5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Jan Raboch: Nejen cukrovka, ale i deprese je civilizační choroba

Jan Raboch: Nejen cukrovka, ale i deprese je civilizační choroba

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 2.2.2010 | Vydání: 2/2010

Přednosta Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK Jiří Raboch se dlouhodobě zabývá tím, jak stresové faktory působí na lidský mozek. Je přesvědčen, že za vznikem duševních poruch a nemocí stojí kombinace mnoha faktorů – biologických, psycholologických i sociálních. „Když se nakupí větší počet stresových faktorů, které na člověka působí, může dojít k depresi,“ říká.

Jan Raboch: Nejen cukrovka, ale i deprese je civilizační choroba

Současné výzkumy v rozvinutých zemích ukazují, že v posledních letech psychických problémů přibývá, a naznačují, že nějakým typem duševní poruchy může v průběhu života trpět až polovina populace. Přitom žijeme v pohodlí a dostatku. Nejsme psychicky křehčí než naši předkové, kteří museli překonat války, hladomory, zničující epidemie?

Bezpochyby jsme. Když se na rozšíření duševních poruch podíváme z celosvětového hlediska, vidíme, že například v rovníkové Africe, kde je věk dožití 40 let a kde lidi trápí nedostatek vody a infekce, nehrají psychické poruchy takovou roli. U nás se průměrný věk prodloužil na 75 let, naprostá většina lidí nežije v chudobě, máme dostatek jídla i pití, umíme léčit infekční nemoci, výborně se umíme postarat o ženy při porodu i o novorozené děti – spousta starostí zmizelo. A místo nich se objevily jiné. Duševní poruchy nepochybně patří k civilizačním chorobám.

Když bude laik uvažovat o tom, jaká onemocnění jsou z hlediska léčby nejdražší, v první řadě ho napadne onkologická léčba nebo operace mozku. Přesto byla loni v Evropě jako nejdražší vyhodnocena léčba depresí a úzkostných poruch – je jich totiž obrovské množství. Proč tolik přibývají?

Na to je řada spekulací. Já se přikláním k názoru, že je možná život v současné moderní společnosti náročnější, než býval dříve. Nejde jen o spěch, který je pro civilizovanou společnost typický, a o orientaci na výkon. To jsou faktory, které většinu lidí stresují. Zároveň jako by přestávala platit stará pravidla, otevírají se obrovské možnosti volby a svobody jedince, které jsou v historii nevídané a v řadě oblastí i méně kon-trolované – a to může být, zdá se, pro lidskou psychiku obtížnější než život v přísně strukturovaném systému. Pro inteligentní, schopné, pracovité a sebevědomé lidi je to bezvadné prostředí, pohybují se v něm jako ryba ve vodě. Jenže ti tvoří jen malou skupinu populace.

Více je těch, kteří se rozhodují obtížněji, neustálá možnost volby je zatěžuje, znejišťuje. Cítí na sobě tlak společnosti a okolí, že „je to na nic“, že se musejí prosadit, ale ve složitějších situacích je to pro ně hodně náročné. Velké ambice zvyšují míru rizika a samozřejmě i stresu. Nemít velké ambice může nejednoho člověka chránit. Dělat to, co druhý přikáže, co se musí, je z tohoto pohledu jednodušší – můžete mít vztek, můžete se rozhodnout, jestli to uděláte, nebo ne. Ale neustálá volba je těžká věc…

Nakolik jsou úzkosti a deprese přenosné geneticky?

Žijeme v době genetiky, ale doufám, že už máme za sebou etapu, kdy genetika vysvětlovala úplně všechno. Cesta od genotypu k fenotypu je hrozně komplikovaná, do hry vstupuje celá řada dalších faktorů, které určují, zda se gen vůbec projeví, nebo ne. Studie na dvojčatech potvrzují, že genetická dispozice hraje u duševních poruch velkou roli, ale zatím až na výjimky platí, že neexistuje jeden gen, který by způsoboval deprese, jeden způsobující schizofrenii a podobně. Možná ještě neumíme geny správně kategorizovat. Nebo to tak opravdu není a jsou důležité i okolnosti, které na člověka působí už v průběhu nitroděložního vývoje, při porodu a po narození. A všechno se to do jeho mozku ukládá. Freud hovořil o psychologických konfliktech, biologičtí psychiatři o paměťových stopách. Výzkumy skutečně ukázaly, že například u dětí, který byly pohlavně zneužity v určitém věku, se mění struktura jejich mozku typickým způsobem a že vzniká dispozice pro rozvoj duševních poruch. Pokud se sejde genetický základ s dalšími faktory, je rozvoj onemocnění velmi pravděpodobný.

Lze depresi předcházet?

V zahraničí nedávno vyšel zajímavý přehledový článek, který se zabýval primární prevencí duševních poruch. Byly v něm popsány programy pro mladé dospělé s rizikem deprese, například z rodin, kde se deprese přenáší, nebo pro ty, kteří v dospívání trpěli fobickými obtížemi. Jedná se o velké projekty, do nichž se promítají prvky kognitivně behaviorální terapie, jako je postupná expozice obávaným podnětům. Čím dříve se podaří psychiku „otužit“, tím lépe se zabrání rozvoji deprese nebo přelití do jiné poruchy.

Jak se mohou úzkosti a fobické poruchy v průběhu života transformovat?

Typický průběh vypadá takto: Dítě trpí školní fobií, postupně dochází k rozšíření na sociální fobii, přidružuje se depresivní symptomatika, často se ještě objeví nadužívání návykových látek – v mnoha anamnézách našich pacientů tohle vidíme.

Co by měl člověk, který se cítí pod tlakem a začíná si připadat jako štvanec, dělat, dřív než se jeho problémy dostanou do závažnějšího stadia?

Musí jednat. V angličtině se taková strategie nazývá helping by doing a já pevně věřím, že funguje. Prostě člověk by se svým problémem neměl zůstávat sám, neměl by být pasivní. Nejhorší je, když se stáhne do sebe a uvažuje o tom, jak je mu špatně – u závažných forem deprese je to něco jiného, to je stav, který se už vůlí ovlivnit nedá. V počátcích vůlí ovlivnit lze. Člověk by měl mít přátele, koníčky, a když je hůře, měl by vyhledat odbornou pomoc psychologa, lékaře, psychiatra. To všechno jsou otázky celkového životního stylu, stravování, návyků…

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2010
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace