5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Nenávidím tě, mami!

Nenávidím tě, mami!

Autor: Jan Bílý | Datum: 31.5.2013 | Vydání: 6/2013

Na matraci uprostřed kruhu přihlížejících se kroutí a svíjí Hubert, jeden z deseti účastníků osmidenního workshopu primární terapie s kanadským terapeutem Paulem Vereshackem. Muž řve z plných plic: „I hate you, I hate you, mom!“ (Nenávidím tě, mami!) a mlátí pěstmi kolem sebe.

Nenávidím tě, mami!

Muž na matraci křičí svou nenávist na nepřítomnou matku a Paul ho povzbuzuje: „Ukaž jí svůj obličej, udělej k tomu grimasu!“ Hubert to dělá a řev se mění v chroptění, smíšené se slinami, slzami a potem. Nebude to trvat dlouho a všechen jeho vztek, všechna léta střádaná zloba a bezmoc malého dítěte, na kterého si matka/kvočna při „zahřívání svých potomků“ sedla s přílišnou vervou, se z Huberta vyvalí jako proud exkrementů. Primární terapie není nic pro jemné nátury.

Temný návrat do dětství

Tento druh hlubinné emoční terapie, za jehož praotce je považován americký psycholog a psychoterapeut Arthur Janov (česky vydala Pragma jeho knihu Prvotní výkřik), vychází z přesvědčení, že někde hluboko v našem dětství existuje zapomenutý okamžik, kdy se malé dítě vzdá svých skutečných pocitů. Ať už traumatickým prožitkem (zneužití, bití, deprivace), soustavným potlačováním pocitů dítěte ze strany rodičů (paní doktorka to s tebou myslí dobře, tak nebreč!), nebo nezájmem o jeho cítění (neotravuj tady!) se dítě ocitne v prostoru, kde je odkázáno pouze na sebe a na svoji schopnost vyhnout se pocitům, které ho neustále zraňují. Začne se přizpůsobovat rozumnému světu dospělých a chybějící pocity, především ty negativní, začne promítat na své okolí.

„Můj šéf si na mě zasedl“ potom není nic jiného než podvědomá vzpomínka na původní bolestnou konfrontaci s všemocným otcem či matkou. Dokážeme-li z našich pocitových projekcí obrazně řečeno sestoupit po stezce dospívání dítěte do okamžiku zlomu, tj. do okamžiku, kdy dítě svůj primární (tj. původní) pocit vzdalo, můžeme klienta přivést k jeho vlastnímu, individuálnímu vitálnímu cítění, které bylo nezlomenému dítěti vlastní a které je studnicí kreativity a životní síly. Tolik zhuštěný popis primární terapie.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2013 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (1 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace