5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Miluji svou sestřenici

Miluji svou sestřenici

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.1.2009 | Vydání: 1/2009

My spolu chceme žít, milujeme se, říkal v sexuologické poradně mladý pár. Na rozdíl od jiných zamilovaných dvojic však měli v očích nejistotu, v hlase pocit viny. Byli totiž bratrancem a sestřenicí a jejich rodiny takovou lásku jednomyslně odsuzovaly.

Sňatky a plození potomků mezi příbuznými byly v ještě nedávné historii poměrně častým jevem, zejména u příslušníků šlechtických rodů. Důvody byl zřejmé, šlo o moc a rodové jmění. Ovšem v časech, kdy byli vesničtí obyvatelé silně připoutaní k půdě a možnosti cestování omezené, vyskytovaly se příbuzenské sňatky i mezi prostými obyvateli odlehlých vsí. Nicméně poměr mezi nejbližšími příbuznými, rodiči a dětmi, prarodiči a vnoučaty a mezi sourozenci, byl z etických, náboženských i sociálních důvodů vždycky tabu.

Šlechta plnila po staletí roli sledovaných celebrit. A fakt, že mezi členy některých spřízněných šlechtických rodů se častěji vyskytovaly určité tělesné či duševní nemoci, podporoval názor, že i ze vzdálenějšího příbuzenského spojení se rodí poškozené děti. Ostatně, v časech, kdy o podíl na moci usilovaly i neprivilegované vrstvy bohatých měšťanů, se argumenty o degeneraci šlechty hodily.

Geny promlouvají

Díky genetickým výzkumům víme, že s onou „degenerací“ to tak jednoznačné není. Opačnými příklady osob, u nichž se jistá podobnost genetické výbavy zhodnotila kladně, mohou být Friedrich Schiller či John Ruskin, jejichž rodiče byli rovněž bratrancem a sestřenicí.

„Genetické riziko, vyplývající z příbuzenských sňatků či vztahů, souvisí jednak s existencí takzvaných recesivních genů a jednak s faktem, že příbuzní obecně sdílejí v určité míře tytéž geny, resp. vlohy,“ vysvětluje Jiří Horáček, vedoucí cytogenetické laboratoře společnosti Gennet.

Recesivní geny představují předpoklady, vlohy či rizika, které se projeví pouze v případě, že jsou předány oběma rodiči. „Je velmi pravděpodobné, že alespoň jeden takový recesivní gen, který navíc nese potenciálně nepříznivé důsledky, má zřejmě každý lidský jedinec,“ dodává genetik.

A jak je to se sdílením genů v případě dětí vzešlých z příbuzenských svazků? „Je třeba si uvědomit, že příbuzní prvního stupně - rodič a dítě nebo sourozenci týchž rodičů - sdílejí pravděpodobnostně polovinu genů či vloh. Příbuzní druhého stupně, to je například strýc a neteř či nevlastní sourozenci, čtvrtinu, příbuzní třetího stupně, například bratranec a sestřenice, osminu,“ říká Jiří Horáček.

Jestliže v nepříbuzenské populaci představuje riziko určitého postižení potomka 23 %, u dětí bratranců a sestřenic vzrůstá asi na 4,5-5 %. Jsouli ale mezi členy spřízněných rodin výrazné talenty, zvyšuje se i možnost, že příslušné nadání dostane do vínku i dítě vzešlé ze vztahu bratrance a sestřenice.

U příbuzných vyššího řádu je pak riziko poškození považováno za nevýznamné. „Samozřejmě s výjimkou rodin, kde již nějaké genetické postižení existuje a prokazatelně se mezi generacemi přenáší,“ upozorňuje vedoucí genetické laboratoře Jiří Horáček. V takových případech je nutné případné riziko vyčíslit individuálně.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace