5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Rodinný rituál není dogma, klidně ho změňte!

Rodinný rituál není dogma, klidně ho změňte!

Autor: Iva Adlerová | Datum: 3.6.2009 | Vydání: 6/2009

Slovo rituál vyvolává nejrůznější představy – obyvatelé pralesa tančí s chrastícími tykvemi a přivolávají déšť, na pravidelném firemním mítinku jsou oceňováni nejvýkonnější zaměstnanci… Důležitou roli ale hrají rituály také v rodinném životě, i když mohou vypadat mnohem nenápadněji.

Rodinné rituály mohou být vytvořeny vědomě nebo nevědomě, qui bono, podle toho, komu a k čemu slouží. Jednoznačně mají neoddiskutovatelný smysl v tom, že v povědomí rodiny slouží jako jistota kontinuity, sounáležitosti, sdílení. Když pak jednotliví členové dojdou k rozhodnutí bydlet sami nebo založit rodinu vlastní, berou si rituály s sebou jako jistotu, že mají své kořeny, že někam patří nebo už naopak patřit nechtějí. Mají základ, na nějž chtějí navázat, případně, který rozhodně opakovat nechtějí. Aby se jim však podařilo se nežádoucího „dědictví“ zbavit, je nutné porozumět hluboko zakořeněným příčinám jeho vzniku, třeba i s pomocí a podporou profesionála.

Co znamená, když rituály chybějí

V každém fungujícím partnerství, nejenom manželství, se rituály vytvářejí samy. Přirozeným výběrem toho, co je tak vzácné a hezké, že bychom to spolu chtěli zažít nejméně ještě jednou.

Tam, kde existuje společný prostor obou partnerů, existují společné zážitky a ty nejpříjemnější, nejmilejší se opakováním během času ritualizují. Obsahují sdělení – je nám spolu pořád dobře tak, jako když jsme si tohle kdysi pro radost vymysleli.

Neznamená to ale, že to, co je opakované, musí být neměnné, a časem třeba nudné. Naopak. Rituálem se může stát například to, že jeden den v roce si to rodiče a děti prohodí a program určují děti. Kdo si myslí, že dokáže předvídat, co se ten den stane? Obzvlášť když se na to děti chystají už měsíc předem?

Často jsou rodinné rituály tématem partnerského poradenství nebo terapie právě jako zdroj toho, co „máme společného“, co dokážeme sdílet a na čem můžeme dál stavět nebo o co se můžeme opřít, když se naše životní situace začne měnit, třeba odchodem dospělých dětí.

Absence ritualizovaných společných zvyků dává špatnou prognózu pro přežití vztahu. To, že dva lidé žijící vedle sebe společné rituály nesdílejí, znamená například, že jejich partnerství je pouze ekonomická aliance. Nebo může ukazovat na to, že nejméně jeden z nich není dospělý ve smyslu odpoutání se od rodičů, že striktně vyžaduje to, na co byl zvyklý v původní rodině, a není ještě schopen vytvářet vlastní rovnocenné partnerství. Pokud dva lidé žijící spolu nemají společné zážitky, pak to může být i signál určitého nepřátelství nebo pohrdání mezi nimi – nestojíš mi za to, všechno, co vymyslíš, je hloupé, nízké… Velmi často se v případě takových „sabotovaných“ pokusů jedná o reakce kompenzující velmi slabé sebepojetí jednoho nebo obou partnerů.

Ve vztazích bez opakovaných, ritualizovaných společných prožitků se často paradoxně hovoří o odcizení, ačkoli se značnou pravděpodobností nikdy nenastalo jakékoli sblížení.

Pro hledání možností k uzdravení vztahu dvojice či rodiny je důležité si všimnout, čeho se zavedené rituály dotýkají. Pokud chybí například rituály pro chvíle společného bytí, je to signál, že existuje rušivý moment, „není nám spolu dobře“. Naopak existují-li především rituály pro chvíle oslav spojené s jídlem, dary, s tělesným a hmotným světem, mohou nasměrovat pozornost na absenci společných prožitků a sdílení emocí. Společné zvyky pouze jednoho z rodičů a dítěte signalizují nebezpečí závislých vztahů apod.

Tradice rostou a mění se s námi

Na začátku společného soužití vytvářejí partneři rituály společné, partnerské, milenecké. Později, když je rodina širší, podřizují se rituály dětem. Sledování večerníčku vždycky v dece s medvídky a kakaem, sobotní nebo nedělní společné čtení – už chápete, proč nesmí být změněno jediné slovo stokrát čtené pohádky? Malé dítě miluje večerní čtení pohádky s tatínkem. Zdánlivé drobnosti vytvářejí jistotu dítěte, o kterou se bude opírat celý život: „Tátovi na mně záleží, myslí na mě a těší se na mě.“ Pro maminku je to sdělení, že její partner, otec jejich společného dítěte, neuvažuje způsobem „občas jí pomůžu“, ale že bere vážně své rodičovství i partnerství. Rituály jsou majákem v dětském světě plném změn a bouřlivých zvratů. Stejné situace při koupání; alespoň malá krabička Lega pod každým vánočním stromečkem; taky třeba společný čas rodičů pro sebe první prázdninový víkend…

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 6/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace