5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Myšlenková nákaza

Myšlenková nákaza

Autor: Pavla Koucká | Datum: 22.11.2006 | Vydání: 12/2006

Proč se nám některá myšlenka honí hlavou a ne a ne ji opustit? Proč věříme tomu, čemu věříme? A jak to, že jedna módní vlna střídá druhou? Neobvyklý pohled na zmíněné fenomény přináší teorie memů.

„Jednou jsem si povídal s kolegou, vedle něhož jsem čekal na oběd v menze… sledoval mě stále pobavenějším pohledem a vtom se mě zeptal:,Nemluvil jsi zrovna s Peterem Brunetem?‘ Uhodl to… právě jsem se přiřítil z konzultace v jeho kabinetu.“ svěřuje se Richard Dawkins v předmluvě knihy Teorie memů Susane Blackmoreové. Kolega na to přišel jednoduše: Dawkins nejen že vyjadřoval stejné názory jako Brunet, ale pochytil i jeho přízvuk. Jistě jste si i vy někdy uvědomili, jak jiní lidé přejímají vaše názory, postoje či gesta a jak na druhé straně zase vy napodobujete je.

Zřejmě mi stačí napsat: Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas… a nejspíš už si v duchu píseň pobrukujete. Některým z vás se možná bude honit hlavou ještě za chvíli, kdy už se budete chtít soustředit na něco jiného. Třeba vás bude dokonce rozčilovat, ale nějak jí nedokážete poručit, aby opustila prostor vaší mysli. Některé popěvky, stejně tak jako myšlenky či módní trendy, jsou prostě obzvlášť nakažlivé a invazivní.

Teorie memů chápe myšlenky, melodie, obrazy či gesta jako svébytné kulturní jednotky, memy, mezi nimiž zuří konkurenční zápas o vaši pozornost. Jedná se o opačný pohled než jsme zvyklí: memy jsou tím, oč jde; nikoli člověk. Memy se přitom šíří mezi lidmi, aniž by rozlišovaly, zda jsou pro nás výhodné, neutrální nebo dokonce škodlivé. Nový objev nebo vynález se může šířit, neboť je užitečný a písně si pobrukujeme převážně proto, že se nám líbí. Šíří se ale i memy, které jsou prokazatelně škodlivé - například mem pro kouření zcela jistě poškozuje zdraví a zkracuje život svých nositelů. Přesto mládež imituje své kouřící vzory. A dokonce bývá napodobováno i tak destruktivní chování k sobě samému, jako je sebevražda.

Zuřivý pes na řetězu

Přestaňte teď chvíli číst a zkuste na nic nemyslet. Nejspíš se vám to nebude moc dařit: jedna myšlenka střídá druhou. „Všechny ty neodbytné myšlenky jsou memy.,Vám‘ se je nemůže podařit umlčet. Dokonce jim ani nemůžete přikázat, aby zpomalily tempo… Jako by měly samostatný život, a dokonce i jakousi moc. Proč?“ ptá se sugestivně Susan Blackmoreová ve své knize. - Memy totiž ovládají naši mysl. To, co považujeme za sebe samé, je jen vítězná skupina memů, která nás ovládá.

V kultuře jde o množení memů podobně, jako je v evoluci klíčový koncept množení genů. Z hlediska evoluční biologie jsou memy zcela závislé na genech - jako pejsek, kterého jeho pán - geny - drží pevně na vodítku; memetika naopak tvrdí, že memy se mohou stát pánem a geny zůstanou na vodítku. Možná je pro ně ale též představa dvou psů, z nichž každý je uvázán na svém konci řetězu a oba se řítí jako splašení jen za svou sobeckou replikací. U někoho pak podle memetiků vítězí geny (nevzdělaní, společensky a pracovně neangažovaní lidé se spoustou dětí), u jiného memy (bezdětní vysoce tvůrčí jedinci - často vědci a univerzitní profesoři).

Zásadní je přitom rozlišení dvou typů memetického přenosu. Při vertikálním (mezigeneračním) přenosu se učíme od svých rodičů, případně jiných starších příbuzných - a předáváme svým dětem. Z rodičů na potomky přechází spousta memů. Učíme se, jak držet vidličku a nůž, co si při které příležitosti obléci, jak pozdravit, poprosit, zdvořile odmítnout a spoustu dalších užitečných dovedností. „Při vertikálním přenosu se memy šíří společně s geny. Čili to, co prospívá genům, současně prospívá i memům,“ domnívá se Blackmoreová. Platí zde tedy biologický předpoklad, že geny drží situaci pevně pod kontrolou a všechny memy, které kdy vzniknou, genům alespoň v principu pomáhají.

Zvláštní věci se podle memetiků začnou dít až při horizontálním přenosu, tedy při přenosu mezi vrstevníky. Zde se totiž mohou šířit jak memy užitečné, tak neutrální, a dokonce i prokazatelně škodlivé. (Podobně i virové infekce - škodlivá genetická informace - se též šíří převážně horizontálně.) To na první pohled sedí: ke drogové závislosti vaše dítě pravděpodobně přivede jeho jen o málo starší vrstevník.

„Před memetickou evolucí není úniku. Nejvyšší čas, abychom jí začali rozumět,“ zajišťuje si pozornost Blackmoreová. Bez efektivní memetické teorie podle ní nikdy nemůžeme pochopit původ a povahu lidské mysli. Nuže, rychle do toho!

Úspěšnost memu

Věty typu: „Řekni A!“; „Kopíruj B!“ nebo „Zopakuj C!“ jsou jednoduché, nepříliš efektivní memy. Nemáme důvod, proč je říkat. Jiné to může být, přidáme-li k nim nějakou odměnu nebo naopak hrozbu. Rodiče svým dětem říkají třeba: „Hodné děti chodí čisté a upravené“; „Slušný člověk umí poprosit a poděkovat“ anebo „Lidé tě nebudou mít rádi, když neposlechneš.“ Spojením příkazu s představou čehosi žádaného anebo naopak nežádoucího zvyšují efektivitu svých sdělení.

Jednoduché spojení příkazu s odměnou je ukázkou širšího sdružování memů v takzvané memplexy. Memplex je tedy seskupením memů, jež se množí společně. Jedná se opět o analogii ze světa genetiky, kde je sdružování genů vysoce podstatnou záležitostí v jejich přenosu do dalších generací - v přirozeném výběru mezi sebou soutěží jednotlivé organismy - tedy celé genomy. Vysoce komplexními memplexy pak jsou podle memetiků třeba různé náboženské nauky či vědecké teorie.

Memy mohou být úspěšně kopírovány jsou-li správné, pravdivé, užitečné nebo krásné - nebo ze spousty úplně jiných důvodů. Mocné jsou memy, jež se týkají sexu, jídla a moci. Jde totiž o témata, jež pro nás během celé naší evoluční historie měla ohromný význam. Dobře se též šíří šťavnaté pomluvy, děsivé zprávy, nadějné vyhlídky a užitečné rady všeho druhu. Jak zvýšit působnost sdělení na příjemce, se věnují odborníci mnoha zájmových skupin, ať už z oblasti politiky, managementu či reklamního průmyslu (viz články v podtisku).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace