5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Od zítřka se začnu učit

Od zítřka se začnu učit

Autor: Roman Gabrhelík | Datum: 3.2.2006 | Vydání: 2/2006

Studenti často odkládají své úkoly a povinnosti. Na zahraničních univerzitách se s konceptem prokrastinace v poradenském procesu běžně pracuje, nikoli však v České republice.

Prokrastinace, česky též liknavost či odkládání, je dávána do spojitosti s původně neplánovaným odkládáním úkolů a rozhodnutí, které s sebou nese profesionální i soukromá životní realita. Fenomén prokrastinace má úzký vztah svývojem naší společnosti, která je orientována na výkon. Pokud vyjdeme z předpokladu, že výkonní jedinci jsou obvykle také úspěšní, lze podle této teze považovat prokrastinátory za neúspěšné. Za prokrastinaci je obecněpovažováno oddalování rozhodnutí a práce na úkolech a toto nežádoucí chování (jež s sebou nese neúspěch) následně doprovází pocity úzkosti.

Rozšířenost prokrastinace v euroatlantické společnosti dosahuje velmi vysokých hodnot. Prokrastinace se rozvíjí v období mladé dospělosti, zejména kolem dvaceti let, a potom klesá do šedesátky. Jak uvádí Ferrari a kol.(1995), v obecné populaci 40 % lidí díky prokrastinaci přišlo v určitém slova smyslu k újmě a přes 20 % lidí trpí chronickou, všeprostupující prokrastinací. Rozšířenost tohoto fenoménu u vysokoškolské populace badatelé odhadujíod 50 % až do 70 %. Pokud bychom se na rozšířenost diskutovaného jevu podívali ze statistického hlediska, byla by prokrastinace mezi vysokoškoláky normou a menšinovým se stává chování toho, kdo neprokrastinuje - neodkládá.

Největší pozornosti výzkumníků se dostává právě studentům vysokých škol, hovoříme o takzvané akademické prokrastinaci. Vysokoškolský systém tak, jak je nastaven, poskytuje studentům dostatečný prostor a volnost vevzdělávání. Přes nesporné výhody však tato forma vzdělávání v sobě nese jistá úskalí. Jedním z nich je i prokrastinace. Akademické prostředí se tak stává skvělým projekčním plátnem tohoto fenoménu.

Panuje předpoklad, že u studentů, kteří běžně prokrastinují, je tato tendence na překážku jejich akademické reputaci, schopnostem dostatečně zvládat učební materiál a ovlivňuje i samotnou kvalitu života. Výzkumná zjištěnínaznačují, že čím delší dobu student stráví na vysoké škole, tím se jeho prokrastinační tendence zvyšují. Dále bylo zjištěno, že vysokoškolští studenti u sebe pozorují prokrastinační tendence častěji u písemných a termínovanýchúkolů než u povinné četby, studia na zkoušku nebo docházky na závazné schůzky.

Pro posuzování prokrastinace jsou v drtivé většině případů používány sebeposuzovací škály. Sebeposuzovacích škál se užívá celá řada, nejvíce pak Posuzovací škála prokrastinace pro studenty - Procrastination AssessmentScale for Students, PASS (Solomon a Rothblum, 1984) a Škála obecné prokrastinace pro studenty - General Procrastination Scale for Students, GPSS (Lay, 1986). V poradenském procesu se pro identifikaci prokrastinace užívá taktéžklasického klinického rozhovoru.

Myšlení, nebo chování?

Zájem o výzkum prokrastinace postupně narůstá od 80. let 20. století. Zpočátku se o něj zajímali zejména výzkumníci, kteří měli co do činění s poradenstvím, specificky pak s poradenstvím studentů (Schouwenburg a kol., 2004).Prvotní zájem těchto průkopníků výzkumu byl cele zaměřen na interpretaci chování, které směřuje k vyhnutí se specifickému úkolu. Zkoumali nežádoucí prvky chování manifestující se skrze rozdíly mezi původním záměrem (jedinec sistanovil nějaký cíl, například intenzivní týdenní studium na zkoušku) a výsledným chováním. Jinými slovy, zabývali se otázkou, zda student dostál, či nedostál svému původnímu záměru. Postupem času se v poradenských centrechvysokých škol stále častěji objevovaly zakázky na pomoc při boji s nedostatkem času, respektive pro jeho lepší využití při plnění studijních povinností. Poradenská centra při vysokých školách se s tímto problémem vyrovnávala posvém, intervenční metody vznikaly nezávisle na sobě a postupy byly (a do jisté míry stále jsou) diskutovány jen ve velmi omezené míře.

Při výčtu teoretických východisek chápání prokrastinace vyjděme z dělení podle Schouwenburga a kol. (2004). Poradenská práce akcentující behaviorální hledisko vychází z předpokladu, že prokrastinace je především problémemv chování. Tento druh nežádoucího chování se behaviorálně orientovaní terapeuti snaží potlačovat za použití standardních behaviorálních technik, mezi něž patří zejména instruování, modelování a podmiňování. Nicméně metodystavějící na (operantním i klasickém) podmiňování vyžadují opakovaný nácvik, což není zcela slučitelné s krátkodobými formami poradenské práce. Poradenství tohoto druhu ve své čisté formě není zaměřeno na vyléčení - zbavenístudenta liknavosti, ale na snižování frekvence výskytu prokrastinačního chování.

Pokud se při práci s prokrastinátorem vychází z přesvědčení, že prokrastinace je především problémem na kognitivní úrovni, pracuje se zejména na změně chybných přesvědčení nebo myšlenek liknavce, na změně náhledu naokolnosti prokrastinace a s tím souvisejících následků. Z důvodů podpory lepší sebereflexe, vytvoření naděje pro změnu, lepšího náhledu na vlastní chování a vyjádření emocí je hojně užívána racionálně-emoční behaviorálníterapie. Zvláštní formou uplatňovanou v rámci tohoto přístupu je narativní poradenství, které využívá příběhy klientů k navození změny ve vnímání vlastní prokrastinace.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace