5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Máš radši maminku, nebo... maminku?

Máš radši maminku, nebo... maminku?

Autor: Anna Sedláčková | Datum: 4.5.2011 | Vydání: 5/2011

Přestože u nás dosud není homosexuálním párům legálně povolená adopce, reálně děti v homoparentálních rodinách vyrůstají, a to nejen ve světě, ale i v Česku. Převážně se jedná o lesbické rodiny, kde jedna z matek je biologickým rodičem dítěte. Liší se děti vychovávané rodiči stejného pohlaví od těch, které vyrůstají v heterosexuální rodině?

Máš radši maminku, nebo... maminku?

Pro pojmenování těchto rodin existuje několik termínů – homosexuální rodiny, gay – lesbické, stejnopohlavní. V zahraniční literatuře se ale stále častěji setkáváme s termínem homoparentální rodiny. Tento termín totiž jasně vyjadřuje, že jsou to rodiče, kdo má v rodině homosexuální orientaci, ne děti nebo někdo jiný. Přesný počet homoparentálních rodin v naší společnosti není znám. Průzkumy v USA uvádějí, že v nich vyrůstá jedno až dvanáct procent dětské a adolescentní populace Spojených států (Stacey, Biblarz, 2001). Zdá se, že homoparentální rodiny nejsou zdaleka tak okrajovým fenoménem a jejich počet bude vzhledem ke zvyšující se toleranci naší společnosti pravděpodobně vzrůstat.

Vývoj dětí v homoparentální rodině

Psychologické výzkumy zabývající se vývojem dětí v homoparentálních rodinách se zaměřují na tři oblasti – psychický, genderový a sociální vývoj. Obvykle jsou založeny na srovnávání dětí z lesbických rodin s dětmi z rodin heteroparentálních.

Určité rozdíly mezi těmito dvěma skupinami byly nalezeny v postojích a názorech dětí a mladých lidí. Potomci homosexuálních rodičů nejsou tak rigidní v genderovém chování, častěji uvažují o své vlastní sexuální orientaci a jsou tolerantnější vůči všem lidským odlišnostem (Stacey, Biblarz, 2001). Děti z heteroparentálních rodin bývají podle některých výzkumů agresivnější, dominantnější, aktivnější v sebeprosazování, více negativistické a angažovanější do silových her. Naproti tomu děti z lesbických rodin projevují více bezradnosti, jsou citlivější, ochraňují mladší děti (Steckel, 1985). Tyto děti jsou ale také empatičtější, méně konfliktní a zdatnější v komunikaci (Patterson, 2000).

Vědecké důkazy nashromážděné v angloamerických zemích a ve Španělsku nepotvrzují názor, že homosexualita rodičů negativně ovlivňuje vývoj dítěte. Stejně tak nemůžeme očekávat, že heterosexualita sama o sobě zaručuje rodiči schopnost vytvořit vhodné rodinné prostředí. Pro zdravý rozvoj dítěte se zdají být důležitější vztahy a dynamika, která uvnitř rodiny probíhá.

Jak dítě vnímá svou rodinu?

Děti přicházející plánovaně do lesbických rodin a mladší děti obvykle nemají s akceptací své rodiny problémy, berou ji jako přirozenost. Postoje dětí ze smíšených rodin, které se narodily v heterosexuálním vztahu, po rozvodu však jeden z rodičů (častěji matka) žije v homosexuálním svazku, jsou ovlivněné změnou rodinného uspořádání, rozvodem, názory a komentáři otce, rodinných příslušníků a okolí. Jsou-li děti z lesbických rodin dotazovány na vztah s jejich nevlastní matkou a děti z heteroparentálních rodin na vztah s nevlastním otcem, děti z lesbických rodin hodnotí vztah s nevlastním rodičem pozitivněji. Matčina partnerka může být možná snadněji přidána do rodinné konstelace po boku matky (Tasker, 1999).

Konflikty, problémy a negativní postoje můžeme sledovat především v adolescentním věku. Toto období se vyznačuje střídáním nálad, dočasně sníženým sebevědomím, zranitelností a potřebou konformity. Mladý člověk se zabývá svou identitou a sexualitou a může se cítit znevýhodněn tím, že rodič má sexuální orientaci odlišnou od normy.

Klíčem k řešení je vzájemná důvěra a otevřená komunikace s ohledem na věk dítěte. Některé děti chtějí vědět co nejvíce, jiným postačí minimum informací. Garnerová (2005) doporučuje dát dětem prostor k dotazům, odpovídat na ně přesně a pravdivě, ale nepřetěžovat je informacemi a detaily, které ani nechtějí slyšet. Americká psychoterapeutka Snowová (2004) shromáždila přes třicet výpovědí dětí z homoparentálních rodin. V těchto a dalších dětských výpovědích zveřejněných na webových stránkách organizace Colage se vyskytují některá společná témata. Nejčastějším negativním zážitkem dětí jsou hádky a urážky. Mnohé se shodují v tom, že samotná informace o sexuální orientaci rodiče pro ně nebyla takovým problémem jako okolnosti, které toto sdělení doprovázely.

Literatura:

  • Garner, A. (2005). Families Like Mine: Children of Gay Parents Tell It Like It Is. 1st edition. New York: HarperCollins Publishers.
  • González, M. et al. (2004). Ajuste psicologico e intervención social en hijos e hijas de familias homoparentales. Madrid: Infancia y aprendizaje č. 3.
  • Patterson, C. J. (2000). Family Relationship of Lesbians and Gay Men. Wiley: Journal of Marriage and the Family. č. 4.
  • Sedláčková, A. (2009). Specifika dětí z homoparentálních rodin. Praha: FF UK.
  • Snow, J.E. (2004). How it feels to have a gay or lesbian parent: A book by kids for kids of all ages. New York: Harrington Park.
  • Stacey, J., Biblarz, T. J. (2001). (How) Does the sexual orientation of parents matter?. American Sociological Review sv. 66, č. 2.
  • Steckel, A. (1985). Separation-individuation in children of lesbian and heterosexual couples. California, Berkeley: The Wright Institute Graduate School. Dizertační práce.
  • Tasker F. (1999). Children in lesbian-led Families, Clinical Child Psychology and Psychiatry sv. 4, č. 2.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace