5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Pořád jako děti. Infantilní rysy vyspělé společnosti

Pořád jako děti. Infantilní rysy vyspělé společnosti

Autor: Stanislav Komárek | Datum: 27.11.2015 | Vydání: 12/2015

Dětská hravost přetrvávající do dospělosti umožňuje například bouřlivý rozvoj moderních technologií, má ale i stinné stránky, které raději přehlížíme.

Pořád jako děti. Infantilní rysy vyspělé společnosti

Některá domestikovaná zvířata, třeba různí salonní psíci, vykazují oproti svým předkům řadu dětských rysů, od neuzavřených fontanel na lebce až po přilnavě vesele nezbedné chování. Také současný člověk vykazuje některé rysy tzv. permanentní juvenility, jak o tom referují Bolk, Portmann a poději Lorenz (viz rámeček). Tato koncepce říká, že člověk, i dospělý, má celou řadu znaků, které jsou u našich nejbližších příbuzných, lidoopů, vázány jen na mláďata.

Na tělesné rovině je to třeba jemná kostra s drobnými čelistmi a zoubky a s velkou mozkovnou, relativně krátké přední končetiny atd. Celá věc vynikne na následujícím příkladu: paní vezoucí v kočárku malého šimpanzíka po pražském sídlišti by budila spíše nadšení – vždyť je to skoro jako člověk! Táž dáma, která by se vedla za ruku s dospělým šimpanzím samcem, by vyvolávala pravé zděšení: vždyť je to hrozivé zvíře! Znaky věčného dětství máme též v rovině psychické – i v dospělosti jsme hraví a zvídaví a můžeme se naučit něco nového. Tohle platí pro všechny kultury, byť nám sebevzdálenější. Jednalo se asi o hlavní lidskou evoluční inovaci vůbec, která vlastně civilizační proces umožnila, byť s sebou nesla i různé nevýhody, možná například i ztrátu osrstění – za to ale umožňovala spíchnout si slušivý obleček.

Hravá společnost

Je pozoruhodné, že od konce 19. století se infantilita v euroamerické a později i dálněvýchodní kultuře počínaje Japonskem začíná prohlubovat v míře dosud nikdy nebývalé. Za posledních sto let se i mezi dospělými v rámci kultu mládí neobyčejně rozšířily mody chování dříve běžné jen u dětí a nedospělců. Ideál teenagera platí i pro osmdesátníky, vší trapnosti navzdory. Má to jistě své pozitivní, tak říkajíc „civilizacotvorné“ stránky – lidé jsou schopni se učit celoživotně, prakticky až do truhly. Zatímco Josef II. měl veliké potíže přimět sedláky k sázení brambor a bylo třeba řadu nevolníků umrskat k smrti, než se ostatní uvolili neznámé hlízy zasadit – tatík a dědek je přece také nesázeli –, dnes by zemědělci rvali císařským komisařům novou plodinu z rukou. O významu této proměny pro raketový růst a bryskní zavádění informačních technologií netřeba jistě hovořit.

Obecně měly všechny společenské inovace, ať už povahy raného zemědělství, či rané kybernetiky, na sobě cosi dětinsky- -hračičkovského (australští Aborigini se jeví z tohoto hlediska se svou lovecko-sběračskou trpělivostí jako „dospělí“). Potíž je ovšem v tom, že dětství je svou povahou ambivalentní a má kromě svých roztomilých stránek i své stránky odpudivé, ne-li děsivé. Veselost, zářivá neotřelost, myšlenková inovativnost, hravost, nepředpojatost a sametová hebkost jsou bohatě vyváženy nereflektovaností, krutostí, pomstychtivostí, destruktivitou, myšlenkovou krátkodechostí, nedostatkem ohleduplnosti a odpovědnosti, snahou vynutit si pozornost, dosáhnout splnění všech přání bez ohledu na prostředky a okolnosti (ne nadarmo Lorenz například zdůrazňuje, že nezralost a nediferencovanost je rovněž typickou vlastností buněk zhoubných nádorů).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 12/2015 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace