5000
Kdo mi vypnul mozek? Audioteka.cz Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Nová Psychologie dnes

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Pubertou s asistentem v zádech

Pubertou s asistentem v zádech

Autor: Petra Štarková | Datum: 30.5.2017 | Vydání: 6/2017

Každé dítě – i to zdravotně postižené – by mělo chodit do normální školy. To si myslí ministerstvo školství i většina rodičů takových dětí. Pochopitelně. Chtějí, aby jejich dítě nebylo sociálně izolované, mohlo trávit čas mezi svými vrstevníky a rozvíjet kamarádské a později i partnerské vztahy v přirozeném okolí svého bydliště.

Pubertou s asistentem v zádech

U dětí s lehčím handicapem a dětí se zdravotním omezením (nejrůznějšími dietami nebo nutností brát léky) to není zásadní problém. A u těch s velmi těžkým znevýhodněním, například na vozíku nebo s poruchou komunikace a přidruženým mentálním handicapem, je tu přece osobní asistent. Jenže právě to je kámen úrazu. Osobní asistent je největším protivníkem kýžené integrace.

Rub a líc asistenta

Činnost asistenta je přitom na první pohled pozitivní: připravuje postiženému dítěti pomůcky, přesunuje jej z vozíku a zpět a pomáhá mu v komunikaci s okolím – „překládá“ ostatním, co dítě řeklo, jindy zapisuje jeho odpovědi nebo mu zjednodušeně opakuje zadání učitelky. Dítě s ním sedí v zadní lavici a většinu přestávkového času jim spotřebuje příprava na další vyučování a řešení základních potřeb dítěte. Kdo by mohl něco namítat… Jenže když si vše výše uvedené představíme, vyjde nám z toho trochu jiný výsledek: dítě vlastně vůbec nekomunikuje se spolužáky. Přirozená komunikace s ostatními dětmi ve třídě, neorganizovaná hra mezi nimi a možnost najít si kamarády jsou omezeny na minimum. I když se vrstevníci snaží jej do svého kolektivu zapojit, neustálá přítomnost dospělé osoby pro ně není přirozená. A dále vývoj vztahu brzdí i komunikační bariéra a rozdíly v mentální úrovni.

Možnosti takto začleněného dítěte navázat v pubertě partnerský vztah jsou značně komplikované. Mezi zdravými vrstevníky mají ti s těžšími formami handicapu a sníženou mentální úrovní tak jako tak málo šancí. Ale s trvale přítomným asistentem ještě méně. Zkuste se seznámit s děvčetem s „dospělákem“ za zády… Zkušenost však ukazuje, že pokud se v rámci přechodu na střední stupeň vzdělávání (nebo například v lázních či chráněné dílně) dostanou do kolektivu podobně handicapovaných, kde se navíc personál věnuje zároveň všem (tedy neplatí schéma jedno dítě – jeden asistent), dokážou tento deficit často velmi rychle dohnat. Schopnost navázat zárodky partnerských vztahů je dána spíše než diagnózou celkovou sociální vyspělostí dospívajícího. A té pomáhá jistá míra samostatnosti.

Co na to rodina?

I ti nejlepší rodiče ne vždy dokážou posoudit, nakolik jejich dítě „má na to“, aby dokázalo navázat partnerský vztah. Mnohdy se navíc obávají, zda a jak bude vlastně možné realizovat základní atributy takového vztahu – společné bydlení, sex, péče o děti. Vycházejí přitom z toho, že dosud o své již dospělé dítě pečují oni. A předpokládají, že bude po celý život potřebovat stejnou pomoc, jakou mu nyní poskytují. I proto někdy blokují počátky vztahu svého dítěte s jiným podobně postiženým. V partnerských svazcích ale žije stále víc a víc handicapovaných. A pomoc mimo nejbližší příbuzné existuje – osobní asistence, chráněné byty, bydlení v pečovatelských domech. Ostatně i pro zdravé rodiny je čím dál samozřejmější, že si čas od času zaplatí velký úklid nebo třeba umytí oken. Není už tedy důvod k výkřikům typu „vždyť si ani nepověsíte záclony“ nebo „nenakrájí chleba, tak jak chcete vařit“. V době, kdy existuje například možnost donášky obědů, ohřátí polotovarů v mikrovlnné troubě nebo množství nejrůznějších pomůcek, je samostatné bydlení handicapovaného jedince nebo páru často možné i tam, kde o tom mohly minulé generace jen snít.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2017 nebo v On-line archivu.


Hodnoťte a doporučte:



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Výroční konference Škola komunikace