5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Muž u porodu přínos, nebo jen móda?

Muž u porodu přínos, nebo jen móda?

Autor: Kateřina Lánská | Datum: 1.7.2009 | Vydání: 7/2009

Dnešní třicátníky jejich otec poprvé spatřil často jen v okně porodnice. V posledních letech stále více nastávajících otců provází své partnerky při porodu, mnohdy jsou těmi prvními z páru, kteří svého potomka vidí a chovají. Ovlivní tento zážitek jejich vztah k ženě a dítěti?

Až na výjimky nebýval muž nikdy dříve v historii přímo u porodu fyzicky přítomen. „V mnoha kulturách minulosti i současnosti je pomoc ženě při porodu výhradně záležitostí žen,“ říká socioložka Jiřina Šiklová, „žena po porodu, podobně jako při menstruaci, je považována za nečistou, je ´v koutě´, ani do kostela nesmí vejít. I proto jí mohou pomáhat při porodu pouze starší zkušené ženy – porodní báby.“

Když se v zájmu zdravotní bezpečnosti matky i dítěte přesunuly porody z domovů do porodnic, došlo zároveň k radikální proměně chápání porodu samotného. Z přirozeného, fyziologického procesu se stala v očích mnoha zdravotníků „nemoc“, jejíž léčba probíhá pokaždé stejně: lehnout na záda, nohy nahoru a tlačit. Trvalo několik desítek let, než se zavedené stereotypy povedlo prolomit a přimět zdravotnický personál, aby začal zohledňovat přání rodičky.

Partner jako podpora

Institucionalizace intimního procesu, jakým narození nového člověka bezesporu je, vedlo u rodiček často k pocitům nespokojenosti, zklamání a frustrace. Přesto se nedá očekávat, že by se nastávající matky v masovém měřítku v budoucnu rozhodovaly opět pro porod doma. Ne každá žena je ochotná vzít na sebe zodpovědnost za případná rizika, kterými by mohla ohrozit sebe i své dítě, kdyby mu odepřela zázemí standardní porodnice. Přítomnost někoho blízkého v cizím prostředí a mezi cizími lidmi má však na psychiku ženy prokazatelně blahodárný vliv. Proto se celkem přirozeným jeví trend, kdy stále více párů vítá možnost přivést na svět svého potomka společně v bezpečí zdravotnické organizace.

Po celá staletí byla žena pro muže v jistém smyslu estetickým objektem. Obdivoval ji a nechal se jí svádět. Ženské tělo tak, jak jej formoval mužský pohled, bylo sférou touhy a rozkoše. Bolest, kterou žena zakusí během porodu dítěte, muž vždy jenom tušil. Dnes je jí vystaven v celé naléhavosti. Co pro něj tato zkušenost znamená?

Mnoho z těch, kteří se rozhodli podpořit svou partnerku při porodu v nemocnici, uvádí, že šlo o přání jejich ženy, a tím se pro ně stala volba být s ní samozřejmou. „Z chování obou partnerů na sále se dá dobře rozpoznat, jaký postoj muž k přítomnosti u porodu zaujímá a jestli je zde na nátlak partnerky,“ shodují se nezávisle na sobě lékařka Taťána Lomíčková z Gynekologickoporodnické kliniky FNKV a vrchní sestra Hana Rittsteinová z Gynekologicko-porodnické kliniky VFN v Praze. I ženy se ovšem mohou cítit pod společenským tlakem, který na ně vyvíjí okolí očekáváním, že svého partnera k porodu přizvou. Proto se podle Hany Rittsteinové už v předporodním kurzu dá odhadnout, komu jde o společný prožitek, který znamená hodnotu pro vztah, a kdo sem byl dotlačen a snaží se aspoň obstát.

Ne všichni muži dobře snášejí pohled na rodící partnerku. „Jeden stál během celého porodu ke své ženě zády. On sám totiž jít nechtěl, ale ona na tom trvala. Když bylo po všem, řekl, že ty dlaždičky, na které koukal, si bude pamatovat až do konce života,“ vypráví Taťána Lomíčková. Jako další důvody, které vedou k tomu, že muž porod neustojí, uvádí Hana Rittsteinová nerespektování některých doporučení personálu, například toho, aby nepřihlíželi napichování epidurální analgesie, nebo pokud se dostaví nečekané komplikace.

Jisté obavy ale přiznávají i ti, kdo svou účast u porodu berou jako samozřejmost. Pramení z toho, že své partnerce nemohou pomoci jinak než psychicky, což může být frustrující. „Prožíval jsem to hodně emotivně. Nechal jsem se vnitřně strhnout. Žil jsem v přítomnosti, jenom v tom předporodním pokoji. Pozoroval jsem sebe a Libuši. Cítil to očekávání, strach, radost, nadšení, obavy, bolest… vše se mísilo do jednoho proudu. Vím, že u ženy je to chemická záležitost, vše přichází tak nějak samo. Tělo produkuje hormony, které plní různou funkci, na konci je přiložení dítěte k prsu… vše to v jejím těle funguje úžasně, včetně pocitů. U muže tomu tak ale není. Nebo alespoň u mě ne. Nejhorší bylo vědomí, že jí s tím prostě doopravdy nepomůžu,“ popisuje zážitek z porodu Pavel Starý, který má se svou ženou dva syny.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace