5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Nevěra, nebo skrytá bigamie?

Nevěra, nebo skrytá bigamie?

Autor: Jeroným Klimeš | Datum: 29.6.2016 | Vydání: 7-8/2016

Věrnost patří k jedné ze základních křesťanských hodnot. Tedy těch hodnot, kterými se v poslední době často zaštiťujeme tváří v tvář nezvládnuté muslimské imigraci. Mít paralelní vztah, nebo dokonce dvě rodiny současně, a pobývat chvíli s jednou ženou a dětmi, a pak zase s druhou – to rozhodně není jen rodinný model muslimů. Můžeme se s ním setkat i u nás. Dokonce má i své mediálně známé tváře, například odsouzeného expolitika Ratha nebo zakladatele Nadace proti korupci Janečka.

Nevěra, nebo skrytá bigamie?

Jedna klientka mi v úvodu setkání oznámila: „Máme doma krabičku s prezervativy. Ty se ztrácejí a já vím jistě, že ne se mnou.“ „Dobrá, a co my s tím?“ ptám se. „Uspořádáme společné setkání – já, vy, on a vy mu dokážete, že je mi nevěrný.“ „A co bude pro vás přidaná hodnota?“ „On s tím skončí.“ Nezbývá než se otázat: „Tu jistotu odvozujete z čeho?“

Usvědčit z nevěry – to je intuitivní jednání řízené tím, co nám srdce velí. Při tušené nevěře je spontánní reakcí lidí bez ohledu na pohlaví zpravidla intenzivní špionáž a po potvrzení obav ataka na nevěrného partnera a následná konfrontace se zjištěnými fakty. Tento vzorec chování je tak univerzální a automatický, že asi nechybíme, když jej budeme považovat za evoluční adaptační mechanismus. O to více však překvapuje, že v praktickém poradenství se často setkáváme s případy, kdy odhalení nevěry vůbec nevede k ukončení mimomanželského vztahu, tedy žádná výhodná adaptace, ale naopak to bývá začátek vleklé bigamie. V lepším případě pak může podváděná manželka ustlat milence na gauči v obýváku, v horším případě to dopadne takto: „Ten rozhovor o nevěře jsem vyprovokovala já, protože jsem už o nich nějakou dobu věděla a myslela jsem si, že když na něho houknu: Vím o vás! Tak se zarazí a začne se omlouvat, že to všechno skončí. Bohužel místo toho jsem se dozvěděla, že už má pro mě vymyšlené bydlení…“

Ani v úvodním případě to nedopadlo o moc lépe. Žena to nakonec nevydržela a vyzradila muži, že o jeho nevěře ví. On též reagoval vcelku vzorově – oddechl si. Místo ukončení nevěry došlo k jejímu faktickému legalizování. Dřív, když o víkendu chtěl jet na výlet, žena řekla: „Počkej. Jak na kola? Vždyť jsme se domluvili, že tento týden jedeme k našim.“ „Ach jo.“ „Žádný ach jo. Víš to už dva měsíce.“ A on volá naštvané milence, že „jako sorry“. Po odhalení nevěry to vypadalo takto. On: „Jedu o víkendu na kola.“ Ona: „A bude tam taky ta pipina?“ On: „Ale Jani, nezačínej s tím zase. Vždyť už jsme si to řekli…“ Najednou jdou rodiče stranou, milenka jako by měla na muže stejná práva jako manželka, jinými slovy nevěra se začala přetvářet v jistý druh bigynie čili dvouženství. V podobných případech se ženě vyplácí, když dělá, že o ničem neví, protože dokud muž s milenkou „lezou kanály“, ona se může s manželem hrdě procházet po ulici.

Scéna, jakou svět neviděl

Vzniká složitá otázka nejen teoretická, ale především praktická. Kdy klientům doporučit, aby odhalili nevěru a udělali partnerovi pořádnou scénu, „jakou svět neviděl“,a kdy naopak se vyplácí analogie trojího zatloukat, tedy „nezjišťovat, nezjišťovat, nezjišťovat“ a tvářit se, že nic nevidím. Osobně mám jen heuristická pravidla:

1) Objeví-li se podvádění v raném stadiu vztahu, tzn. do tří let, vyplácí se udělat pořádnou scénu. Nevěra zmizí buď úplně, nebo je zatlačena do totální ilegality, takže milenci musejí své chování mnohem lépe skrývat. Avšak v této první fázi vztahu by vše mělo běžet jako po drátkách, tedy bez nevěr. Pokud se objeví nevěra, pak už samotný fakt slouží jako dobrý prediktor budoucího vývoje. Tedy uděláme menší chybu, když budeme počítat s tím, že takový partner bude nevěrný vždy, než když budeme předpokládat, že se změní a že to bylo „jen jednou“. Proto jako poradce důrazně připomenu klientovi, že je nyní na jeho rozhodnutí, zda bude ochoten partnerovi nevěrné chování tolerovat po celou dobu jejich společného života. Pokud to je pro něho nepřijatelné a nemají-li spolu ještě děti, je lepší se okamžitě konsensuálně rozejít. Pro okolí – kamarády, kolegy či příbuzné podváděného – je na místě doporučení, pokud o takovém chronickém podvádění vědí, aby podváděného partnera informovali dřív, než s takovým člověkem založí rodinu.

Naopak pokud o podvádění víme u páru, který již děti má, tak podváděného před touto informací důkladně chráníme, protože je dobrý každý den, kdy o tom ještě neví, a rodina žije v klidu.

2) Nevěra v přechozeném vztahu nebo po dlouhodobém rodinném soužití. Pokud se v těchto typech vztahů partner zamiluje, bývá citové okouzlení tak silné, že jakékoli ultimátum či scéna až příliš často vede k rozpadu vztahu. Důvodem je, že přitažlivé síly v této fázi už zdaleka nejsou tak silné jako na počátku. Tedy je scéna hop-trop akce.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2016 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace