5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Lidská mysl. Co to vlastně je?

Lidská mysl. Co to vlastně je?

Autor: Olga Trampotová | Datum: 31.5.2013 | Vydání: 6/2013

Mysl je proces, proud, řeka. Nestojí neměnná a nehybná na místě, nýbrž protéká časem. Není podstatným jménem, ale slovesem. Můžeme si ji představit jako hejno malých mořských rybek, které víří vodu, nabírá a zase ztrácí stovky malinkých členů.

Lidská mysl. Co to vlastně je?

Určitě to znáte. Někdy ve vás něco podivného vzklíčí a vy nejste schopni to zformulovat, dát tomu tvar, vysvětlit druhému, co se ve vás děje. Vaše mysl ne a ne najít správného posla. A i kdyby ho našla, má před sebou klopotnou cestu plnou překážek. Myšlenkový tok každého je pevně ukotven mezi břehy přednastavených schémat. Změnit jeho směr bolí. Spíše jsme navyklí automaticky cedit gesta, slova a další signály skrz různě silné fi ltry tak, aby pohodlně zapadly do toho, jak jsme zvyklí vnímat sami sebe a svoje okolí. Něčeho si vůbec nevšimneme, jiný nepodstatný detail zveličíme či vytrhneme z kontextu. Zkrátka posel, který je k nám vyslán od druhého člověka, bývá hned u vstupní brány do našeho vědomí zprzněn, osekán, přibarven a přetvarován tak, aby se vešel do předpřipravené přihrádky. Když si například o někom myslíme, že je nenapravitelný bordelář, budeme si daleko víc všímat jeho prohřešků proti pořádku a utvrzovat tak jeho i sebe v této rigidní škatulce. Když si sami o sobě myslíme, že jsme neschopní, budeme propustní k těm momentům mezilidské interakce, které nás v této smutné představě utvrdí.

Mysl nebo, chcete-li, proud vědomí je jedna strana mince, ta nejméně probádaná, nejvíce opomíjená, zaprášená popelka. Pak tu máme komunikaci, pojítko mezilidských vztahů, to jak podivuhodně mezi námi proudí informace z mysli vycházející, jak jsou jí přijímány a zpětně ji proměňují. Jejímu studiu se věnuje mnoho badatelů. Je to nejpřístupnější část trojrozměrné lidské reality. Aby byl náš obraz kompletní, musíme uvést dalšího mocného hráče – mozek, současnou superstar mezi vědci toužícími po tvrdých datech, po fyzické realitě, v níž dlí ukotveno naše já, naše vzpomínky.

Mozek jako vášnivý sběratel vzpomínek

Vzpomínky nejsou věrným otiskem minulosti, protože mozek není suchým úředníkem, který by poctivě nahrával každičký detail životní historie. Jeho motivací není realisticky zapsat krok po kroku vše, co se kolem odehrálo, ale udržet v souladu často protikladné a k sobě se nehodící střípky života, dát životnímu příběhu smysl vzhledem k prožívané přítomnosti. Dá se přirovnat k vášnivému sběrateli, který se každým dnem probírá ve své sbírce, znovu ji přetřiďuje a seřazuje v paměťových albech, aby tvořila harmonickou a vždy zaktualizovanou mozaiku. Když nějaká vzpomínka chybí, nenápadně vytvoří její falzifi kát a bezelstně pak zapomene, že zaplnil bílé místo historie vlastní fantazií. Soudržnost, nasměrování a smysl je kostrou jeho snažení. Vzpomínky jsou na tuto kostru navěšovány jako pentličky.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace