5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Může sportovní psycholog zařídit vítězství?

Může sportovní psycholog zařídit vítězství?

Autor: Michal Šafář | Datum: 4.6.2008 | Vydání: 6/2008

Sportovní psycholog opravdu dokáže sportovcům pomoci zlepšit výkonnost a psychickou pohodu -pokud se ovšem vyrovná s tím, že sportovec je klient netrpělivý, věčně v časovém presu a navíc na každém kroku žárlivě střežený trenérem či sportovním manažerem.

Práce sportovního psychologa je považována za atraktivní a perspektivní, ale jeho postavení je jiné, než bývá obvyklé ve vztazích s klienty v poradenské či klinické praxi. Více než kde jinde se setkává s extrémními názory. Mnozí vrcholoví sportovci prožívají konzultaci s psychologem jako osobní a profesionální selhání. Člověk, který potřebuje odbornou pomoc, má v jejich očích stále stigma duševně nemocného, „blázna“. Proto se návštěvě vyhýbají, své potíže tají a popírají. Nevěří, že psycholog může cokoli změnit nějakými testy či rozhovorem. V některých případech jejich nedůvěru podporují i další autority sportovního prostředí - trenéři, agenti, manažeři - kteří mají na sportovce dominantní vliv a jsou přesvědčeni, že potíže, které se dotýkají výkonnosti či zvládání zátěže, zvládnou sami.

Jiní sportovci přicházejí naopak s nepřiměřeně vysokým očekáváním. S představou, že psychologie vládne zázračnou mocí, metodami a prostředky, díky nimž během jednoho sezení bude problém vyřešen. Jsou povzbuzeni informacemi z neověřených zdrojů o zázračné moci hypnózy, nabíjení energií a dalších tajemných silách, které lze využít k okamžitému a zásadnímu zvýšení výkonnosti. Za nereálnými představami o možnostech sportovní psychologie je vidět nedostatečná propagace oboru a neschopnost uvádět na pravou míru zavádějící informace z pochybných zdrojů. Na druhé straně je živí touha po výkonu, sebeprosazení, síle, dominanci, které představují zásadní hodnoty v oblasti vrcholového sportu.

Citlivá triáda psychologsportovec-trenér

Dvacetiletý cyklista, člen poloprofesionálního týmu, cítil čím dál větší nechuť k závodění. Psychodiagnostické vyšetření ukázalo, že je značně sebekritický, emocionálně labilní introvert s nadprůměrnou inteligencí. Jeho problémy ve sportu pramenily především z obrovské zátěže - kvůli obtížné sociální situaci musel vedle studia ještě pracovat. K tomu pravidelné tréninky a závody… Proto se psycholog nejprve zaměřil na zlepšení jeho schopnosti koncentrace a postupně jej vedl k tomu, aby si srovnal své hodnoty a cíle a ujasnil si, co je pro něj v životě podstatné. Po půl roce se mladý muž rozhodl zanechat cyklistiky na této úrovni a intenzivně se věnovat studiu a zaměstnání. Přiznal, že už ve chvíli, kdy se rozhodl, se mu ulevilo - a přestože ho trenér s vedoucím týmu přemlouvali k návratu, ani s časovým odstupem svého kroku nelitoval.

Psycholog vstupuje do velmi důvěrného vztahu mezi sportovcem a trenérem. Jeho narušení se trenéři často obávají, stejně jako „úniku informací“ o svém svěřenci. (Od vyzrazení rituálů a předsoutěžních obav, případného užívání nepovolených látek až po náznaky psychické manipulace trenérem.) Nejednou se trenéři obtížně vyrovnávají se ztrátou kontroly nad děním. Proto někdy požadují, aby jim psycholog veškeré získané informace předával. Sportovci takový tlak zpravidla tuší a předem nevědí, zda a nakolik budou mít možnost nějak ovlivňovat sdílení informací dalšími osobami. Většinou si přejí, aby se nemluvilo o problémech jejich „nesportovního“, zejména rodinného a sexuálního života. V některých sportech (gymnastika, aerobic, kulturistika, synchronizované plavání, silniční cyklistika, skoky na lyžích) žádají diskrétnost v otázkách, které se vztahují k tělesné hmotnosti, vnímání vlastního těla a poruchám příjmu potravy.

V praxi se osvědčuje využívat při komunikaci model z rodinné nebo párové terapie a na první společné konzultaci (psycholog-trenér-sportovec) pravidla pro sdílení informací společně zformulovat a zahrnout do písemného kontraktu.

Pomozte mi vyhrát

Devatenáctiletá vrcholová tenistka navštívila psychologa kvůli nízké motivaci, pocitu vyhoření a celkové nepohody. Impulz ke konzultaci vyšel od ní, trenér, s nímž pracuje od šesti let a který je zároveň jejím otcem, po delším naléhání souhlasil. V průběhu druhé konzultace vyšlo najevo, že primární příčina problémů se nachází ve vztahu trenér-klientka: „Jak mám oznámit otci, že chci začít hrát pod jiným trenérem?“ Společně s psychologem si nacvičila různé varianty dialogu s otcem a konečně mu své přání dokázala říct. Dnes pokračuje úspěšně v sportovní kariéře s novým trenérem. S otcem má uspokojivý vztah, i když dodnes považuje její rozhodnutí za problematické a výsledek psychologické konzultace za neúspěch.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace