5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Moudrost pohádek pramení v nevědomí

Moudrost pohádek pramení v nevědomí

Autor: Jindřich Urban | Datum: 3.9.2008 | Vydání: 9/2008

Pohádky pocházejí ze stejné duševní úrovně jako sny, říká Heinz-Peter Röhr, německý odborník na pohádky, léčbu závislostí a poruch osobnosti. Jde tedy vlastně o transportní prostředek mezi naším vědomím a nevědomím.

Proslavil jste se knihami o poruchách osobnosti na základě psychoanalytického výkladu pohádek. Lze podle vás všechny pohádky vykládat psychoanalyticky?
Nejsem v žádném případě upnutý pouze na psychoanalýzu. Právě naopak – v mých knihách nalez-nete také jiné terapeutické techniky a metody. Psychoanalýza je ovšem podle mého názoru mimořádně jednotná, když jde o porozumění pohádkám. Jejich texty jsou totiž velmi blízko snům, hovoří v obrazech a symbolech. Jsou velmi srozumitelné a hodí se jako výborná projekční plocha pro vysvětlování komplikovaných duševních vztahů a procesů. Můj názor je, že typické problémy a charakterové typy, které v sobě lidé nosí, jsou lehko popsatelné. Pohádka je tedy něco jako transportní prostředek. Jelikož pohádky pocházejí ze stejné duševní úrovně jako naše sny, nabízejí nám řešení z moudrosti na nevědomé úrovni.

Lze jednu pohádku vykládat z různých hledisek?
Je možné ji zkoumat z kulturněhistorického, sociálního nebo lingvistického aspektu. Pro mě je interpretace zdařilá až tehdy, když všechny obrazy a symboly stojí v logickém vztahu.

Ve výkladu narcistické poruchy osobnosti se zabýváte pohádkou Železná kamna ze sbírky bratří Grimmů. Píšete například, že les kolem kamen si musíme vyložit jako symbol matky. Les ale může být i symbolem lecčehos jiného, nebo ne?
Obzvláště autoři, kteří navázali na C. G. Junga, interpretují les jako mateřský symbol. Naši předci žili na stromech, hledali v nich jistotu. Stromy mají v mnoha kulturách mýtický význam a patří k archetypům. Pro mne je tedy les symbolem matky. Samozřejmě si nedělám nárok na jedinou správnou interpretaci. Důležitější pro mě je, že lidé dojdou ke skutečnému sebepoznání. A pohádka je ideální transportní prostředek psychoterapeutického vědění.

Ve vašich knihách do sebe vše krásně zapadá, příčiny a následky se zdají být jednoznačné. Ale není to v realitě spletitější? Třeba hraniční poruchu osobnosti prezentujete jako zapříči-něnou odmítnutím v raném dětství. Nemůže porucha vzniknout i nějak jinak?
Na základě mých zkušeností se tak-řka vždy u pacientů s hraniční poruchou osobnosti nachází časné zanedbání, ale může se jednat také o traumatické zážitky, případně genetické predispozice, které tyto poruchy způsobují. Realita se ovšem nikdy nedá vybavit ve své plné komplexnosti a v ideálním případě se jedná o tzv. ideálně–typické popisy. Zpětná vazba na mé knihy mě ujišťuje v tom, že velmi mnoho lidí v nich pozná sebe sama, a mnohdy poprvé rozvinou porozumění svým problémům. To samo mnohdy nestačí, ovšem může to mít pro terapeutický proces velký význam.

Tvrdíte, že na výběru partnera není nic náhodného. Co je tedy podstatou tohoto výběru?
Volba životního partnera je vždy ovlivněna mnoha faktory. K nim patří vnější aspekty, jako jsou podobné zájmy, erotická přitažlivost a podobně. Nevědomých motivů, které určují volbu partnerů, si lidé samozřejmě nejsou vědomi. Řeč je zde o tak zvaném principu klíčzámek. Během partnerství jsou zpravidla opakovány nezpracované konflikty z mládí. Nevědomě je partner vyhledáván pod-le toho, zda se zdá být vhodný pro vyřešení těchto konfliktů. Abych to demonstroval: představme si člověka, který žil bez lásky jednoho z rodičů, například matky, a velmi tím trpěl. Na nevědomé úrovni si bude hledat partnera, který je charakteristicky podobný matce. Hluboká touha po tom lásku matky přece jenom získat, jej tragicky navede na partnera, který lásku stejně tak nedokáže dát. Drama je opakováno na jiné scéně, s jinými herci. Kromě toho není partner pro rodičovskou lásku kompetentní. Čas pro tuto lásku už je za námi a lidé musí sami v sobě nalézt řešení pro příkoří a odmítnutí během dětství. Jejich partner nemůže být řešitelem těchto problémů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 9/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace