5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Prožili tragédii. A začali lepší život.

Prožili tragédii. A začali lepší život.

Autor: Marek Preiss | Datum: 3.2.2009 | Vydání: 2/2009

Co tě nezabije, to tě posílí. Vše zlé je k něčemu dobré. Podobná přísloví naznačují, že trauma může mít i pozitivní následky. A psychologické výzkumy ukazují, že tomu tak skutečně nezřídka bývá.

Tvrzení, že trauma nemusí znamenat jen bolest, se může zdát na první dojem necitlivé až drzé. Přibývá ale zkušeností i výzkumných prací, které odkrývají nejen nežádoucí a bolestné důsledky traumatu, ale, v některých případech, i pozitivní přínosy. Negativní dopady jsou (pochopitelně) zkoumány mnohem častěji. Cílem tohoto článku je poukázat na možné pozitivní důsledky traumatu, což ovšem neznamená popření tragických a nevratných změn, které trauma přináší.

Posttraumatický růst

Paní Hana (45) byla tělesně i duševně zdravá, pracovitá žena, než ji jednoho dne v roce 2004 na přechodu srazilo auto. Prodělala řadu závažných operací a přišla o jednu nohu. Její psychické problémy byly hodnoceny jako závažná posttraumatická stresová porucha, s níž se dlouho léčila na psychiatrii. Získala plný invalidní důchod. Ještě čtyři roky poté se necítí dobře – má potíže se spánkem, soustředěním, často pláče. Psychologické vyšetření po čtyřech letech ukázalo výrazné známky traumatického stresu (například podráždění, vracející se vzpomínky spojené s pocity zažívanými při události, zhoršené soustředění), ale i známky posttraumatického růstu (například si dokáže lépe vážit každého dne, soucítí s druhými lidmi).

Nálezy kliniků potvrzují též výzkumné práce, například Harms a Talbot (2007) zjistili u osob za tři až čtyři roky po závažných dopravních nehodách, které si vynutily vážné operace, že se v 87 % vyskytly očekávané známky traumatického stresu, ale v 99 % také známky posttraumatického růstu.

Vyrovnávání se s následky traumatu může vyvolat negativní i pozitivní prožitky, a snad nejčastěji jejich směs. Pro některé osoby může být trauma výhradně negativní a poznamenávající. Někteří lidé ovšem s odstupem uvádějí, že trauma je donutilo k pozitivní změně, hovoříme o posttraumatickém růstu. Kromě řady zmínek v Bibli (Job) a v různých filozofických textech je za duchovního otce konceptu pokládán Viktor Frankl, z českých prací jsou zásadní texty Heleny Klímové či Dity Šamánkové.

Posttraumatický růst je prožitek pozitivní změny, která pro některé osoby znamená radikální osobní vývoj, vyvstávající ze zápasu jedince s vysoce náročnými životními okolnostmi. Odhaduje se, že 30–90 % osob, které prožily závažnou krizi, zažilo také alespoň nějakou pozitivní změnu. Relativně malé změny v posttraumatickém růstu byly zaznamenány u trestaných osob, střední u osob, které ztratily blízké, či u žen s rakovinou prsu a vysoké u studentů. (Tedeschi a Calhoun, 2004)

Co růstu svědčí

Mezinárodní klasifikace nemocí definuje trauma jako přímou odezvu na „stresovou událost nebo situaci (krátce nebo dlouho trvající) neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která pravděpodobně téměř u každého vyvolá pronikavou tíseň“. Posttraumatický růst je dáván do souvislosti s tímto pojetím traumatu, ale i s širším, „měkčím“ přístupem, kdy místo traumatu mluvíme o krizi, závažné události či náročné životní okolnosti. Trauma tedy v tomto pojetí nemusí být nutně významný přímý a objektivní faktor (např. válka), ale významný subjektivní faktor (například postupující nemoc).

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace