5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Reality show po česku

Reality show po česku

Autor: Pavla Císařová | Datum: 25.11.2005 | Vydání: 11/2005

Vlna, která se zvedla s příchodem dvou pořadů reality show na české obrazovky, bezmála navozuje pocit, že nastalo zemětřesení. A jak svědčí průzkumy sledovanosti, životy mnoha lidí, kteří několikrát týdně sledují osudy soutěžících, se skutečně otřásly.

Nejčastější námitka proti reality show zní: to přece není realita. Přesně tím, že soutěž, při níž je skupina lidí, kteří se neznají, vytržena z kontextu každodenního života, izolována od zbytku světa na relativně dlouhou dobu, kde má soupeřit o oblibu milionů pro ně cizích lidí, a vítězstvím je "pohádková" cena, tedy tím, že si tato soutěž říká "reality show", však především provokuje. A provokace v tomto případě není ničím víc než formou svádění. K čemu tedy reality show svádí?

Dalo by se říct, že svádí diváka ke snění. Respektive k promítání svého vnitřního světa do postav - soutěžících. Podobně, jako promítá člověk svůj vnitřní svět do příběhu a postav filmu, do symfonie nebo obrazu, a tím se s ním identifikuje v pozitivní či negativní identifikaci, tak se promítá divák do soutěžících reality show. Vytváří si o nich fantazie, o tom, kdo s kým, proč a o čem. Sní o vítězství svého favorita, které je tak trochu i jeho vítězstvím. A jako snící člověk často neví, že sní, tak si zapálení diváci často neuvědomují, že jejich sny jsou využívány k tomu, aby se na nich někdo jiný obohatil. Tento snový aspekt je obrovsky silným motorem, na kterém se otáčejí kola reality show.

Falešné, nebo ryzí?

Otázka je, co tento motor pohání. Jednou z výrazných ingrediencí je bez pochyby možnost sledovat emoce v přímém přenosu Na mokré podlaze leží na zádech dívka, na kterou dopadá déšť sprchy. Je v tílku, husí kůži na rukách skrápějí tisíce kapiček a dívka pláče. Dojemnou scénu podtrhuje emotivní hudba, kamera se pomalu přibližuje k její tváři a přes celou obrazovku zabírá detail roztékající se řasenky, do podmanivých tónů se ozývá vzlykání a posmrkávání. Jsou to skutečné slzy, skutečná bolest? Možná ano, možná ne. V každém případě je scéna inscenována (sestříhána) tak, aby v divákovi silné emoce vyvolala.

Divákovi se mohou zdát hrané a přehnané emoční reakce soutěžících při loučení a vítání těch, kteří z vily odcházejí nebo se do ní vracejí. Je možné, aby mezi nimi vznikla tak silná emoční vazba? "Na to je těžké odpovědět," míní Hana Junová. "Jsou faktory, které by nemusely vylučovat jejich ryzost, např. porušení křehké rovnováhy ve skupině, která je v těchto umělých podmínkách asi těžko budována. Smutek nad ztrátou ,parťáka', obava, že tento osud může příště potkat mě, anebo smutek, že mě tento osud ještě nepotkal."

Otázka, nakolik jsou reakce skutečné či hrané, se komplikuje i tím, že "soutěžící dostávají z režie instrukce, že se mají jít přivítat nebo loučit, a tím nahrávají nepřirozenosti projevu," míní Hana Junová. "Účastníci tak chtějí nejen úkol splnit, ale i naplnit předpokládaná očekávání diváků. Asi to bude a zůstane směska hraní a ryzosti, jen se bude v průběhu jejich poměr měnit, bude přibývat spontánního chování a ke konci se asi bude dost taktizovat. Důležitý je vnitřní konflikt zúčastněných mezi sebepojetím a předpokládanými požadavky zvenku. Už teď říkají: Já jsem jiný, ale tady se to ode mne očekává."

Sex a erotika v reality show

I když se internetové diskuze k pořadům točí převážně kolem témat upřímnosti, intrikářství a manipulace, výzkumy uvádějí, že jedním z hlavních motivů, které lidi k těmto pořadům táhnou, je zvědavost a touha sledovat flirtování a další sexuální hrátky včetně sexuálního styku "v přímém přenosu". Petr Weiss v rozhovoru pro PD (2001) uvedl, že jde o normální lidskou zvědavost, kterou nelze považovat za sexuální deviaci. Souhlasí s ním i Hana Fifková, která tvrdí, že pro skutečné voyeury není reality show "úplně to pravé". Odlišuje se tím, že jde o zprostředkované scény a chybí tu také "úzkostné vzrušení spojené se strachem z odhalení", které bývá součástí voyeurismu. "Na druhou stranu sledování reality show není pro voyeury špatným způsobem adaptace, tedy naplněním jejich deviantních potřeb pomocí určité náhražky a bez rizika," tvrdí Hana Fifková.

Reality show si s vulgarismy a nahotou starosti nedělá, řeči o sexu a sexualitě jsou na denním pořádku. Vzhledem k tomu, že pořady sleduje nemalý počet dětských diváků, by mohli někteří konzervativnější rodiče protestovat, respektive jejich sledování svým dětem zakázat. Potenciální nebezpečí mravní újmy dětí se ale podstatně snižuje, probíhá-li sexuální výchova v rodině kontinuálně.

"Šikovní rodiče mohou dokonce využít sledované situace k diskuzi," míní H. Fifková. "Mohou si s dětmi povídat např. na téma sexuální jazyk (jeho druhy), vulgarity (proč je lidé používají a v jakých situacích, co znamenají, jaké pocity vyvolávají), nahota (různost postojů), sex bez vztahu a vztah bez sexu (individuální postoje, společenské stereotypy, významy), možné fáze vývoje sexuálního vztahu, ochrana před pohlavně přenosnými nemocemi, sex před kamerami, sex za peníze apod."

Ne každý rodič, který reality show společně s dětmi sleduje, je tak osvícený či sám sexuálně vyrovnaný, aby se do takové diskuze pustil. "V rodinách, kde se o sexu nemluví, jsou děti o tento typ diskuze ochuzeny," přiznává H. Fifková. "Ale ani o ně bych neměla veliký strach - žijeme v době, kdy je možné najít informace nejrůznějšího druhu i ve škole, od vrstevníků a v různých médiích včetně internetu."

Výzkumy dokonce ukazují, že děti, které mají informací o sexu dostatek, začínají pohlavní život později a bezpečněji. Záleží přitom nejen na množství informací, ale i jejich formě. Reality show právě tím, že jsou odkazů na sex a erotiku plné, dávají příležitost nejen k tomu, aby rodiče poskytovali informace, ale aby s dětmi procvičovali i komunikační dovednosti, formování postojů a schopnost je obhájit. "Ten, kdo chce vychovávat, by měl být pro dítě důvěryhodný a autentický," tvrdí H. Fifková. "A těžko toho dosáhne rodič, který řekne: ,Na to se nesmíš dívat, na to jsi ještě malý.' Dítě bude chtít přinejmenším srozumitelně vědět proč."

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č.11


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace