5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Může sexuální znásilnění vyvolat poruchy sexuální orientace?

Může sexuální znásilnění vyvolat poruchy sexuální orientace?

Autor: Jeroným Klimeš | Datum: 12.12.2005 | Vydání: on-line

Uvádíme plné změní odpovědi PhDr. Jeronýma Klimeše prof. PhDr. Petru Weissovi na jeho kritiku uvedenou v ohlasech v Psychologii dnes 1/2006.

Rozhořčená reakce prof. Weisse je zjevně motivovaná přáním, aby se dál nešířily předsudky vůči homosexuální menšině. S tímto úmyslem se myslím musí ztotožnit každý rozumně uvažující člověk. Když však pohlédneme na literaturu o homosexualitě, vidíme, že enormní úsilí je věnováno právě oblastem, kde se objevují předsudky (homofobie ap.), ale jiné oblasti jsou zanedbávány. Jednou z těchto oblastí je otázka, zda sexuální znásilnění (tedy rozhodně ne svedení) může vyvolat poruchy sexuální orientace. Není to otázka tolik konfliktní, snad proto je opomíjena. Nicméně pro ni přesto v literatuře najdeme podporu. Z nedávné doby je možno zmínit Tomeo et al. (2001), která provedla výzkum na 942 dospělých. 46 % homosexuálů a 22 % lesbických žen uvádí homosexuální zneužití v dětství. S tím výrazně kontrastuje 7 % heterosexuálních zneužití u mužů a 1 % u žen. Nebo Johnson, Shrier (1985) zjistili, že homosexuální identifikace je téměř šestkrát vyšší u zneužitých adolescentů. Podobný názor má Finkelhor (1979), z novějších zdrojů Duncan, Williams (1998), Rekers (1995) a další.

Já osobně se k tomuto názoru v zásadě přikláním, protože jsem měl možnost poznat dva případy. Prvním byla dívka v šesti letech opakovaně znásilněná v dětském domově sedmnáctiletým klukem. U ní se vyvinula porucha sexuální identity, následně chtěla být klukem, zamilovává se do dívek a starších žen. Toho času žije s dívkou, kterou miluje. Též případ, který jsem citoval v zmíněném pořadu, měl podobnou genesi. Klient byl jako chlapec znásilněn svým bratrancem. Následně i díky jiným rodinným problémům se pravidelně zamilovával do podobných typů, jako byl onen bratranec (Freud by zřejmě řekl tendence k opakování traumatu). I když žije v konfliktním manželství, přesto nedokáže přijmout něhu od ženy, ale pouze od mužů. Jak sám říká: "musím se každý měsíc alespoň jednou vyspat s chlapem." U těchto případů, pokud by se začalo s terapií včas, věřím, že by se dalo prožité trauma zpracovat jinak, a nevedlo by k rozvoji homosexuálního chování a orientace (McWhirter 1990). Takové případy měl podle mého názoru na mysli také vatikánský dokument.

Mějme na paměti sílu zneužívání. Jestliže při fyzickém zneužívání rodiče lámou dětem kosti, tak se analogicky není čemu divit, kdyby se při sexuálním zneužívání "lámala" sexuální orientace. Podle moderního pojetí totiž sexuální orientace nejsou dvě kategorie (homosexualita – heterosexualita). Mnohem spíše se jedná o více nezávislých proměnných a řadu komponent. Ty zajisté jsou různě citlivé na preadolescentní znásilnění či tolik diskutovanou reparativní terapii. Obávám se, že lpění na představě, že sexuální orientace je něco naprosto neměnného a neovlivnitelného socializací, terapií či traumaty, nejen neodpovídá zbývající psychologické zkušenosti, ale především strhává laickou veřejnost právě do předsudků a metafyzických škatulek, že člověk může být buď hetero nebo homosexuál, ale nic mezi tím. To je přece pravý opak toho, o co homosexuální societa usiluje.

Legenda: Ortogonální systém dvou nezávislých proměnných generuje čtyři kategorie. Pokud vektor - šipka ukazuje změnu, jakou může projít jedinec během svého života, například ve smyslu Kinsey (1948), pak ve většině případů nedojde ke změně orientace, ale za určitých podmínek ano.

K druhému bodu prof. Weisse – směšování pedofilie a homosexuality. Těžko bychom hledali i studenta psychologie, který neví, jaký je mezi tím rozdíl. Mrzí mě, že mi pan prof. podsouvá takovou ignoranci. Jde přece o něco jiného.

Zmíněná debata se týkala dokumentu Kongregace pro výchovu, tj. rozhodnutí Vatikánu přestat světit na kněze jedince s hluboce zakořeněnými homosexuálními tendencemi, praktikující homosexuály a sympatizanty s tzv. gay culture. Tento dokument je církevní, nelpí na čistě sexuologické terminologii, ale používá termín homosexualita v širších významech vymezených potřebami pastorální teologie.

Vatikán totiž zajímá, v jakém poměru kněží zneužívali ministranty a dívky, jakou měli preferenci ohledně sexuálního partnera, tj. sexuální orientaci, eventuálně chování. To je primární zájem Vatikánu. Sekundární jsou otázky, zda kněží měli homosexuální identitu (zda se sami považovali za gaye) či se jednalo o pravé pedofily (ve většině případů zřejmě ne).

Škoda, že jsem v tom pořadu neuvedl zdroj, ze kterého jsem čerpal, ale držel jsem tu modrou knihu v ruce: Józef Augustyn ed.: Hluboce zraněni. (Spoluautory byli mimo jiné i sexuolog MUDr. Slavoj Brichcín a já). Naši spoluautoři tam píší, že následné analýzy sexuálních skandálů kněží ukázaly, že „90 % případů mělo za sebou homosexuální pozadí.“ Tedy rozhodně se nejedná o směšování nozologických jednotek či něčeho podobného.

Prof. Weiss má pravdu, že jsem se soustředěně nezabýval homosexualitou jako takovou, ale tzv. celibátním selháním jsem se kromě zmíněné knihy věnoval i ve své diplomové práci (http://jeronymklimes.webpark.cz/mojeprace/diplomka.htm).

Čtenář si může udělat vlastní názor a podívat se na zmíněný pořad v archivu ČT (Události a komentáře 29. 11. 05). Bude mu zřejmé, že nešlo o žádné šíření předsudků či bludů.

Literatura

Breer, W. (1992). Diagnosis and Treatment of the Young Male Victim of Sexual Abuse. New York: Charles Thomas Publishers.

Duncan, Lauren E., Williams, Linda M. (1998). Gender role socialization and male-on-male vs. female-on-male child sexual abuse A Journal of Research Sex Roles, November.

Finkelhor, D. (1979). Sexually victimized children. New York: Free Press.

Johnson, R. L., and Shrier, D. (1985). Sexual victimization of boys: Experience at an adolescent medicine clinic. Journal of Adolescent Health Care, 6(5), 372-376.

Kinsey, A. C., Pomeroy, W. B. (1948). Sexual Behavior in the Human Male. Philadelphia, Pa: WB Saunders Co.

McWhirter D. P., Sanders S. A., et al, eds (1990). Homosexuality/Heterosexuality: Concepts of Sexual Orientation. New York: Oxford University Press.

Rekers, G. (1995). Handbook of Child and Adolescent Sexual Problems. NY: Lexington Books

Tomeo, M. E., Templer, D. I., Anderson, S., & Kotler, D. (2001). Comparative data of childhood and adolescence molestation in heterosexual and homosexual persons. Archives of Sexual Behavior, 30(5), 535-541.

Vander Mey, B. J. (1988). The sexual victimization of male children: A review of previous research. Child Abuse & Neglect, 12(1), 61-72.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace