5000
Kurz jako dárek Ročník 2014 Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Léčivé pohádky na míru

Léčivé pohádky na míru

Autor: Edith Holá | Datum: 27.11.2015 | Vydání: 12/2015

Lidé dlouhodobě vystavení těžké situaci se uchylují k lehčí nebo humorné četbě. Je však dobré, že existují texty, na kterých si mohou odžít to, co prožívají, a to, co nemohou říci nahlas nebo často ani v duchu sami sobě.

Léčivé pohádky na míru

Adéla sedí v křesle a na hrudi zahřívá své miminko narozené ve 25. týdnu. U předčasně narozených dětí se takzvaná klokánkovací metoda (skin to skin care) provádí minimálně tři hodiny. Děťátko je u maminky v teple, slyší tlukot jejího srdce a dech, jako by bylo u ní ještě v děloze. Hlas své maminky zná, proto se doporučuje na dítě mluvit, zpívat mu nebo předčítat. V místnosti jsou čtyři inkubátory a v nich spí zbylá miminka do dlaně. Prosklenou stěnou se na ně i samotnou maminku může kdykoliv podívat zdravotní personál nebo může vejít. Co tedy říkat nebo zpívat?

Dvaatřicetiletá Adéla dostala na oddělení JIP knihu Vítej, kulíšku věnovanou rodičům předčasně narozených dětí. Dnes z ní bude malému Kubíkovi předčítat jednu z Duhových pohádek. Psycholog Jan Kulhánek, který při svých terapiích pracuje s pohádkami, říká, že je to v pořádku. Podle něho mají terapeutické pohádky předem daný scénář a jsou psány s jasným cílem pro konkrétního čtenáře v konkrétní situaci: pro děti dlouhodobě hospitalizované, pro rodiče předčasňátek, pohádky proti šikaně, pohádky učící respektu k jinakosti atd.

Pohádková terapie

Lidé dlouhodobě vystavení těžké situaci se uchylují k lehčí nebo humorné četbě. Je však dobré, že existují texty, na kterých si mohou odžít to, co prožívají, a to, co nemohou říci nahlas nebo často ani v duchu sami sobě. „Lidové pohádky jsou spíše pro děti a většina dospělých už pohádky nečte. Pokud se s nimi setkají, připomenou jim znovu dětství. To navodí sentiment a do něj se člověk dobrovolně nepoloží, když je v nepohodě, protože to zhoršuje prožitky úzkosti a lítosti. Proto lidé nechtějí číst klasické pohádky. Nemají potřebu se vracet regresivně do ranějších období svého vývoje. Rodiče v zátěžové situaci si sentiment nemohou dovolit, bylo by to pro ně v tu chvíli přítěží,“ uvažuje psycholog Kulhánek.

U terapeutické pohádky spolu s hrdinou vyzrává i čtenář (je to jeho cesta do hlubin sebe). Léčivá pohádka musí zasáhnout jak v rovině rozumu (poznání, sebepoznání, aha efekt), tak v rovině emoční (skrz příběh si čtenář může dovolit i ty emoce, které si ve skutečnosti nechce dovolit, často si je ani nepřizná, bojí se jich – vztek, zuřivost, pláč, závist, žal, útěk, boj…).

Jan Kulhánek v případě traumatu z předčasného porodu, ale i třeba u adoptovaných dětí doporučuje pracovat rovněž s klasickou pohádkou o Plaváčkovi. Dítě přinese nečekaně řeka a rodiče jsou postaveni do nové situace znenadání a musí se učit žít přítomnost teď a tady. Plaváček je zároveň dítětem, které připlouvá s vlastním poselstvím a jednoho dne, kdy projde cestou, která mu je určena, se stane králem. To může rodiče a později i dítě velmi posílit, že se narodilo sice jinak, ale s nějakým poselstvím či talentem.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Test: Sova nebo skřivan? Škola komunikace