5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Myšlení v zárodku

Myšlení v zárodku

Autor: Pavla Koucká | Datum: 30.1.2006 | Vydání: 2/2006

Prakticky neustále o něčem přemýšlíme. Řešíme problémy, spřádáme plány, snažíme se pochopit svět kolem sebe. Kdy a kde se tato lidská schopnost vzala? A co o ní vůbec víme?

Člověk se odedávna považoval za cosi vyššího, nadřazeného ostatním živočichům. Svou jedinečnost přitom odvozoval od všeho možného: od vzpřímené postavy, od jazyka, kultury; holedbal se, že on jediný dokáže vyrábět nástroje. Akdyž pak výzkum odhaloval přítomnost prakticky všech zmíněných charakteristik u různých čtyřnožců či opeřenců, odebral se člověk ve své touze po jedinečnosti hledat i do vod nelichotivých -"utěšoval se", že on jedinýje schopen podvodu, vraždy, genocidy... i zde se mýlil.

Společným jmenovatelem většiny vlastností, od nichž filozofové, vědci i prostí lidé svou jedinečnost odvozovali, přitom bylo myšlení. Tato schopnost je zvířatům mnoha lidmi upírána dodnes a není to tak dávno, co podobněuvažovali i odborníci na slovo vzatí: psychologové, etologové i neurovědci. Takovéto podcenění přitom přineslo řadu vážných negativních důsledků: přispělo například k toleranci zrůdného nakládání s"továrnami na živočišnéprodukty"- zvířaty ve velkochovech - a z vědeckého hlediska zbrzdilo výzkum myšlení. Neurofyziolog Jan Bureš z Fyziologického ústavu AV ČR na toto téma říká:"Lidé ovšem zvířata v mnohém podceňují, domnívají setřeba, že zvířata nemyslí, a tudíž na nich není možné myšlení studovat. I odborná veřejnost sdílí tyto předsudky a to bylo také příčinou, proč se neurofyziologický výzkum kognitivních procesů vyvíjel s poměrně velkým zpožděnímpo výzkumu klinickém. Zvířata přitom myslí v určitých oblastech i lépe než člověk."Možná jste se nyní zarazili: zvířata myslící lépe než člověk? To už je trochu silná káva! Pokusme se tedy alespoň trochu poodhalit, co seděje v našich myslích i v osrstěných či opeřených hlavách a hlavičkách.

Cesta za poznáním

Toužíme-li porozumět procesu myšlení, můžeme se vydat různými cestami. Zajímavá je introspekce - pozorování a uvědomování si vlastních myšlenek. Často se k tomuto mechanismu uchylujeme, když nás v diskusi či přemýšlení napadne:"Jak jsem se vlastně k tomuhle tématu dostal/a?"Načež se pokusíme rozpomenout na právě proběhlou sekvenci asociací. Často nás přitom zarazí, jak vzdálená témata dokáže naše mysl v několika málo uvědomělých krocích propojit.

Druhou možností, jak se o myšlení něco dozvědět, je četba odborné literatury. Knih, jež mají ve svém názvu slovo myšlení, existuje na našem trhu hromada. Většina z nich však obsahuje laciné návody, jak trénovat mozek čirychle zbohatnout; odborné literatury na toto téma je jen poskrovnu. Myšlení, jež spadá do oblasti kognitivní psychologie, se naši psychologové téměř nevěnují, což se projevuje i v překládané literatuře. Například v obsáhléknize Kognitivní psychologie od Roberta Sternberga není myšlení věnována jediná kapitola (i když zde najdeme kapitolu"Řešení problémů a tvořivost"a na pasáže nějakým způsobem související s myšlením narazíme vprůběhu čtení vícekrát). Příčin bude zřejmě více: zpoždění výzkumu naznačené slovy doktora Bureše, nevyjasněnost pojmu (viz rámeček), skutečnost, že nejspíš většina myšlení probíhá mimo vědomí a je tudíž těžko zkoumatelná...Filozofové někdy dokonce odmítají principiální poznatelnost mysli, neboť jediným nástrojem, který k tomu máme, je mysl sama: a jak může nástroj poznat sám sebe?

Kromě toho, že různí badatelé definují myšlení velmi odlišně, dělí je také na různé typy. Nejobvyklejší je dělení na myšlení obrazné (imaginativní) a slovní. K nim bývá někdy přiřazováno ještě myšlení pohybově-prostorové(snadno uvědomitelné například při učení se tanci).

Vztáhneme-li tři právě popsané typy myšlení ke zvířatům, náš obdiv vzbudí zejména výkony zvířat v myšlení pohybově-prostorovém. Elegance kočičích pohybů, vzdušná akrobacie lovících rorýsů či synchronizovaný lov delfínů sinezadají s výkony gymnastů na olympijských hrách. Doktor Bureš upozorňuje též na orientační schopnosti některých zvířat:"Například stěhovaví ptáci se orientují po celé zeměkouli, zatímco člověk má někdy problémy neztratitse ve vlastním městě..."Řada výzkumů naznačuje, že obrazové myšlení je minimálně u vyšších savců rozvinuto podobně jako u lidí a dá se předpokládat, že tvoří podstatu zvířecího uvažování. Naproti tomu myšlení lidí je zpodstatné části myšlením verbálním, a můžeme se dokonce setkat s názorem, že není myšlení beze slov. V ontogenezi člověka jsou materiálem pro myšlení nejprve obrazy (vjemy a představy) a teprve potom slova, čili obrazovémyšlení předchází myšlení na základě jazyka. To ovšem neznamená, že verbální myšlení bychom měli považovat za jakousi vyšší formu myšlenkového procesu. Domnívám se, že obě formy myšlení mohou být rozvíjeny a zdokonalovány - aje jimi možno dospívat k originálním vhledům. Neverbální myšlení potřebují třeba matematikové či fyzikové. Ilustrovat to může příklad Alberta Einsteina, který podle svých slov objevil teorii relativity tak, že si představovalsám sebe jedoucího na světelném paprsku. Mezi myšlením na základě obrazů a myšlením jazykovým navíc podle mého názoru nelze vést ostrou hranici - příkladem prolínání budiž třeba obrazové písmo. Pravdou ovšem je, že jazykposkytuje lepší prostor pro vytváření abstraktních pojmů.

Chápou zvířata abstraktní pojmy?

Experimenty potvrdily, že zvířata mají pochopení minimálně pro některá abstrakta. Dokonce v porovnání s lidským mozkem desettisíckrát menší mozek včely umí rozlišit stejné od různého a dokáže tuto informaci i přenést z jednésmyslové domény do další. František Koukolík (2003) to dokládá popisem experimentu, v němž vědci včelám zhotovili bludiště ve tvaru písmene Y. U vchodu byl umístěn jeden z podnětů A a B, jež se náhodně střídaly. Včela se pakmohla rozhodnout, zda bude v"bludišti"pokračovat do ramene, v němž byl podnět stejný jako u vchodu, anebo podnět odlišný. Pokud zvolila stejný, byla odměněna kapkou cukrového roztoku. Jakmile se včelka toto pravidlonaučila, dostala stejným způsobem další dvojici podnětů C, D. Jejím úkolem byla opět volba podnětu odpovídající stimulu u vstupu do bludiště. Série pokusů pak ukázala, že včely jsou schopné přenášet naučený pojem"stejnosti"i z jedné smyslové modality na druhou. Například včely, které se naučily rozlišovat stejnost podnětu na vůních, přenesly tuto znalost i na situaci, kdy jim vědci připravili podněty zrakové.

V dalších experimentech se pokusní holubi naučili rozlišovat podstatné a nepodstatné znaky a vlastnosti, jakož i chápat kategorie a nadřazené pojmy: pochopili (rozpoznávali) například pojem stromovitost apod. Nade všípochybnost se pak ukazuje například smysl mnoha druhů opic pro spravedlnost. Zdeněk Veselovský (2000) popisuje experiment, jenž u makaků dokázal pochopení hodnotového systému: opičky při něm dostaly různobarevné žetony, ježmohly v automatu směňovat za pamlsky: za žlutý žeton přitom dostaly 15 burských oříšků nebo hrozen vína, za bílý jen šest oříšků nebo šest kuliček hrozna. Zelený žeton měl hodnotu tří, modrý jednoho a za červený jim automatnedal nic. Opičky se pochopitelně nejvíce snažily o žluté anebo o bílé žetony. Hodnotu takovýchto"mincí"si dokonce pamatovaly i po sedmiměsíční přestávce, na kterou byl automat z jejich výběhu odstraněn.

Na druhou stranu však existují i taková abstrakta, která zvířata nejsou schopna pochopit a operovat s nimi: pojem víry, duše a podobně.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace