5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Patří osobnostní dotazníky do rukou nepsychologů?

Patří osobnostní dotazníky do rukou nepsychologů?

Autor: Pavla Le Roch | Datum: 10.2.2006 | Vydání: 2/2006

Mezi metodami při výběru zaměstnanců se stále častěji objevují i osobnostní dotazníky. O tom, nakolik je pro jejich použití potřebné formální psychologické vzdělání, diskutují psychologové Tomáš Rodný a Štefan Medzihorský.

Poznávání osobnosti psychologickými metodami jako jsou osobnostní dotazníky, se dnes již neomezuje pouze na klinickou oblast, ale stále více proniká do dalších oblastí. Použití osobnostních dotazníků se tak rozšiřuje i mezipersonalisty, poradce v oblasti osobního rozvoje a další osoby bez formálního psychologického vzdělání působící v personalistice. Je to tak v pořádku nebo jsou osobnostní dotazníky vyhrazené jen a pouze psychologům? Nebolijinak: patří osobnostní dotazníky do rukou nepsychologů?

Tomáš Rodný: Patří i nepatří. Především si myslím, že jakýkoli psychodiagnostický nástroj patří do rukou pouze člověku, který má odpovídající kvalifikaci pro jeho správné používání. Chápat ale magisterské studiumpsychologie jako klíčové kritérium kvalifikace uživatelů osobnostních dotazníků (či jiných psychologických testů) mi připadá nepřesné a zastaralé.

Existují osobnostní dotazníky (např. v oblasti klinické psychologie), pro jejichž užívání je potřeba nejen formální psychologické vzdělání, ale navíc i specializované vzdělání v konkrétní metodě. Jsou ale naopak idotazníky a testy, které může velmi kompetentně používat jiný odborník (nepsycholog), který například absolvoval specializované školení. Konkrétně například MBTI (Myers-Briggs Type Indicator), tedy nejpoužívanější osobnostnídotazník na světě. S tímto dotazníkem mohou pracovat jak psychologové, tak odborníci jiných profesí. Pro všechny však platí přísná kvalifikační kritéria (systém školení, certifikací apod.). Musíme si též uvědomit, že jinákritéria mohou platit například pro administraci určitého testu a jiná pro interpretaci výsledků.

Autoři a vydavatelé testů by proto vždy měli specifikovat, jaké kompetence (vzdělání, znalosti, dovednosti apod.) jsou pro uživatele konkrétní metody nezbytné, a postarat se o to, aby se test dostal do rukou pouzeodborníkům splňujícím tato kritéria. Formální psychologické vzdělání přitom může a nemusí být jejich součástí.

Štefan Medzihorský: Podle mého názoru osobnostní dotazníky do rukou nepsychologů nepatří z několika důvodů.

Za prvé jsou psychodiagnostické prostředky včetně osobnostních testů profesním nástrojem. Rozšířením na nepsychology ztratí svou diagnostickou hodnotu při vyšetřování za jakýmkoliv účelem, klinickým, personalistickým,poradenským. Probandi si budou moci zjistit, jak odpovídat (třeba i na internetu) k dosažení téměř jakéhokoli výsledku, v tom případě už pouhého artefaktu.

Tomáš Rodný: Tomuto argumentu nerozumím. Proč by se rozšířením metody mezi nepsychology měla ztratit diagnostická hodnota nástroje? Proč by to mělo vést k tomu, že si probandi budou moci zjišťovat, jak odpovídat? Myslímsi, že ochrana diagnostických metod souvisí s jinými faktory než s tím, zda určitou metodu používají výhradně psychologové, anebo například i psychiatři či andragogové.

Štefan Medzihorský: Jako druhý argument se nabízí nejběžnější a oprávněná námitka, a to nepřipravenost a nekompetentnost nepsychologů pro interpretaci výsledků, a to nejen ve srovnání s populací, ale také s ohledem nadalší charakteristiky probanda. Absenci klinické nebo jiné dlouhodobé praktické zkušenosti s různými typy testů a dotazníků nemůže manuál nahradit.

Jako paralela k lékařskému vyšetření se nabízí naslouchání pacientům. To je i laický prostředek. Ovšem už naslouchání pomocí fonendoskopu jistě laikovi nepřiřkneme. Natož jakoukoli invazivní vyšetřovací techniku.Osobnostní dotazníky také nejsou na úrovni běžného rozhovoru. Svou strukturovaností a sofistikovaností výrazně vstupují do psychiky a odhalují osobnost. Proto je používáme. A když už dotazník užije laik k diagnóze, co pak učinís výsledky? Zajistit jejich adekvátní užití, přijetí probandem nebo dokonce"léčení"nepsycholog kvalifikovaně zvládnout nemůže.

Ještě jeden příklad ze zdravotnictví. Samozřejmě, že se například diabetik může zacvičit v měření hladiny cukru a jednoduchým standardně opakovaným způsobem si píchat denně inzulín. Pokud by však cokoli z toho, tím spíšeobojí, chtěl poskytovat jiným lidem či širší veřejnosti ať už z laického nadšení či dokonce komerčně, jistě to právem nazveme šarlatánstvím, případně dojde i trestního postihu. Důvod je nám všem jasný - může druhé poškodit,protože nezná etiologii, desítky dalších biologických hodnot, ostatní individuální klinické příznaky atd. Obdobně, pokud osobnostní dotazníky zveřejníme, těžko pak zabráníme zneužívání a třeba i hlubokým důsledkům aiatropatogenním poškozením.

Věřím, že i nepsychologové dokážou pochopit, že nebezpečí není o to menší, že zde jde"pouze o duši", tedy psychiku. Spíše naopak je větší, protože nemusí být viditelné.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace