5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Rozvodová válka

Rozvodová válka

Autor: Petr Sakař | Datum: 3.10.2012 | Vydání: 10/2012

Metafora opatrovnického sporu jako zákopové bitvy v dlouhodobé válce zní hrozivě, ale stačí se zaposlouchat do válečné terminologie rodičů a pochopíte, že jejich děti se ocitly bezbranné uprostřed bojiště dvou znepřátelených stran.

Rozvodová válka

Jistě jste už také slyšeli rodiče říkající, že „svůj boj o dítě nikdy nevzdají“. Válečná terminologie zaznívá ze všech stran. Od matek je možné zaslechnout, že na ně manžel „útočil před soudem“. Otcové zase vidí své manželky „zakopané“ nebo „zabedněné“ v jejich postojích či stanoviscích. Sociální pracovníci hledají pro děti a jejich rodiče „neutrální půdu“, na které by bylo možné dojednat „smír“ či „dohodu“. Při mírových jednáních ovšem hrozí nebezpečí, že je psycholog nebo psychiatr na toho či onoho „nasazený“, že soudy jsou zaujaté a rozhodují ve prospěch jedné nebo druhé strany konfliktu. Někdy se oba rodiče shodnou na jediném, tedy že potřebují někoho silnějšího a mocnějšího, kdo bude v jejich případě účinně „intervenovat “ a jejich spor rozhodne. Obracejí se na nejrůznější instituce se žádostí o „evakuaci dětí“ od toho prevíta nebo té fúrie. Ve svých stížnostech na neférový boj se potom neodvolávají k ženevské konvenci, ale směřují o kousek dál do Štrasburku.

Metaforu zákopové války již nějaký čas využívám při přednáškách pro studenty psychologie a pro kolegy z praxe. Snažím se jim tak přiblížit situaci dítěte v konfliktním opatrovnickém sporu jeho rodičů. Dlouhodobá zkušenost s rodinami, které procházejí konfliktním rozvodem, mě přesvědčila, že metafora občanské války může být užitečná také rodičům. Dojdou-li do stadia hledání řešení ve vysoce konfliktních opatrovnických přích, předcházely jim s největší pravděpodobností destruktivní konfrontace rozvodového sporu, který má potenciál vraždit důležité vztahy, zraňovat city a deformovat zdravý psychický vývoj dítěte.

Uprostřed bitevního pole

Představme si nyní situaci, kdy proti sobě na bojové linii stojí protivníci, kteří se velmi dobře znají. Mají povědomí o silných a slabých stránkách svého nepřítele. Vědí, kam zasáhnout, aby to druhého bolelo. Každý, otec i matka, je zakopán a opevněn na své straně linie. Má své příznivce a pomocníky. Právníka, nového partnera nebo partnerku, známé a příbuzné, kteří s ním sdílejí stejný názor na protivníka na druhé straně fronty. Dítě nebo děti, kvůli svému přání po znovusjednocení rodičovské dvojice, zůstávají prozatím někde mezi opevněnými pozicemi. Fantazii o sjednocené rodině se jim mnohdy daří uchovat i za velmi nepříznivých okolností. Když psycholog na dítě vyrukuje s testem tří přání, často je vysloveno jako první, „aby byli tatínek s maminkou zase spolu“. Dětem se na začátku konfliktu většinou daří udržovat komunikační a emocionální spojení s oběma rodiči.

Situace se rychle mění s prvním „výstřelem“. Přes frontovou linii, stále osídlenou civilisty – dětmi, začínají poletovat první projektily různých ráží. Výstřely z praku: „ach jo, zase jste byli s tátou celý víkend jen na zahradě“ nebo „já bych vám ten seriál dovolila, kdybyste bydlely se mnou“, střídají ráže větší: „táta vám ukradl domov“ nebo „matka se chodí kurvit, když jste u mě“. V některých sporech se bohužel dostanou ke slovu i zbraně hromadného ničení: „táta vás chce unést“, „vzpomínáš si, jak tě kdysi táta koupal a jak ti sahal...“.

Také přesně mířené rány, které si rodiče uštědřují a které se dětí přímo nedotýkají (např. spory o majetek), mohou skrze reakce rodičů, změny jejich nálad a chování děti negativně ovlivňovat. Platí, že když si rodiče ubližují, jejich vzájemné rány vždycky zabolí i děti. Je přitom jedno, nakolik jsou rodiče pozorní nebo opatrní, aby na sebe nebyli zlí přímo před svými dcerami a syny. Děti bolí, když je táta zlý na mámu. Jsou zmatené, když trpící matka dokáže jedovatě vystřelit po tátovi, který jí hned a bez váhání vrátí stejnou zpátky. Rodiče rány dostávají a rozdávají. Napětí a bolest u nich střídá vztek a zlost. Děti vždy trpí dvojnásobně, při výstřelu i při zásahu. K tomu všemu pociťují neskonalou bezmoc při pohledu na své rodiče, kteří se k sobě chovají tak nepochopitelně a zle.

Kam se schovám?

Dlouhodobý pobyt na frontové linii opatrovnického sporu je neudržitelný. Děti přirozeně hledají úkryt a bezpečí. Jejich vyjednávání s maminkou nebo tatínkem často k ničemu nevede. Rodiče jsou od dlouhodobé střelby hluší k přáním a prosbám svých dětí. Stejně jako bojovník v zákopu ani oni nevěří tomu, že by se na druhé straně fronty mohl pohybovat důvěryhodný člověk. V horším případě jsou děti při svých jednáních s rodiči verbovány, aby se coby špióni a sabotéři pokusily prospět jedné a uškodit druhé straně sporu.

V realitě odrážejí návštěvy dětí v zákopech znepřátelených stran „styky“ nařizované soudem, které přicházejí na scénu po fyzickém rozdělení domácnosti. Neutrální pozice dítěte mezi bojovými liniemi rodičů se potom nalézá ve vnitřním světě dítěte. Je obsažena pouze v jeho mysli. Zřídkavě může najít bezpečnou základnu u některého z prarodičů, který se ještě nepřidal k jedné nebo druhé straně a u kterého se oba rodiče bez rozdílu mohou setkat s vlídností a vstřícností. Někdy může takový bezpečný prostor vzejít i ze spolupráce s psychologem, u kterého se rodiče s dětmi snaží řešit svůj opatrovnický spor.

Těžko si představit duševní sílu a odvahu, kterou by musel disponovat pacifista, jenž se rozhodl uprostřed bitvy nebojovat a zůstat neutrální. Zvlášť tehdy když nemá k dispozici žádný zvláštní status pozorovatele a každá z obou stran ho tak trochu považuje za spojence i za vyzvědače. V konečném důsledku je to pouze otázka času, kdy si dítě v jednom či druhé zákopu najde své místo a odmítne už absolvovat „styk s nepřítelem“. Pokud se na frontě stále bojuje, být „s maminkou proti tátovi“ nebo „s tatínkem proti mamce“ je v mnoha směrech výhodnější než se stále snažit být zadobře s oběma. Lítá to jen z jedné strany a alespoň pro jednoho z rodičů už je zase „jeho“ a věří mu.

Rodiče často kvůli projekci vlastních motivů chtějí vidět za příklonem dítěte k druhému rodiči nějakou manipulaci nebo jinou nekalost. Jsou přesvědčeni, že dítě bylo naverbováno a že nejedná z vlastní vůle. Mocným motivem pro chování dítěte je ale hledání bezpečí. Dítě potřebuje mít alespoň zdání bezpečí a jistoty, které uprostřed bojové linie jen těžko nalezne mezi výbuchy nadávek, střepinami zášti a projektily zloby.

Jak vzniká loajální bojovník

O tom, ve kterém zákopu nakonec dítě zůstane, rozhoduje nezřídka náhoda nebo nějaká málo podstatná okolnost. Odpovědnost za rozhodnutí dítěte leží vždy na ramenou obou bojujících rodičů. Bohužel ale taková změna v postoji dítěte nezůstane bez náležité odezvy a dalšího vzájemného napadání. Spíše než k zamyšlení nad potřebami dítěte slouží tato událost k dalšímu, mnohdy ještě brutálnějšímu boji. Jeden rodič mává vítězně nad hlavou svým novým malým spolubojovníkem, druhý volá na pomoc „syndrom zavržení rodiče“. Žádný neuvažuje o důvodech, které mohly dítě dovést k jeho bolestnému rozhodnutí – vybrat si jediného namísto obou.

Relativní klid a bezpečí jednoho z rodičovských zákopů je ovšem nutné vykoupit patřičnou loajalitou. Chceš tu být, tedy je třeba se zasadit o obranu našeho společného prostoru. Pokud už dítě rovnou nezačne po druhém z rodičů pálit („tys mě nikdy neměl rád“), je třeba, aby alespoň podávalo munici („chci být jenom s tebou, nechci tam už jezdit na návštěvy“). Z civilisty se vlivem dlouhodobé zkušenosti s konfliktem stává bojovník. Jak roste, jsou jeho akce stále samostatnější. V dospívání se už jeho velící důstojník nemusí obávat ani takových riskantních akcí, jako je například asistované setkávání s nepřítelem na neutrální půdě. Ví totiž, že jeho dítě už nemá pochybnosti o tom, kdo je dobrý a kdo zlý, že je absolutně loajální.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2012 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (2 hlasů): 5, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace