5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Oslavované i proklínané halucinogeny

Oslavované i proklínané halucinogeny

Autor: Michal Miovský | Datum: 5.12.2007 | Vydání: 12/2007

Naše země patřila ve výzkumu halucinogenních látek ke světové špičce. Současná vlna zájmu naštěstí není tak bombastická jako vlna hippies, čímž dává šanci realističtějšímu přístupu k těmto látkám. Otevírají se možnosti jejich dalšímu výzkumu i terapeutickému využití.

Lidská kultura je neodmyslitelně spojena s halucinogenními látkami. Středoevropský region není výjimkou. Dávno před znalostí procesu kvašení byla na našem území rozšířena znalost účinků různých rostlin a hub obsahujících halucinogenní látky. Není ostatně také divu, vždyť jen lysohlávek se u nás vyskytuje několik desítek druhů.

Nástup alkoholové éry postupně vytlačil halucinogenní látky na okraj zájmu, přičemž významnou roli sehrál vliv křesťanské kultury a jejího odporu a strachu z jiných drog než právě alkoholu.

Je možná proto škoda, že o prastaré halucinogenní součásti naší historie a kultury toho dnes víme relativně málo, a je paradoxem, že autoři jako např. Alois Pokorný zůstali dnešnímu čtenáři spíše neznámí. Přitom právě jeho práce ze 60. let jsou velmi originálním přínosem, a pokud by byly bývaly časopisecky publikovány v anglickém nebo německém jazyce, je pravděpodobné, že dnes patří k citovaným klasikům oboru.

Nové vlny zájmu

Obrovský nárůst zájmu o účinky halucinogenních látek a možnosti jejich využití měl v polovině minulého století téměř celospolečenský charakter. Jistě k tomu přispěla vlna zájmu, kterou po dlouhý čas před tím tyto látky budily v uměleckých kruzích. Avšak až díky modernímu kulturně-antropologickému a historickému výzkumu došlo k renesanci zájmu o tuto nesmírně zajímavou skupinu drog. Psychologie a psychiatrie tento zájem podpořily rozsáhlou výzkumnou vlnou.

Bohužel uvedený proces měl svoji paralelu také v podobě trendu užívání návykových látek v širší populaci. Nárůst obliby některých halucinogenních látek v průběhu 60. let vyvolal protireakci na politické úrovni a souhrou dalších okolností došlo k výraznému útlumu výzkumné činnosti v této oblasti. Dalších téměř 30 let pak halucinogeny čekaly na okraji zájmu, jehož se jim opět dostalo v průběhu 90. let. Současné znovuzrození naštěstí není tak masivní a bombastické jako to předešlé, a tak dává šanci realističtějšímu přístupu k těmto látkám, vycházejícímu nejen z kvalitního výzkumu, ale především schopnosti výsledky takového výzkumu lépe interpretovat a přenášet do praxe.

Naše země patřila svého času v oblasti výzkumu halucinogenních látek ke světové špičce. Výzkumníci jako Hausner, Doležal, Dytrych, Roubíček, Grof a další představovali silnou skupinu a jejich práce v té době snesly srovnání s tím nejlepším, co bylo v oboru publikováno. Je obdivuhodné, že tehdy dokázali velmi nadčasovým způsobem integrovat mezioborový pohled nejen na samotnou akutní intoxikaci, ale také na možná rizika spojená s užíváním těchto drog. Výzkumně se v té době věnovali také složitým otázkám vztahu užívání halucinogenů s uměleckým projevem, prožíváním hodnot atd. Pro českou vědu je velká škoda, že většina těchto prací byla opět publikována především v domácích odborných periodicích, případně jako monografie – např. jedinečné tehdejší publikace Stanislava Grofa a Zdeňka Dytrycha „LSD-25 a jeho využití v klinické praxi“, případně populárněji laděné „Experimentální psychózy“ Jiřího Roubíčka. Pokud se podíváme na profil tehdejších publikačních výstupů výzkumné práce, je zřejmé, že celá tato tematická oblast převyšovala kvalitou i počtem mnoho tradičních témat psychologie a psychiatrie a myslím dnes představuje doslova hozenou rukavici současné generaci výzkumníků v adiktologii.

Je však stále zřejmější, že aplikace mezioborového přístupu má svá úskalí v šíři záběru a náročnosti propojování poznatků do společného homogenního interpretačního rámce. Přestože se tedy můžeme detailně podívat na epidemiologii, preklinický výzkum, klinický výzkum nebo kriminologické aspekty, přesto se stále učíme, jak všechny tyto poznatky vzájemně propojit a dokázat relevantně posoudit jejich širší význam a dopad.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace