5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Léčba závislostí v USA

Léčba závislostí v USA

Autor: Vladislav Šolc | Datum: 22.1.2007 | Vydání: 1/2007

Na kauze každého amerického klienta pracuje celý tým: psychoterapeut, sociální pracovník, probační úředník a pracovník pro práci. Český terapeutický systém se může od amerického lecčemu naučit.

Přibližně 20 milionů (více než 8 %) občanů Spojených států amerických užívá alespoň jednou měsíčně ilegální drogu (v ČR je to 5,3 % dospělé populace). Vyplynulo tak z výzkumu domácností (National Household Survey on Drug Abuse) provedeného v loňském roce a zahrnujícího osoby 12leté a starší. Toto číslo je výrazně nižší než před čtvrt stoletím, kdy se ke zneužívání ilegálních drog hlásilo 25 milionů (tehdy 14 % populace). Dále nás může uklidňovat, že počet stálých uživatelů je výrazně nižší než počet těch, kteří mají s drogou zkušenost. Nicméně alarmující je skutečnost, že poměrně velké procento z těchto lidí sáhlo po drogách nejtvrdších: po kokainu či heroinu.

Vedle ilegálních drog bychom pak neměli zanedbat ani problém cigaret a alkoholu. Alkohol pravidelně v nadměrné míře (více než pět skleniček na posezení) užívá 56 milionů Američanů, tedy víc než pětina populace. Ve věku 18–25 let je to dokonce 42 % občanů. Celkově 22,2 milionů Američanů splňuje kritéria pro závislost na alkoholu nebo ilegálních drogách.

3,5 % všech úmrtí je nějakým způsobem spojeno s alkoholem a 0,7 % s ilegálními drogami. Hlavní příčinou úmrtí jsou ovšem následky kouření (19 % všech úmrtí!). Vedle fyzického zdraví navíc závislost zpravidla ovlivňuje negativně i zdraví duševní a duchovní, oblast mezilidských vztahů a též oblast společensko–právní. Stačí přitom, aby se závislost negativně dotkla jedné z těchto oblastí, a je namístě mluvit o problému, který je nutno řešit; tedy o léčbě.

Život v divočině

Snad nikde jinde na světě než ve Spojených státech neplatí více tvrzení, že zobecňování zavádí. Pro Ameriku je typické, že to, co je pravdou v jedné ulici, neplatí již v ulici druhé. Tohle pravidlo můžeme spolehlivě aplikovat také na léčbu závislosti i na psychoterapii obecně.

I když jsou psychoteraputická zařízení regulována státními a federálními zákony, filozofie a struktura jednotlivých zařízení se výrazně liší. Kromě léčebné filozofie a toho, na jakou klientelu se zacilují a jestli se jedná o státní nebo soukromá zařízení, jsou veliké rozdíly v tom, kolik financí proudí a kde se berou. Najdeme tady alternativní „zařízení“, kde léčba spočívá v naprosté izolaci od výdobytků moderní civilizace. Život v divočině někde na odlehlém ostrově a fyzická práce na farmě je zde nosnou idejí. Rozšířena jsou křesťanská nebo buddhistická centra pro léčbu závislosti. Najdeme zde také moderní zařízení pro prominentní klientelu, kde se léčí hollywoodští herci a podnikatelé.

Zařízení, kde pracuji já, je zaměřeno na populaci z opačného konce společenského spektra: chudé (a často nezaměstnané), kteří si nemohou dovolit ani zdravotní pojištění. Léčbu zde platí státní fond (respektive organizace přerozdělující finance a koordinující léčbu závislosti: Wiser Choice). Na to, aby se k nám takový pacient dostal, musí splňovat kritéria tohoto fondu: mimo jiné projít detoxem či lůžkovou léčbou, je-li to potřeba. O léčbu v naší organizaci se může ucházet zájemce sám, nebo se k nám dostane z nařízení soudu. Z druhé příčiny k nám přichází asi 80 % klientů. Jak čtenář jistě tuší, to činí terapii poněkud komplikovanou, neboť jejich motivace je zpravidla velice nízká, ne-li nulová. Motivován je však stát, protože kromě pomoci pacientovi je naším záměrem chránit společnost. Součástí léčby je tedy proto i sociální kontrola.

U klientů nemotivovaných k léčbě je naším úkolem nejdříve překlenout bariéru odporu, popření, zlosti, apatie… Filozofií naší organizace je víra, že „závislost je řádově nižší variací touhy lidských bytostí po splynutí s Bytostným já, nebo, jak by řekli lidé ve stredověku, po splynutí s Bohem“ (C. G. Jung v dopisu Billovi Wilsonovi, 30, leden, 1961). Není žádná legitimní technika, které by se naše organizace vyhýbala, ovšemže pokud působí. V terapii je každý člen našeho týmu eklektik.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace