5000
Kurz jako dárek Ročník 2014 Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Nastává doba lenivá?

Nastává doba lenivá?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 1.11.2013 | Vydání: 11/2013

V posledních letech nenápadně postupuje trend posouvání hranic. Začíná doslova od kolébky: nespěchá se s odkládáním plenek ani dudlíků, odsouvá se zahájení školní docházky. Pak odkládáme ukončení studia, začátek pracovní kariéry, svatbu i založení rodiny. Nastává doba lenivá?

Nastává doba lenivá?

„No neblbni, ty už chceš letos skončit? Vždyť můžeš ještě jednou přerušit studium a někam vyjet!“ přesvědčují kamarádi čtyřiadvacetiletou Markétu. Víc než obhájená diplomka je zajímají zahraniční studijní výjezdy a prázdniny ve znamení brigád a cestování. Ostatně kdy jindy, když ne teď? Až nastoupí do práce a až poslechnou tikot biologických hodin, dveře za jednou životní etapou se s pořádným bouchnutím defi nitivně zavřou. Prásk – a mazej do světa dospělých. Do světa každodenního kolotoče povinností a narůstajícího stresu.

Čas dospělosti dnes příliš neláká. „Ještě v minulém století byla dospělost v celém západním světě vnímána pozitivně. Děti a dospívající si přáli být brzy velcí,“ říká socioložka Jana Duffková. Třeba proto, aby mohli pít kávu, kouřit doutníky a dělat další atraktivní činnosti povolené jen ve světě dospělých. „Ještě před třiceti lety se děti snažily co nejdříve osamostatnit, postavit se na vlastní nohy, což se realizovalo převážně založením rodiny.“ Příliš mnoho jiných životních scénářů se u nás ovšem nenabízelo. Kdo nechodil do školy, musel pracovat, jinak skončil za mřížemi coby příživník, cestovat se dalo jen v termínu řádné dovolené a do omezeného počtu předem schválených destinací.

S otevřením světa a spektra dalších možností zjišťujeme, že s dospělostí není proč spěchat. „Na dospělosti vidíme spíš negativa, více povinností, méně zábavy, shon. Oddalování času, kdy do tohoto období vstoupíme, je cílené,“ soudí socioložka Duffková. „Mladí lidé vidí, že nemusejí fungovat podle vzorců svých rodičů,“ konstatuje psycholožka Jitka Douchová. Zároveň však dodává, že se u nás rozmohl workoholismus víc než v zemích na západ a jih od našich hranic. A nejen v generaci, která hekticky dohání příležitosti, jež dříve neměla. „Workoholismu pohlcuje i ambiciózní, houževnaté třicátníky. Tvrdě makají, protože to chtějí někam dotáhnout, a zároveň usilují o atributy spojované s úspěchem – dobré auto, bydlení, perfektní image. Když s nimi mluvím, zjišťuju, že mnozí prožívají vnitřní konfl ikt mezi nastartovanou kariérou a pocitem, že život může být pomalejší. Často to totiž vidí u zahraničních kolegů. Třeba takoví Francouzi nebo Italové, kteří žijí a pracují v Praze, si udržují svůj tradiční životní rytmus, v němž je čas na siestu i zábavu. Pracovní výsledky jsou přitom srovnatelné – jenže my jich často dosahujeme s větší urputností, chybí nám jejich lehkost a rozevlátá tvořivost,“ dodává psycholožka.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Test: Sova nebo skřivan? Škola komunikace