5000
Předplatné jako dárek Psychowalkman Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Osm hodin spánku. Nutnost nebo mýtus?

Osm hodin spánku. Nutnost nebo mýtus?

Autor: Jaroslav Petr | Datum: 27.9.2017 | Vydání: 10/2017

Jak opravdu vypadal spánkový režim našich předků žijících ještě v těsném propojení s přírodou? Donedávna jsme se o tom mohli jen dohadovat. Teď nám odpověď nabídlo sledování lovců a sběračů z Afriky a Jižní Ameriky. Přináší řadu překvapivých odhalení.

Osm hodin spánku. Nutnost nebo mýtus?

Obecně se má za to, že osmihodinový spánek vyplývá z přirozených potřeb člověka a že naši předkové prospali denně přinejmenším tuto dobu. Když se jim naskytla příležitost, rádi si přispali ještě déle. Někteří odborníci předpokládají, že pravěcí lovci si kromě vydatného nočního spánku dopřávali také kratšího „šlofíka“ přes den. Ještě v renesanci byl běžný tzv. dvojí spánek, kdy lidé chodili spát „se slepicemi“, uprostřed noci se na několik hodin probudili, aby pak zase pokračovali ve spánku až do rána. Tehdejší lékařské knihy nabádaly manžele, aby nechávali pokus o početí potomků právě na noční přestávku, kdy se už organismus „prvním spánkem“ zotavil po namáhavém pracovním dni.

Co jsme zdědili po lovcích a sběračích?

Lovecko-sběračský životní styl z naší planety nenávratně mizí. Například z tisícovky tanzanských Hadzů už ho praktikují poslední dvě stovky lidí. Naši předkové se však živili sběrem a lovem po statisíce let a dokonale se tomu přizpůsobili. Mnohá evoluční dědictví z těchto dávných dob z nás nevyhnala ani moderní civilizace. Lovci a sběrači totiž prožívali období, kdy se jim nedařilo sehnat dostatek potravy. Když pak ulovili velké zvíře, byl najednou potravy nadbytek. Období strádání se střídala s dobami hojnosti. Lidské geny jsou z těchto časů „naladěny“ k tomu, aby organismus ždímal z každého sousta maximum energie a její přebytky směroval do rezerv v podobě tukové tkáně. V době, kdy k získání velkého množství kaloricky vydatné potravy není zapotřebí více než zajet autem k nejbližšímu supermarketu a tam naplnit nákupní košík „úlovkem“, nám tento „spořivý metabolismus“ zadělává na celou řadu civilizačních chorob.

Podobně viníme moderní dobu i ze svého chronického nevyspání. Jsme přesvědčeni, že naše trápení se spánkem odstartoval Thomas Alva Edison vynálezem žárovky, která zaplašila z našich domácností večerní přítmí. Na spánek jsme začali pomalu, ale jistě nahlížet jako na promarněný čas a šidíme ho. Místo blaženého oddychování do polštářů trávíme večery prací nebo zábavou. Řadu našich zdravotních potíží přičítáme tomu, že na rozdíl od lovecko-sběračských předků nespíme aspoň osm hodin denně. Skutečně spali pravěcí lidé každý den tak dlouhou dobu?

Americký psychiatr Jerome Siegel došel k závěru, že by neškodilo, kdybychom si spánkový režim předků ověřili. Cestu časem zpátky do daleké historie lidstva mu nahradilo studium života posledních lovců a sběračů planety – Hadzů obývajících sousedství slavného národního parku Serengeti, Sanů z jihoafrické pouště Kalahari a Tsimanů z tropického podhůří jihoamerických And. Siegelovi vyšli vstříc antropologové studující lovce a sběrače v nejrůznějších částech světa. Od Siegela dostali přístroje spolehlivě evidující denní aktivity člověka. Při expedicích se domluvili s některými Hadzy, Sany a Tsimany, aby přístroje nosili na zápěstí a nechali se jejich prostřednictvím monitorovat. Přístroje zaznamenávaly i teplotu vzduchu, teplotu lidského těla a intenzitu slunečního svitu. Takto nashromážděná data podrobil Siegel pečlivým analýzám. Výsledky ukazují, že mnohé z našich představ o přirozeném spánku neodpovídají realitě.

Mýty o spánku našich předků

Lovci a sběrači neuléhají ke spánku se západem slunce. Naopak. Zůstávají vzhůru v průměru ještě asi tři a půl hodiny po setmění. Obvykle tento čas stráví u táborového ohně nejrůznějšími společenskými aktivitami. Dlouho si například vyprávějí o tom, co přinesl právě končící den. Prodloužení dne umělým osvětlením v „době po Edisonovi“ bychom proto neměli vnímat jako fatální vybočení z tradičního životního rytmu, při kterém se chodí spát s večerními červánky. Protažení večerních aktivit je naopak návratem k původnímu dennímu režimu našich dávných předků. Jeden rozdíl ale přece jenom nelze přehlédnout. Zatímco Sanové, Hadzové či Tsimanové tráví večery pospolitě, my utíkáme do soukromí, kde nám mihotavé plápolání ohně nahradí přísvit počítačových monitorů, displejů tabletů a mobilních telefonů nebo televizních obrazovek.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace