5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Proč je u nás tolik dětí v ústavech a proč jejich počet stále narůstá?

Proč je u nás tolik dětí v ústavech a proč jejich počet stále narůstá?

Autor: Irena Sobotková | Datum: 18.2.2005 | Vydání: 2/2005

Problematika práv dítěte a problematika ústavní péče je v poslední době silně medializována a podléhá nepochybně politickým tlakům.

Když byla nedávno publikována čísla o počtu dětí do 3 let v ústavech ve vybraných evropských zemích, mohla laická veřejnost snadno podlehnout dojmu, že děti jsou v České republice v ústavech „drženy“. Pro srovnání – Slovinsko a Island nemají žádné dítě v ústavu na 10 tisíc dětí v populaci, Velká Británie 1 dítě, Norsko 2 a Rakousko 3 děti. A na konci tabulky čteme: Česká republika – 60 dětí (Šlesingerová, 2004).

Tato velmi komplikovaná otázka si zaslouží přístup s nadhledem a s uvědoměním širších souvislostí. Nejvíce jsou slyšet právě kritické hlasy týkající se ochrany práv dětí u nás, a to zejména po vstupu naší republiky do EU. Angažuje se hlavně Výbor pro práva dítěte při OSN a IFCO (Mezinárodní organizace pěstounské péče). Jistě je mnohá kritika oprávněná  a je co zlepšovat, ale je třeba také respektovat specifické národní podmínky a znát názory našich odborníků, ne jen doporučovat „zvnějšku“. Krom toho se obecně platné a pravdivé zásady z Úmluvy o právech dítěte o tom, že dítě má vyrůstat v rodině, někdy citují vytrženě z kontextu a zavádějícím způsobem. Zdůrazňovat jen „zakódované“ vztahy dítěte k vlastní biologické rodině a nehovořit o její funkčnosti totiž nelze.

Na druhé straně, bohužel už méně viditelné, je poctivé úsilí zaměstnanců kojeneckých ústavů a dětských domovů vracet děti do rodin, jde-li to, nebo umísťovat je do náhradní rodinné péče. Kojenecké ústavy jsou u nás reorganizovány tak, aby co nejvíce připomínaly rodinné prostředí. Referovaly o tom např. ředitelky pražského a olomouckého kojeneckého ústavu na nedávném semináři společnosti sociální pediatrie v Praze.

Všechno je ovšem zasazeno do společenského klimatu, o kterém se tak často nemluví. Mám na mysli především oblast hodnot. Dnešní doba je (zní to už jako fráze) zaměřená na výkon, peníze, moc, konzum a zábavu. Kam to žene nezralé a nezakotvené mladé lidi? Aniž bych chtěla moralizovat, myslím, že jinam než k odpovědnosti a smyslu pro rodinu. Oprávněně můžeme také poukázat na slabou terénní sociální  práci, mnohdy nekoordinované a nepružné odborné služby, na nerozpracované preventivní programy pro rizikové rodiny, na chybějící systém sanace rodin, které selhávají… K tomu přistupují nedostatky v legislativě.

Celkový počet dětí v ústavní péči se podle mých informací od začátku 90. let nemění a zůstává stejný. Při podrobnější analýze zjistíme, že se snižuje počet dětí ve zdravotnických zařízeních, ale zvyšuje se počet dětí v ústavních zařízeních resortu školství. Podle ministerstva práce a sociálních věcí je v ústavní péči  20 tisíc dětí, z toho přes 10 tisíc je umístěno v ústavech sociální péče, 7,5 tisíce dětí ve školských zařízeních jako jsou dětské domovy, dětské výchovné a diagnostické ústavy a téměř 2,5 tisíce dětí je ve zdravotnických zařízeních - kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do 3 let (Průšová, Stará, 2003).

Důvody umístění nejmenších dětí do kojeneckých ústavů jsou uváděny různými zdroji poněkud odlišně. Průměrně jde o tato čísla: z důvodů zdravotních asi 30% dětí, z důvodů sociálních asi 45% a z důvodů zdravotně-sociálních asi 25% dětí. Péči o těžce zdravotně postižené děti nemůžeme přesunout jednoduše do Klokánků a podobných zařízení. Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí dokonce názory pediatrů v připomínkovém řízení zohlednila natolik, že dítě do 1 roku věku nebude moci být umístěno do azylového zařízení vyjma případů, kdy tam jsou už jeho sourozenci. Ze zcela jiných krajních pozic  k ústavní péči přistupuje Chris Gardiner, prezident IFCO: „Mezinárodní organizace pěstounské péče vybízí Výbor pro práva dítěte, aby vyvíjel silný tlak na vlády, aby postupně vyřadily z provozu ústavy pro kojence a malé děti…“ (Gardiner, 2004, 19). Hovoří o škodlivém účinku institucionalizace na malé děti, ten je ovšem právě českým odborníkům dobře znám. Vždyť studie o psychické deprivaci získaly světové uznání. A byli to čeští psychologové, pediatři a později i ředitelé ústavních zařízení, kdo na negativní důsledky dlouhodobého pobytu dítěte mimo rodinu poukazovali. Je třeba jasně říci, že v našich ústavech nikdo děti nedrží. Vykazovaný celkový počet dětí v kojeneckých ústavech jsou děti, které těmito ústavy projdou během jednoho roku, např. v roce 2003 to bylo 1905 dětí. A kam děti ze zdravotnických zařízení odcházejí? Téměř polovina se vrací do původní biologické rodiny. Tady musíme dát pomyslný vykřičník, protože nevyhovující nebo dokonce ohrožující prostředí rodiny se ne vždy podstatně změní, i když pracovníci zařízení se o to snaží.  Další děti se daří umístit do náhradních rodin - asi 28% dětí do osvojení, necelých 8% do pěstounské péče. Pouze kolem 10% dětí přechází do dětských domovů. Do školských zařízení tedy děti většinou přicházejí až v pozdějším věku, protože jejich rodina v péči o ně vážně selhala. V dětských domovech zůstávají déle děti starší 13 let a děti romské. Děti těžce postižené, o které rodiče nejeví zájem nebo o ně mohou pečovat jen o víkendech, svátcích a prázdninách, přecházejí po třetím roce do ústavů sociální péče.

Heslo „všechny děti do rodin“ a myšlenka dostupnosti NRP pro všechny děti bez rozdílu,  které razí některé z nestátních institucí v rámci propagace nových modelů pěstounské péče, jsou ušlechtilé, ale zatím u nás těžko realizovatelné. Když je mezi dětmi čekajícími déle než 3 měsíce na náhradní rodinu 66% dětí romských a jen 8% žadatelů o osvojení a 15% žadatelů o pěstounskou péči by si vzalo etnicky odlišné dítě, pak je zřejmé, že je nutná proměna postojů celé společnosti k této problematice. Kampaně a nábory  občanů na profesionální pěstouny by v tomto případě asi neměly ten správný účinek.

Přesto ale věřím v možnost postupné změny postojů. Zvláštností moravských regionů je například poměrně velká koncentrace dětí s tělesným postižením v pěstounské péči, kdežto v českých regionech je to věc zatím méně obvyklá. Souhlasím s tím, že je potřeba rozšiřovat jiné alternativy péče o děti, než je péče ústavní. Ale po důkladné rozvaze a s ohledem na psychické potřeby dětí, hlavně potřebu jistoty a otevřené sdílené budoucnosti se svými pečovateli. Ne všechny modely navrhované profesionální pěstounské péče tento požadavek splňují, o tom jsem se již vícekrát na odborných akcích zmiňovala.

Jaké možnosti tedy jsou, aby v ústavech nebyly děti zbytečně?  V prvé řadě je  potřeba zdokonalit legislativu a posílit prevenci – předcházet selhání rodičů. Je nezbytné organizačně, finančně a odborně zajistit jak programy prevence, tak sanace ohrožených rodin. Znamená to také zkvalitnit terénní sociální práci. Není totiž pochyb o tom, že nejlepším prostředím pro vývoj dítěte je funkční rodina. Nemá ale smysl vracet děti z ústavních zařízení do nefunkčních a nespolupracujících rodin, jejichž prostředí zdravý vývoj a dokonce někdy i život dítěte ohrožuje. V budoucnu by alternativou ústavů zejména pro starší děti mohly být nové formy přechodné či podpůrné rodinné péče za předpokladu, že jejich původní rodina bude spolupracovat a mít zájem na vyřešení krizové situace. Pro mladší děti, které se na náhradní rodiče silně citově fixují, vidím jako vhodnější variantu osvědčenou dlouhodobou pěstounskou péči.

 

Zdroje:

Gardiner, Ch.: Příspěvek k zasedání Výboru pro práva dítěte při OSN dne 17.9. 2004. Náhradní rodinná péče, 7, 2004, 3, 19.

Průšová, L., Stará, A.:  Charakteristika náhradní rodinné péče v České republice. Referát na semináři Náhradní rodinná péče v ČR a možnosti jejího zdokonalení, 9.10. 2003, Poslanecká sněmovna, Praha.

Šlesingerová, K.: Děti do tří let v evropských ústavech. Náhradní rodinná péče, 7, 2004, 3, 22-23.

www.rodina.cz/clanek3971.htm (21.12. 2004)

www.noviny-mpsv.cz (21.12. 2004)

 

 


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace