5000
Předplatné jako dárek Psychowalkman Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Popelka a ty ostatní

Popelka a ty ostatní

Autor: Mojmír Sedláček | Datum: 29.11.2017 | Vydání: 12/2017

Dokážete si představit plnohodnotné svátky bez Třech oříšků pro Popelku, Pyšné princezny a dalších nestárnoucích klasik? Asi těžko. A možná se na ně po desáté či po dvacáté díváte se stále stejným nadšením. A děláte dobře. Možná vás ani nenapadlo, kolik moudra v sobě tyhle perly skrývají.

Popelka a ty ostatní

O analýze pohádek jste pravděpodobně slyšeli. Nad pohádkami bádají učenci, filozofové, později i psychologové, sociologové nebo antropologové už dobrá dvě století. Zhruba od té doby, co začátkem 19. století začali bratři Grimmové shromažďovat a vydávat příběhy pocházející nejčastěji ze starých indoevropských mýtů. Nástupem romantismu pak zájem o pohádky ještě zesílil, pro své účely jich využili i obrozenci napříč evropskými zeměmi. Pohádky byly vždy různého druhu (třeba některé balkánské nabývají až formy genocidy pohádkových bytostí…), pro dnešní vnímání pohádek byla ale zásadní skupina takzvaných kouzelných či fantastických pohádek. Ty na rozdíl třeba od pověstí dávají jasně na srozuměnou, že příběh je smyšlený a nemožný, přitom má ale nezpochybnitelný vztah k našemu skutečnému světu.

A to je přesně ten rozměr, který zaujal psychology. Pod vedením slavného Carla Gustava Junga se především psychoanalytická obec vypravila zkoumat, kterak se pohádkové příběhy vztahují k lidskému nevědomí a co nám o nás samých vlastně říkají. Jung a jeho následovníci (zejména švýcarská psycholožka Marie-Louise von Franz) v tomto ohledu došli nejdál a jejich interpretace pohádek zdůrazňovala vliv archetypů. Právě prostřednictvím pohádek je totiž možné snadno předávat archetypy hrdiny, muže, ženy, stínu, persony a dalších takovým způsobem, který je mezigeneračně pochopitelný. Například archetyp takzvané velké matky spojuje lásku a plodnost s nároky a kontrolou. Podle toho, která složka převáží, se v pohádkách setkáváme s dobrotivými královnami, zlými macechami nebo třeba i matkou přírodou. Tyto postavy dětem umožňují zpředmětnit a uchopit vztah ke své vlastní matce. Pokud je však na vás psychoanalytický výklad pohádek příliš abstraktní, nezoufejte. Každou pohádku totiž lze interpretovat z hlediska hodnot, jež se snaží předat. A tady už máme jasno, jelikož jestli něco pohádky dokážou skutečně výborně, je to předání poselství ohledně dobra a zla. I malé dítě brzy dokáže rozlišit správné chování, jež je v pohádkách odměněno, a špatné, které si vyslouží trest. Pohádkové příběhy tak mohou v metaforické, leč pochopitelné formě předat dítěti hodnotový systém lépe než cokoli jiného. V pohádce Byl jednou jeden král tak sledujeme přerod Jana Wericha z arogantního a sebestředného vladaře v moudrého muže, majícího upřímné vztahy s dcerami i souznícího s přírodou. A v podobném duchu zaujme prozření anděla Petronela v pohádce Anděl Páně, když se na konci filmu rozhodne obětovat pro druhé. Právě takové příklady dětem vštěpují jinak těžko vysvětlitelné hodnoty. Psychologové zdůrazňují pozitivní vliv rodiče při čtení či sledování pohádky; pokud totiž z příběhu jakožto rodič dokážete vypíchnout pro dítě to podstatné, vštípení žádoucích hodnot bude ještě silnější. A právě vánoční čas k tomu přímo vybízí, neboť před pohádkami v televizi téměř není úniku. Starší pohádky (z 50. a 60. let) mají obvykle poselství ještě silnější nežli ty nové, často žánrově zasahující až do komedie či muzikálu. Při správném přístupu a pozornosti však každé pohádkové dílo výchově velmi pomůže. A navrch i příjemně zabaví.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2017.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace