5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Psychoterapie, všímavost a cesta ke štěstí

Psychoterapie, všímavost a cesta ke štěstí

Autor: Veronika Nevolová | Datum: 29.6.2011 | Vydání: 7-8/2011

Všímavost (mindfulness) se stává stále populárnějším pojmem v psychologii, v psychoterapii, v businessu i v rámci každodenního života. Podle údajů z roku 2007 se v USA ke všímavosti hlásí 41 % terapeutů. Za oceánem existují knihy o všímavém vaření, všímavě se vychovávají děti, všímavě se hraje golf… Co to však je ona všímavost, jak nám pomáhá při zvládání každodenních situac

Psychoterapie, všímavost a cesta ke štěstí

Každý z nás chce být šťastný. Touha po prožitku štěstí je často tou hnací silou, díky které navazujeme nové vztahy, hledáme uspokojivou práci, adekvátní bydlení, studujeme, chodíme za kulturou, sportujeme, jezdíme na exotické dovolené, střídáme vozový park, oblečení, televizní pořady či knihy, snažíme se být pracovití, mužní, citliví, chceme zhubnout či se stát rodičem, jíme zdravě, třídíme odpad, vracíme se zpátky k přírodě, meditujeme.

Problém je však v tom, že si od všech těchto věcí slibujeme mnohem více, než nám doopravdy mohou nabídnout. Domníváme se totiž, že toto všechno – lidé, vlastnictví, funkce či pocity – nám zajistí trvalé štěstí. To, po čem tak moc toužíme. Ale právě tato domněnka, toto nereálné očekávání je příčinou zklamání a bolesti, které nejednou zažíváme.

Snažím se – proč to nefunguje?

Zklamaní a nešťastní býváme často právě proto, že nejsme schopni vidět, že štěstí získané prostřednictvím výše zmíněných věcí a prožitků není trvalé.

Nechceme vidět, že všechny tyto věci vznikají, ale i zanikají, pomíjejí. Některé dříve a jiné o něco později. A i když na intelektuální úrovni vlastně toto všechno víme a možná to i „v hloubi duše“ tušíme, plně si to nechceme připustit. A právě neporozumění oné pomíjivosti nám brání v její plné akceptaci. Akceptaci, která vede ke štěstí.

Lpíme na představě, že věci by měly být jinak, než právě jsou. Ale ony často být jinak prostě nemohou. Jednou svítí slunce a jiný den prší. Tak jak se střídá den a noc či roční období, zrovna tak vznikají a zanikají naše prožitky radosti a štěstí. Ale i neklidu a zlosti.

Stárnou naše nová auta, šaty z poslední kolekce pomalu ztrácejí na přitažlivosti, slábne nám zrak, naši partneři již nejsou tak mladí a nekonfliktní, jako když jsme se poznali, děti tak krásné, jako když přišly na svět, a možná jsou jiné, než jsme si představovali.

To vše je přirozené. Když nás zrovna přestane bolet hlava či zuby, přijímáme přirozenou pomíjivost s povděkem, jakmile však zmizí radost či „svět dle našich představ“, trpíme.

Zní to logicky? Ano, rozumově tato přirozenost věcí není zas tak neuchopitelná. Pouhý rozum nás ale ještě nezbaví navyklých náhledů na svět, neulehčí našemu prožívání. Tuto moc má až plné porozumění této přirozenosti světa, plná akceptace věcí tak, jak jsou. To je cesta, která vede k opravdovému štěstí. Celý vtip je v tom, že toto štěstí nepřichází z kontaktu s vnějšími podněty světa.

Co tedy je „trvalé štěstí“? Jak se dá získat? To je hádanka, kterou může rozluštit právě trénink všímavosti.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 7-8/2011 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace