5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Řešíte také mezigeneračními spory?

Řešíte také mezigeneračními spory?

Autor: Lucie Hrdličková | Datum: 1.10.2009 | Vydání: 10/2009

Na světě se v současnosti potkávají čtyři žijící lidské generace a každá z nich přemýšlí jinak, protože je formovala doba, v níž se narodily. Rozumí si nebo se nenávidí? Psychologové, sociologové a kulturní antropologové hovoří v tomto kontextu o vzájemném nepochopení a zejména o neschopnosti vcítit se do potřeb a problémů druhých.

Pohledem do nedávné minulosti zjistíme, že generace vždycky žily pohromadě. A nejen na vesnici. Vypomáhaly si a vzájemně se snažily si vyhovět. Společná práce u nich byla jednou ze spolehlivých cest k porozumění i k tomu, aby se doma nikdy nenudili.

Přestože u nás není již delší dobu zvykem, aby vícegenerační rodiny žily pod jednou střechou, udržují úzké kontakty a často se navštěvují. O tom, jaké vztahy panují mezi prarodiči, rodiči a vnoučaty v jednotlivých rodinách, rozhoduje celková atmosféra i historie těchto rodin a rodinné zvyklosti. Aby spolu mladí a staří vycházely, je potřebná dostatečná míra vzájemné intimity, a zároveň respektování soukromí. Rozhodující je také fungující otevřená komunikace, říká psycholožka Eva Labusová.

Mezigenerační konflikty patří hned vedle manželských problémů k nejčastějším mezilidským sporům. Podle psychologů je však jejich přítomnost v rodině normální a funkční jev. Takové soužití s sebou zákonitě přináší střet názorů, jež v horším případě eskalují do konfliktů. Příčinou generačních sporů je však také odcizení, z kterého vychází vzájemný nezájem, nepochopení a často i agresivita.

Konflikty mohou souviset s odlišnou mírou moci, kterou mají jedni nad druhými, a významnou roli v nich sehrává také předpojatost příslušníků jednotlivých generací vůči sobě navzájem. Mladí odsuzují starší zejména za nemodernost a nepružnost myšlení, senioři mladou generaci za lhostejnost či nepořádek. V zásadě platí, že lidé různých generací se pohybují v různých etapách svého životního cyklu a vnímají tedy svět jinak. Prožili jinou dobu, mají jiné zážitky a vytvořili si jiné stereotypy. Často proto může mezi nimi docházet k nedorozuměním a konfliktům.

Např. moje generace vyrostla na žvýkačkách Pedro, Sisinkách, céčkách, papírových bundách a na Sandokanovi, Tublatance a Pražském Výběru. Charakterizuje ji proto jiná životní zkušenost, provázena odlišnými názory, postoji, normami a hodnoty, než jakou mají mí rodiče či prarodiče. Jiný způsob uvažování je odrazem odlišných podmínek, v kterých dospěli – ať už historických, kulturních či ekonomických.

Původní rodina napoví

Většina mezigeneračních sporů pramení z pokřiveného názoru na jiné generace. Z představy se velmi rychle stane jediná možná pravda a tato skutečnost nám pak brání v tom vidět věci, tak jak se mají. Vždy je třeba brát v úvahu řadu okolností, během kterých konflikt vznikl. Pokud porozumíme tomu, co ke konfliktu vede, jakými stádii prochází, a uvědomíme si, že máme několik možností, jak k němu přistupovat, jsme na nejlepší cestě nalézt optimální řešení.

To, zda budou konflikty mezi generacemi závažné a složité, do značné míry určuje generační přenos návyků z orientační rodiny. Podle psychologů Sternberga a Dobsona je během vývoje v orientační rodině u dítěte formován styl, jakým řeší konfliktní situace. Rovněž psycholog Petr Šmolka tvrdí, že vztah mezi příslušníky obou generací je odrazem vztahu, který budovali rodiče s dětmi během jejich vývoje. Pokud je vývoj vztahu mezi rodiči a dítětem postaven na nezdravých základech, zvyšuje se riziko konfliktů mezi rodinami starší a mladší generace zejména v adaptační fázi soužití mladého páru.

Za nejvíce rizikové jsou považovány případy, kdy je dcera příliš závislá na rodičích. Konflikty pak vznikají z důvodu nesamostatnosti a neuznání partnera jako autority. U dcer, které se identifikují s otci a jsou hostilní k matkám, vzniká zákonitě potíž s převzetím ženské role v partnerském a také v generačním soužití, což má za následek časté konflikty s matkou nebo tchýní. U manžela nebo partnera má na svědomí konflikty přílišná závislost na matce. Pokud ji navíc provází nevyjasněný postoj k otci, eventuelně absence mužské autority (tzn. syn vyrůstá jen s matkou bez otce), je na problém zaděláno. Syn mívá těžkosti převzít mužskou roli v manželství, často hledá oporu u matky a uměle vytváří mezi ní a partnerkou vztahy napětí. Matka se zpravidla obává synova osamostatnění. Vztah ke snaše bývá proto přinejmenším ambivalentní.

Šmolka dále rozlišuje tři typy mezigeneračních konfliktů. Prvním je konflikt mezi zetěm/snachou a tchánem/tchyní. Tento typ konfliktů vnímá jako relativně řešitelný ve spolupráci se všemi zúčastněnými. Druhým, obtížněji řešitelným typem konfliktů, je konflikt mezi mladým párem a rodiči jednoho z manželů. Často vzniká během soužití v jednom domě. Je konfliktem dvou koalicí a řešitelný bývá často až separací párů. Třetím typem je konflikt jednoho partnera z páru s vlastními rodiči. Ten mívá zdroj v předchozích rodinných vztazích, přičemž samotný konflikt může propuknout až v období adaptace v novém manželském či partnerském soužití.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace