5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Lovci mamutů: lajdáci nepřežili

Lovci mamutů: lajdáci nepřežili

Autor: Pavla Koucká | Datum: 4.7.2007 | Vydání: 7-8/2007

Představa polodivokého, rozcuchaného pračlověka se v naší společnosti drží, ač je v rozporu se zdravým rozumem i známými artefakty, říká paleoetnolog Libor Balák. Tak jako všechna jiná severská etnika, byli i lovci mamutů perfekcionisté.

Lidé na vašich rekonstrukcích vypadají velice oduševněle. Jaké podle vás byly jejich duševní schopnosti?

Na to je jednoznačná odpověď: podle antropologických materiálů se dnešní typ člověka objevuje určitě nejméně před 120 tisíci roky, podle genetiky to bude dokonce někdy mezi 150 až 200 tisíci roky. Od té doby už náš genetický vývoj stagnuje a ani duševní výbava se příliš nezměnila. Mě osobně fascinuje profesionální výbava lovců mamutů, řadě artefaktů vlastně ani nerozumíme a nevíme, k čemu sloužily. Šikovní ostatně museli být, to si můžeme odvodit i čistou dedukcí z přírodních podmínek. Ušít blbě oděv, kdy upadne rukavice, rozpárá se na výpravě šev, rozbije se sněžnice, rozklíží se lyže, povolí jednotlivé díly na saních, selže zbraň - to vše znamená v severských podmínkách konec: pokud někde na výpravě nezmrznete, tak vás to zmrzačí a stanete se přítěží společnosti. Tak jako u všech severských etnik zde musel zvítězit perfekcionalismus. Generaci za generací příroda sama vylučovala z těchto populací lajdáky a lenochy. Opravdu nádherný přirozený výběr.

Co víme o sociálním uspořádání pravěkých skupin?

Nejpravděpodobněji byla etnická, kulturní i sociální skladba dávných skupin vždy velmi různorodá. Kulturní pestrost je možná pro člověka jako druh charakteristická a vyplývá z genetikou dané vlastnosti tvořivě přistupovat k věcem kolem nás. Ze své podstaty máme ovšem tendenci degradovat jiné kultury a povyšovat sebe. Proto jsme schopni nepodložených soudů typu: „Černí Afričané jsou líní a nikdy nemohli utvořit žádný složitější společenský celek, natož království“;,,Pralidé nedovedli ještě pořádně mluvit, bydleli nanejvýš v jeskyni.“ Afričané si již vybojovali, že se o nich normální inteligentní lidé takto nevyjadřují, pralidé to mají těžší - sami se bránit nemohou.

Jak daleko od reality je mamut s koprovou omáčkou?

 Představa jídelníčku dávných kultur je jen velmi mlhavá. Archeologie nedodává pochopitelně žádné fresky zpodobňující bohaté hostiny. Někdy ale přece jen cosi probleskne. V magdalénských sídlištích například občas nacházíme nadrobno roztlučené kosti soba, které vypadají stejně jako odpad ze sobí eskymácké polévky.

Také se nachází varné kameny a varné jamky v zemi. Příprava polévky vypadala tak, že se v ohništi rozehřály valouny a pak se ponořily do vody v kožené nádobě zapuštěné v zemi. Alespoň se jim polévka nevylila. Na plochých těrných kamenech zase nacházíme stopy rostlinného charakteru. Co to bylo za rostliny, se nezjistilo, skutečností však je, že obydlí lovců mamutů bývalo vždy u klidné vody, kde bychom očekávali rákosiny, a z jejich kořenů se dá snadno umlít mouka. To bylo v severských podmínkách důležité, jednostranně masitá strava by byla zdravotně problematická.

Ulovený mamut je hora masa. Uměli ji naši předci nějak uchovat?

Kromě uzení a sušení masa si v tehdejších chladných podmínkách umíme představit i jeho mražení, pro něž mluví i dostatek etnografických paralel. Gravettienci, které známe z archeologického materiálu Moravy, dokonce zřejmě ani nestrádali hubenými lety, což nastávalo pravidelně jednou za několik let například u eskymáků, když ještě žili tradičním způsobem. Důvodem byly občasné klimatické změny, jež znamenaly změnu tras stádních zvířat. Systém využívání zdrojů potravin byl u gravettienců velmi dokonalý, těžko hledat v prehistorii či historii obdobnou kulturu. Proto se někdy gravettien označuje jako zlatý věk lidstva. Severští lovci byli dobře živení, vysocí, silní lidé atletických postav s velikým mozkem. Přesný opak pozdějších drobných, upracovaných zemědělců, kteří zápasili s málo výživnými zdroji, totálně závislí na rozmarech přírody.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace