5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Odvrácená tvář amerického hrdiny

Odvrácená tvář amerického hrdiny

Autor: Vladislav Šolc | Datum: 7.5.2008 | Vydání: 5/2008

Archetyp hrdiny je jednou z podstatných součástí všelidského nevědomí. Vyskytuje se proto v řadě bájí a mýtů. Během války v Afghánistánu i Iráku jsem v USA pozoroval, jak docházelo k postupné aktivaci archetypu hrdiny-bojovníka v nevědomí Američanů.

V slavné knize Tisíc tváří hrdiny, popisuje Joseph Campbell hrdinu jako polobožskou bytost (často potomek boha a člověka). Hrdina klasicky opouští svůj každodenní život, aby podstoupil cestu do zvláštního světa, kde je vystaven nebezpečným nástrahám, zkouškám a bitvám. Musí překonat strach, aby dostal dar nesmírného významu. Hrdina, sám navždy změněn svým dobrodružstvím, získává živou vodu, zázračnou sílu, vědomosti o tajemstvích života a smrti, léčivý elixír a podobně, ty pak přináší zpět do světa svého původu a obohacuje jimi svou komunitu. (Campbell, 1973)

Na svých cestách hrdina často utrpí bolestivou újmu, musí přinést oběť, aby nakonec dosáhl svého cíle. Někteří hrdinové se vydávají hledat lék, jiní vysvobodit princeznu, kterou unesl drak, a další se na hrdinské cestě ocitají, aniž by měli ponětí o svém hrdinském poslání. Společným prvkem všech hrdinských osudů je, že i když jsou již od narození vystaveni smrtelnému nebezpečí, nakonec přežijí a dostanou svému poslání.

Mýtus o hrdinovi je nejrozšířenějším a patrně i nejstarším mýtem vůbec. Nacházíme ho už v africké a australské mytologii, u kultur Máyů a Inků, ve starém Egyptě, Mezopotámii, antickém Řecku a Římě. Hrdinou byl Osiris, Achilles, Theseus, Herkules, Prométheus, Perseus, Oidipus, Jonáš, ale také Adam, Mojžíš, Kristus či Buddha. Modernějšími hrdiny jsou například král Arthur, Robin Hood, Ivanhoe, Juraj Jánošík, ale i Frodo a Harry Potter. Hrdina má v našem životě skutečně tisíce tváří. Z mýtů, pohádek a knižní tvorby se přenesl do moderní kinematografie, kde, zvláště ve Spojených státech, ale také Rusku a Indii, nabývá podoby dokonalého „nadčlověka“. Vzpomeňme (původně) komiksové postavy Batmana, Spidermana a dále Ramba, Terminátora, Nea z filmu Matrix nebo Luka z Hvězdných válek.

Jak vysvobodit princeznu

Přes tisíc tváří však mají hrdinové napříč staletími i kulturami leccos společného. Hrdina nejprve pobývá v obyčejném, každodenním světě, pak je vyzván k dobrodružství. Váhá, ale povzbudí ho moudrý stařec či stařena; získává zázračné síly, předměty nebo pomocníky. Pak hrdina podstupuje v nějaké vzdálené zemi nadlidský úděl: zápasí s božstvem, drakem, příšerami podsvětí a tak dále, častokrát v této fázi podstupuje ponížení a bolest. Hrdina vyhrává, chápe se pokladu, prstenu, princezny… a vrací se zpět do všedního světa lidí. Sám je transformován a přináší lidstvu obohacení.

Když na mýtus nahlédneme z perspektivy jungovské psychologie, vyjde najevo, že hrdina, princezna, drak, jeskyně, svatba a tak dále jsou symbolickým vyjádřením situace uvnitř lidské duše. Boj s drakem v temné jeskyni je zápasem lidského ega o diferenciaci z chaosu nevědomí, princezna personifikací duše samotné (animy), která musí být vysvobozena, aby mohl nastat duševní vývoj. Mýtus, a podobně i sen, nám tak ukazují, co je nutné udělat pro zdravý vývoj.

Základní funkcí heroických mýtů je podpořit vývoj jáského vědomí - uvědomění si vlastních silných a slabých stránek - a to způsobem, který nás vybaví pro těžké úkoly připravené životem (Henderson, 1964). Archetyp hrdiny se proto dle Junga objevuje v těžkém psychickém období, kdy je na psychiku kladen vývojový, individuační úkol.

Co se událo v americké duši

Aktivovaný archetyp dokáže pohnout člověka k činu, který ovšem může být mnohdy destruktivní. Platí pravidlo, že čím méně si sílu archetypu uvědomujeme, tím více jsme vystaveni jeho vlivu. To je obzvlášť patrné v psychoterapii. Neuvědomovaný archetyp, jako každý nevědomý obsah, je projikován navenek, na ostatní lidi a situace. Dochází k iluzi, kdy se druhý člověk mění v očích pozorovatele na boha či monstrum. Zamilovaný si zcela idealizuje objekt lásky a naopak projekci stínu ilustruje například chování lidí během honů na čarodějnice či za války.

A právě to se stalo po útocích 11. září 2001 ve Spojených státech amerických. Po tomto útoku USA napadly Afghánistán a později i Irák. Během obou invazí jsem v Americe pobýval a bedlivě jsem pozoroval, co se ve zdejší společnosti dělo. Nebudu zde pátrat po kauzálních souvislostech, zaměřím se na nitro „americké duše“. Dle mého názoru došlo k postupné aktivaci hrdiny-bojovníka v nevědomí Američanů. A nutno říct, že velmi mocně: snad nikde na světě bychom nenašli větší idealizaci - neřku-li deifikaci (zbožštění) - vojáka než zde.

Záhy po teroristických útocích se celá Amerika ocitla v atmosféře vzrušení, odhodlání, sebevědomí a „vznešené agrese“. Touha po pomstě byla úměrná symbolickému zranění, které Amerika utrpěla. Truchlení se proměnilo na hněv a inženýři války v Bílém domě začali hledat, vůči komu ho nasměrovat. Saúdská Arábie, ze které pocházel Bin Ladin a další strůjci útoku, byla příliš důležitým strategickým partnerem. Bylo nutné najít obětního beránka, aby si projekce mohla najít svůj objekt. George Bush začal vytvářet systematickou kampaň pro útok na Afghánistán, jeho slovy šlo o boj proti „islámskému fašismu“. Naděje si našla svou oporu v identifikaci s hrdinou-vojákem. Téměř každé druhé americké auto neslo hrdě nálepku: „support our troops“ (podporuji naše vojáky).

Z projevů politiků, ale také z televize a rádií se na nás valila nacionalisticky laděná rétorika opěvující národ a nesmírné hrdinství vojáků bojujících za demokracii, svobodu a mír. Saddám Husajn a jeho režim byl Georgem Bushem vykreslen jako zlo, šlo o „biblický boj dobra se zlem“. Teroristé se v prezidentových očích změnili na „zlo o sobě“! Tím se z jejich obrazu sňalo veškeré lidství.

Nejen prezident a jeho blízcí spolupracovníci se nechali unést archetypem za svobodu bojujícího hrdiny, byla to také „nezávislá“ veřejná média. Trvalo čtyři roky, než se New York Times omluvily za to, ze před válkou v Iráku informovaly o údajných zbraních hromadného ničení neobjektivně, že se postavily na stranu prezidenta a cenzurovaly údaje, které mluvily proti válce. Záhy po vypuknutí války bylo skutečně těžké s kýmkoli na toto téma diskutovat, postoj lidí se stal natolik dogmatický, že argumentovat proti němu bylo jako postavit se náboženské doktríně.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 5/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace