexu chovají daleko zodpovědněji,“ uvedl jeden z autorů průzkumu Petr Weiss.

Proč se neberou?

Jenže neubylo jen sňatků vynucených těhotenstvím. Podle údajů Českého statistického úřadu sňatečnost oproti 70. letům minulého století klesla téměř o polovinu. Ženy se nejčastěji vdávají mezi 25–29 lety, pak jejich zájem o vstup do manželství klesá a začíná růst mezi

40.–44. rokem věku, kdy se velmi často jedná o „druhý pokus“. Partneři bývají v průměru o 5,5 roku starší. Trendem je nesezdané soužití. Dostalo se i do centra zájmu psychologů a sociologů mapujících motivaci mužů i žen, kteří spolu chtějí žít, případně vychovávat děti, ale o svatbu zájem nemají.

Když Jaroslava Bartušková ve své diplomové práci zkoumala motivace těchto dvojic, rozdělila si je do dvou skupin – na ty, které preferují nesezdané soužití jako celoživotní strategii, a na ty, které jsou pro otevřenou budoucnost, takže ani manželství „nikdy neříkají nikdy“. Sociolog Ladislav Rabušic vidí hned čtyři skupiny nesezdaných. V první jsou ti, kteří už mají zkušenost s rozvodem a v dalším partnerství se tomuto riziku chtějí vyhnout. Další skupinu nazývá snoubeneckým soužitím a řadí do ní dvojice, které o sňatku uvažují, byť zatím žijí nesezdaní – což je dnes poměrně obvyklá cesta k manželství. Třetí skupinu tvoří podle Rabušice soužití dočasná, při němž partneři zatím na sňatek nepomýšlejí, například proto, že svůj milostný a sexuální život teprve začínají. Ve čtvrté skupině jsou „rozhodnutí“, lidé, kteří spolu chtějí žít v trvalém svazku, vychovávat děti, ale manželství uzavřít nechtějí.

Psychologové zmiňují, že uzavření manželství a přijetí závazků, které z této instituce vyplývají, může při neshodách fungovat jako brzda rozchodu. Jenže fakt, že téměř polovina manželství se rozvádí, svědčí o tom, že v praxi tahle brzda až tak nefunguje. A lidé, kteří sňatek odmítají, argumentují často právě tím.

Miluše Vítečková provedla v letech 2008–2009 kvalitativní výzkum mezi nesezdanými páry, které vychovávají dítě. A v rozhovorech přišla řeč i na stabilitu vztahu. „Někteří vidí ve volnosti naopak důkaz toho, že nejsou ve vztahu z nějakého vnějšího donucení, ale z vlastního dobrovolného rozhodnutí, z osobní oddanosti druhému,“ říká autorka výzkumu. Slovy respondentů: „Vím, že Dana se mnou chce být kvůli tomu, že se mnou chce být…“ „Já jsem to za sebe bral vždycky tak, že my jsme spolu v dlouhodobým vztahu, a to je pro mě ta hodnota, která na mě působí jako brzda. Notabene když máme spolu děti…“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace