5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Revoluce v sociálních službách

Revoluce v sociálních službách

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 16.2.2007 | Vydání: 2/2007

Největší změna v sociální oblasti od dob Marie Terezie. Tak hodnotí zákon o sociálních službách ti, kteří se v každododenním životě neobejdou bez pomoci. Konečně mají možnost si sami vybrat službu, která jim vyhovuje nejvíc.

Nový zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.) mění po desetiletí fungující vztah subjektu (poskytovatele) a objektu (příjemce) sociální péče na vztah partnerský. Viditelnými projevy tohoto posunu je změna financování sociálních služeb. Peníze formou příspěvků nyní přicházejí přímo těm, kteří je potřebují – z pasivních příjemců péče se stávají klienty rozhodujícími, jaké služby využijí a od koho. Právě po tomto právu léta volali nejen mnozí z nich, ale i jejich rodinní příslušníci, občanská sdružení a organizace, které zastupují jejich zájmy. Přesto nová pravidla provázejí nejasnosti, obavy z neznámého, na jedné straně strach z nabyté samostatnosti a odpovědnosti za sebe sama, na straně druhé strach ze ztráty dosavadního postavení, z konkurence i nových typů sociálních služeb.

Nová úprava zároveň „pročistí“ právní stránku věci – do konce loňského roku totiž dvě dávky, příspěvek k důchodu za bezmocnost a příspěvek na péči o osobu blízkou, nesystémově „trčely“ v zákoně, který upravoval problematiku důchodů, a vyplácely je orgány sociálního zabezpečení. Místo těchto dávek mají nyní lidé určitým způsobem závislí na pomoci druhých nárok na příspěvek na sociální péči, odstupňovaný do čtyř kategorií podle stupně závislosti. Žádat je o něj třeba na obecních úřadech s rozšířenou působností.

Aby start nového systému a rozjezd celé agendy sociální odbory, byť posílené o nové pracovníky, zvládly, počítá zákon s tím, že lidé, kteří pobírali příspěvky k důchodu za bezmocnost, budou v první fázi automaticky převedeni do některé z kategorií závislosti. Příslušní pracovníci obecních úřadů je kontaktují a zjistí, jakým způsobem si dotyční přejí příspěvek nechat vyplácet. Jejich povinností pak je úřadu oznámit, jaké sociální služby využijí a kdo jim je poskytne.

Opravdu mají o penězích rozhodovat sami?

A rázem se dostáváme k tématům, která vzbudila už v připomínkovém řízení zákona řadu diskuzí. Zejména stávající institucionalizovaní provozovatelé sociálních služeb navrhovali, aby lidé nedostávali peníze, ale jakési poukázky, vouchery určité hodnoty, jež budou moci za službu směnit. Proti takovému omezení práv se ohradili jednotlivci i organizace zdravotně postižených.

Peníze se ztratí, rozplynou v rodinném rozpočtu a člověk nemusí potřebnou péči dostat, zní argument proti výplatě hotovosti. Vždyť jde právě o to, abych se mohl domluvit na pomoci s úklidem, nákupem či přípravou stravy s členy rodiny, se sousedkou, požádat agenturu domácí péče nebo si zaplatit osobního asistenta, zaznělo ze strany klientů a zákon jim nakonec dal za pravdu. Vyhláškou jsou stanoveny maximální výše úhrad za jednotlivé typy péče, s profesionálními poskytovateli klient uzavírá dohodu, jejíž náležitosti jsou rovněž vymezeny.

Kontrolovat, jakou péči konkrétní lidé dostávají, je jistě snazší v případě klientů umístěných v některém z pobytových sociálních zařízení, než u těch, o které doma pečuje rodina. Pokud jsme ovšem jednou přijali za svou myšlenku odpovědnosti za vlastní život, i to je jedna její stránka. Ostatně, odstrašující případy „nepéče“ najdeme v domácnostech i ústavních zařízeních.

Zákon taxativně vyjmenovává různé druhy služeb, dělí je do kategorií sociální prevence, sociálního poradenství, sociální péče a stanovuje, které z nich jsou bezplatné, které klient hradí částečně či zcela. Právě výčet a popis sociálních služeb v zákoně někteří oponenti považují za nesystémový. Například členové sdružení poskytovatelů sociální péče SKOK ve své analýze zákona doporučují mimo jiné nechat systém služeb otevřený, aby se do něj vešly i nově vzniklé druhy, upravit navrhují i postavení dobrovolníků v sociálních službách.

Že budou vznikat nové typy sociálních služeb, je přesvědčen i Daniel Kaucký, ředitel metodiky a koncepce služeb občanského sdružení Fokus. Například malá, „rodinná“ rezidenční zařízení jako protipól velkých domovů důchodců či ústavů sociální péče, která budou umět každému klientovi v daleko větší míře nabídnout individuální přístup a podporu.

Na základě připomínek z terénu byly v konečné verzi zákona upraveny některé služby poskytované bezplatně. „Například celé spektrum služeb sociální rehabilitace,“ říká Lucie Víšková, právní poradkyně Sdružení organizací nevidomých a slabozrakých. „Lidé, kteří přijdou o zrak, jsou v obtížné psychické situaci, jsou málo motivovaní. Kdyby se měli rozhodovat, jestli dají peníze za náročný nácvik chůze s bílou holí a orientace v prostoru nebo za asistenta, který je odvede, mnoho z nich pravděpodobně zvolí aktuálně jednodušší variantu. Z dlouhodobého hlediska takové rozhodnutí samozřejmě jejich adaptaci na nové životní podmínky ztíží.“

Vzdělávání k partnerství

„Hodnota zákona o sociálních službách je v důrazu na individuální zjišťování zájmů a potřeb klienta – nejen těch základních, ale i jeho tužeb, přání či snů. Každý z nich má právo žít běžným způsobem života, spolurozhodovat o něm. Dosud se například počítalo s tím, že s nástupem do pobytového zařízení se klient automaticky podřídí jednotnému zavedenému režimu,“ říká Irena Tomešová z Centra pro kvalitu a standardy Národního vzdělávacího fondu.

Každý poskytovatel sociálních služeb je povinen zažádat o registraci a vypracovat vlastní standardy kvality, a tak po celé republice probíhají kurzy, výcviky a školení, které mají pracovníky těchto zařízení připravit. „Vzdělávání samo musí mít charakter partnerství, musí aplikovat stejný princip, jaký mají pracovníci v oblasti sociálních služeb uplatňovat vůči klientům,“ konstatuje Daniel Kaucký z Fokusu, který je jedním z organizátorů vzdělávacích projektů založených převážně na zážitkových metodách. Při nich si dotyční sami na sobě zkoušejí, jak se cítí senioři v domovech důchodců či lidé v ústavech sociální péče v řadě každodenních situací.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2007
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace