5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Přijeď, zabiju tě! - Slovenský kanibal a oběti na internetu

Přijeď, zabiju tě! - Slovenský kanibal a oběti na internetu

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 29.6.2011 | Vydání: 7-8/2011

Nedávný případ „slovenského kanibala“ znovu potvrdil, že kanibalismus není v civilizované společnosti jen románovou či filmovou fikcí, ale i to, že virtuální prostředí vnáší do komunikace mezi pachatelem a jeho obětí dosud netušené možnosti.

Přijeď, zabiju tě! - Slovenský kanibal a oběti na internetu

Muž kolem čtyřicítky, IT specialista. S manželkou a dvěma dětmi žil spořádaně v nově postaveném rodinném domku v jedné východoslovenské vesnici. Když byl v květnu letošního roku v nedalekých lesích postřelen při zatýkání, byl to pro všechny, kteří ho znali, šok. Zabil dvě ženy, jejich těla zakopal, části možná i pozřel, a odhalen byl jen díky tomu, že mladý muž ze Švýcarska se sebevražednými sklony, s nímž si po internetu rovněž domlouval schůzku, na níž ho usmrtí a posléze vybrané části jeho těla zkonzumuje, dostal na poslední chvíli strach a vše oznámil policii. Odborníci předpokládají, že k podobným případům kriminálního kanibalismu dochází zhruba jednou za 8–10 let.

Ostatně jiný podobně hrůzný a nepochopitelný čin se udál v Německu v roce 2001. Naše přední forenzní psycholožka Ludmila Čírtková o kauze „kanibala z Rottenburgu“ říká:

„Jednačtyřicetiletý počítačový servisní technik Armin Meiwes žil v malé vesničce, z pohledu okolí byl takřka ideální partner pro manželství, protože nepil, nekouřil, byl vždy vzorně oblečený, v práci bez problémů. Nikdo netušil, že na sociálních sítích systematicky hledal muže, nejlépe mladého, jehož by mohl zabít a zkonzumovat. Díky internetu se seznámil s počítačovým expertem o dva roky starším, který doslova psal, že si přeje být sežrán, že chce být zaživa konzumován a splynout v někom jiném. Nakonec se oba muži domluvili na podrobnostech. Oběť navštívila Meiwese v jeho domě, udělali si příjemný večer, svlékli se a pomazlili se, ačkoli předtím žádné homosexuální aktivity neprovozovali. Lehce popíjeli, pak oběť začala naléhat, aby uskutečnili zamýšlený plán. Začít by mohli například tím, že mu Meiwes zaživa uřízne penis, který si společně připraví na pánvi a snědí. K vlastnímu usmrcení mělo dojít ve chvíli, kdy oběť usne či pozbude vědomí. To se stalo až k ránu. Pachatel muže jemně umístil na řeznický stůl, usmrtil, naporcoval a uložil v lednici. Z průběhu celé akce pořizoval podrobný videozáznam. K vlastnímu ´splynutí´ došlo asi za tři dny, kdy si Meiwes prostřel slavnostní tabuli a konzumoval připravené maso. Po čtyřech měsících, kdy stihl snít zhruba 20kg lidského masa, si začal na internetu hledat další oběť. Jeho zpráv si všiml student, kterého zaujalo, že dotyčný se chlubí tím, že jednou už něco takového provedl, a oznámil případ spolkové kriminální ústředně. Domovní prohlídka zajistila zbytky oběti i podrobné videozáznamy, které u soudu přispěly k tomu, že Meiwes nebyl odsouzen za vraždu, ale za zabití na naléhání. U soudu pachatel mimo jiné prohlásil, že snil o tom, že už navždy bude mít v sobě hodného a laskavého člověka, který ho nikdy neopustí.“

Rodinná anamnéza a motivace

Kanibalismus je popsán v rituální formě například u přírodních národů, dalším typem je tzv. survival kanibalismus, kdy jde o přežití jednotlivců v extrémních podmínkách. Vzhledem k tomu, že výše popsané činy z oblasti kriminálního kanibalismu se ze statistického hlediska vyskytují jen sporadicky, je velmi obtížné, aby se jejich výzkumu psychiatři, kriminologové či forenzní psychologové systematicky věnovali. Všechny poznatky jsou založeny na kazuistikách, které vedou k popisu, maximálně k určité klasifikaci.

Ve forenzní psychologii tyto činy spadají do kategorie sériových vrahů, i když se tu objevují vzorce chování, které nezapadají do žádných známých klasifikací. „Nový vzorec je založen na tom, že budoucí pachatel hledá oběti cestou internetu, kontaktuje se s nimi a domlouvá, dokonce dojde k souhlasu ze strany potencionální oběti – to je další relativně nový fenomén, který zatím nemá zcela uspokojivé vysvětlení,“ konstatuje Ludmila Čírtková.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace