5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Láska ve 21.století

Láska ve 21.století

Autor: Matyáš Zrno | Datum: 31.1.2017 | Vydání: 2/2017

Na svátek svatého Valentýna se můžeme – a právem – dívat jako na trik obchodníků. I tak ale ukazuje, že některé věci se prostě nemění. Vztahy mezi chlapci a děvčaty a muži a ženami jsou v životě člověka zásadní. Tak zásadní, že skoro polovina Čechů slaví svátek, o kterém před dvaceti lety neměli ani ponětí.

Láska ve 21.století

Valentýn jako rituál

Valentýn nám také dokazuje, jak moc jsou v životě důležité rituály – připomínají nám totiž důležitost. I svatba je rituál a každý asi podvědomě tuší, že i když se svatbou jako by nic neměnilo (pokud už spolu žijete), je to právě onen rituál, který spolužití dodává do té doby netušenou vážnost. V době, kdy se lidé ještě brali v kostele, existoval i rituál obnovení manželského slibu. Valentýnské koupení plyšáka tak můžeme chápat jako postmoderní potvrzení zájmu o toho druhého. V tomto případě spíš o tu druhou… Bývají to totiž často právě něžnější polovičky, které podle ředitele agentury SANEP (která loni zkoumala chování Čechů na Valentýna) Oldřicha Zajíce vyvíjejí na partnery nenápadný emocionální tlak, že nezakoupením alespoň nějaké drobnosti dává najevo podezřelý nezájem. Zkušený muž ví, že malé dárky dělají velké přátele, a bez reptání odejde do květinářství... Jak nám řekla devatenáctiletá Olga, „děvčata sní o tom, že jim bude dopřáváno modré z nebe ve formě drobných dárečků, básní a květin. Ve většině případů holky ani nebaží po drahých, luxusních věcech, jako spíše po drobnostech, které jim připomínají, že je má někdo rád a tak nějak je tím ujišťuje, že jsou pro NĚJ důležité a že je vše v pořádku.“

Valentýn je také příležitostí podívat se na to, jak moc se změnilo chování Čechů od doby, kdy se místo kupování plyšáků v únoru hledala prvního května rozkvetlá třešeň. Změnilo se, ale asi ne tak, jak si představuje zvláště starší generace. Pravda, předválečné časy, na které vzpomínal třeba doktor Plzák, jsou už opravdu jinde: „Vyspat se s někým jen tak pro začátek nebylo vůbec myslitelné. Až tak za dva, za tři měsíce známosti jsme mohli dívce sáhnout na ňadro. S pohlavním stykem se začínalo zhruba po půl roce, ale dělali to jen ti odvážnější. Průměrná lhůta byla asi devět měsíců.“ Nutno dodat, že podle Plzáka právě to oddalování úspěšně sloužilo k prodloužení milenecké lásky, tedy onoho úžasného vzájemného okouzlení.

Sto lidí – sto chutí

Jenže dnešní rodiče (nebo prarodiče…) už nejsou z doby Oldřicha Nového, ale jsou dětmi 60. a 70. let. A šedesátá léta přinesla sexuální revoluci v celém světě, a dokonce i za železnou oponou. V porovnání s tím působí dnešní mládež poměrně konzervativně. Ano, mládež, vyrostlá na časopisech Bravo apod., které radily třináctiletým dívkám s těhotenskými testy, pořád ještě začíná svůj pohlavní život kolem osmnáctého roku života. A to kontinuálně od devadesátých let, jak alespoň vyplývá z velké studie sexuologů Martina Weisse a Jaroslava Zvěřiny. A výsledky výzkumu v českém prostředí odpovídají i studiím ve světě: Podle studie z Florida Atlantic University mělo sex před osmnáctým rokem pouze patnáct procent Američanů, kterým bylo minulý rok mezi dvaceti a dvaceti čtyřmi lety.

Jenže i tady platí více než kdekoliv jinde, že „sto lidí, sto chutí“. Statisticky zprůměrované chování totiž moc nevypovídá o neuvěřitelné rozmanitosti, které jsme mezi muži a ženami svědky. Když jsme se našich respondentek v minirozhovorech ptali na dobu prvního pohlavního styku, odpovědi byly velmi podobné: „Někdo ve čtrnácti, někdo v sedmnácti, ale taky jsou kamarádi, kterým je přes dvacet a dosud nic.“ „Někteří před tím randili měsíc, jiní dva měsíce a někomu trvá třeba dva roky přátelství, než se dá s dotyčným vůbec dohromady…“ A ačkoliv se počítače a internet takřka ztotožňují se sexualizací a konzumací pornografie, můžou mít i opačný efekt: „Znám pár, který spolu oficiálně rok chodil a ne a ne se rozhoupat k něčemu intimnějšímu. Absolutně nic jim v jejich ryze duševním vztahu nechybělo. Stačilo jim, že spolu ‚paří‘ počítačové hry.“

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2017 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace