5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Sexualita osob s mentálním postižením není tabu!

Sexualita osob s mentálním postižením není tabu!

Autor: Dana Štěrbová | Datum: 4.11.2009 | Vydání: 11/2009

Postižení lidé nejsou asexuálními bytostmi, a poskytovatelé služeb by měli dokázat udržet rovnováhu mezi ochranou a bezpečím svých klientů a zachováním jejich práva na zdravý sexuální život. Klíčem je sexuální výchova.

Lidem s postižením jsou často upírána sexuální práva. Jeden z důvodů je, že jsou bráni, jako by byli stále tak trochu dětmi. Lidé s postižením jsou ovšem sexuálními bytostmi jako ostatní. Přístup k sexualitě osob s mentálním postižením (MP) ovlivňují mýty, dezinformace i postoje k sexualitě obecně.

V zajetí mýtů

I rodiče dětí s mentálním postižením mohou podléhat mýtům. Chybou či omylem, kterých se lidé dopouštějí, je, že všechny osoby s postižením považují za stejné, hovoří o nich jako o skupině bez rozlišení toho, jaké mají schopnosti, zkušenosti, znalosti a informace.

Přístup k sexualitě mentálně postižených ovlivňují některé obecné mýty o sexu. Například: sex je jen pro mladé a tělesně zdravé; sex rovná se pohlavní styk; sexuální aktivita je vždy přirozená a spontánní. Muži chtějí sex vždy, a jsou na něj vždy připraveni. Další mýty a zastaralé názory se pak týkají přímo osob s postižením: lidé s postižením nemají sexuální touhy ani kapacitu provozovat sexuální vztahy; lidé s postižením nemohou mít „opravdový“ sex, nemohou být romantickými partnery, nejsou terčem sexuálních útoků; lidé s MP jsou schopni kontrolovat svůj sexuální pud méně než lidé bez postižení. Zastaralý je názor široké veřejnosti o úplné nekompetentnosti osob s mentálním postižením být rodičem.

Zneužívání je časté

Všeobecně můžeme říci, že sexuální chování osob s MP je obdobné jako u ostatních lidí, i když sexuální aktivity končí méně často pohlavním stykem. Nejběžnějšími sexuálními aktivitami osob s mentálním postižením je objímání, líbání (někdy francouzské polibky) a tělesné doteky obecně. (Löfgren–Märtenson 2004) Většina sexuálních projevů je heterosexuálních. Homosexuální sexuální projevy bývají pojmenovávány jako „přátelské“, což může být kontraproduktivní pro rozvoj běžné sexuální aktivity u homosexuální osoby s MP.

Bohužel se často stává, že osoby s mentálním postižením mají sexuální aktivitu jen na základě omezené volby, manipulace, osamělosti a pod hrozbou fyzické síly druhého než jako výraz své vlastní sexuality. 83 procent žen a 32 procent mužů s MP bylo sexuálně zneužito. 49 procent zneužitých mentálně postižených osob bylo zneužito 10krát a více. 38 procent postižených vdaných žen zažilo sexuální násilí od svých partnerů. Přitom 33 procent těch, kteří zneužívají, jsou známí osob s MP, 33 procent jsou jejich příbuzní nebo nevlastní členové rodiny a 25 procent se rekrutuje z řad poskytovatelů služeb. (Sobsey 1988)

Výše uvedené výzkumy a statistiky pocházejí ze Severní Ameriky a já nevím o tom, že by v České republice existovaly obdobné statistiky. Je ovšem vysoce nepravděpodobné, aby v našich zařízeních poskytujících sociální služby (dříve ústavy sociální péče) vůbec nedocházelo k porušování lidských práv a práv osob s postižením ve vztahu k sexualitě, když se zneužívání velmi často objevovalo v zahraničí právě v takovýchto typech zařízení.

Ve své praxi jsem se vícekrát setkala s oběťmi sexuálního zneužívání. Dva typické příběhy:

  –   Dospívající dívka s kombinovaným postižením má individuální vzdělávací program a je osvobozena od povinnosti docházet do školy. Nevlastní otec ji často pozoruje nahou a poplácává ji po zadku. Někdy též komentuje její druhotné sexuální znaky. Na dívčině tváři se zračí stud a nelibost, avšak nemá možnost odmítnutí.

  –   Dospívající chlapec s mentálním postižením, který nemluvil, byl zneužíván svým spolubydlícím. Vychovatel je „přistihl“ nahé při sexuální aktivitě, na oběti byla patrna nelibost. Matka jako opatrovnice si ovšem nepřála, aby se chlapec od agresora přestěhoval, neboť „jsou na sebe zvyklí“. Současně matka popisuje, že „má hrůzu“ ze sexuálních projevů syna.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 11/2009
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace