5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Počítačové hry v terapii autismu

Počítačové hry v terapii autismu

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 26.2.2016 | Vydání: 3/2016

Počítačové hry mohou u osob s autismem fungovat jako zajímavý podpůrný terapeutický prostředek při sociálním učení, zejména rozpoznávání emocí, ale i při odreagování napětí.

Počítačové hry v terapii autismu

Navzdory obecnému přesvědčení, že počítačové hry jsou především zábavou (leckdy značně problematickou), mohou mít i pozitivní vliv. „Technologie má obecně negativní reputaci a lidé si myslí, že škodí dětským mozkům. Je ale důležité, abychom technologie nedémonizovali. Přinášíme důkaz o tom, že počítačové hry mohou být prospěšné pro proces učení, pokud máme pod kontrolou jejich design a vývoj,“ prohlásil neurovědec Howard-Jonese. Zatímco tento Brit se zabývá vlivem her na učení u zdravých dětí, v Česku jsou zaznamenané první pozitivní terapeutické zkušenosti u dětí s autismem.

„Hraní počítačových her nebo hraní na konzolích je zábava číslo jedna pro naprostou většinu našich klientů,“ říká terapeut Julius Bittmann z Národního ústavu pro autismus (bývalé sdružení Apla). Komunikace s počítačem je dětem s autismem či Aspergerovým syndromem v mnohém bližší a klade na ně menší nároky než komunikace s lidmi, jejichž reakce, emoce i způsob myšlení jsou pro ně špatně čitelné. Klienti s autismem často nejsou k terapii vůbec motivovaní. „Nemají o ni zájem, považují to za ztrátu času, navíc ještě spojenou s nepříjemnou cestou k terapeutovi a zpátky,“ konstatuje odborník a dodává: „Ve chvíli, kdy je do terapie zapojený Play- Station, je zájem klientů nesrovnatelný s tím, když je to jen takové povídání.“

Všechno začalo dopisem

Když se manželům Doležalovým z Kostníků u Jihlavy narodilo k tříleté dceři Sáře druhé dítě, syn Bartoloměj, všechno vypadalo, jak má být. Až do jeho sedmi měsíců, kdy onemocněl neštovicemi a týden měl vysoké horečky. „Od té doby se něco změnilo. Jako by se Bertík přestal vyvíjet, byl apatický, ztratil zájem o okolní svět, navíc se nám zdálo, že je smutný,“ vypráví matka Alena Doležalová. Z miminka už bylo odrostlé batole, když se na základě řady vyšetření rodina dozvěděla konečnou diagnózu: vysokofrekvenční autismus.

Rodiče pochopili, že nemá smysl přemýšlet nad tím, co udělali špatně, když Bertík nereaguje jako jiné děti a projevy mateřské lásky třeba znenadání „odmění“ ránou pěstí. „Začali jsme po bytě rozmisťovat obrázky, aby Bertík věděl, co se děje. Nedávno jsme je na jeho přání vyměnili za nápisy. Bertík se vůbec neorientoval v lidské mimice, nechápal, že nějak souvisí například s emocemi, takže v mnoha situacích reagoval naprosto nevhodně. Na člověka, který se mračil, se vrhal s úsměvem, protože nepoznal, že se zlobí,“ vysvětluje máma dnes třináctiletého Bartoloměje.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace