5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Škodolibost. Cizí neštěstí vždy potěší

Škodolibost. Cizí neštěstí vždy potěší

Autor: Kateřina Rodná | Datum: 26.2.2016 | Vydání: 3/2016

Někdo vás vytlačí z levého pruhu na dálnici; o pět minut později vidíte, jak nebezpečného řidiče staví policie: škodolibá radost! Váš šéf si došlápne zrovna na toho kolegu, se kterým si konkurujete a který vám už měsíce leze na nervy: škodolibá radost! Politika hlásajícího rodinné hodnoty nachytají na záletech: škodolibá radost!

Škodolibost. Cizí neštěstí vždy potěší

Filozof Arthur Schopenhauer posměch odsuzoval jako „chechot pekla“. I když škodolibost člověka zrovna nezušlechťuje, Richard Smith z University of Kentucky nevidí žádný důvod ji démonizovat. Konec konců se podle něj jedná o naprosto přirozený pocit. A navíc se objevuje spíš v „odstínech šedé“ a většinou jako emoční stopa, která rychle mizí v hloubi našeho mozku – nejde o tu nejtemnější, čistou formu.

Přesto bychom neměli pouštět ze zřetele, že je to věc spíš nepěkná. Škodolibá radost lidi obveseluje. Člověk vidí trápení jiných a reaguje na ně potěšením, místo aby s nimi soucítil. Ve své nové knize s názvem Škodolibost a temná stránka lidské přirozenosti (Schadenfreude and the Dark Side of Human Nature) popisuje Richard Smith naši současnost jako „epochu škodolibosti“. Podle něj jsme tímto fenoménem obklopeni daleko častěji, než bychom byli ochotni věřit. To se ukazuje třeba na aktuální nabídce médií. V televizi a na internetu vidíme boom pořadů plných drbů. Pořady, ve kterých ze sebe lidé dobrovolně dělají objekt škodolibosti, se těší velké oblibě. Vzpomeňme například na uplynulé dva ročníky pořadu Stardance s „nešikovnými tanečníky“, i v oblíbených pořadech o vaření je škodolibé trefování se do soutěžících téměř nepostradatelné, ať už se „kosí“ navzájem, nebo tak činí „velký šéf“. O radosti, když se nám na video podaří zachytit chybu, omyl nebo smůlu někoho jiného a sdílet je na sociálních sítích, ani nemluvě. Když se prominenti dostanou do potíží, může být zlomyslnost veřejnosti nemilosrdná.

Co přesně ale škodolibost vyvolává, jaké příčiny usnadňují vznik této temné emoce? Aby na to přišli, zformulovali Richard Smith a jeho kolegové pět rozhodujících otázek:

• V jakých situacích lidé nejsnáze a nejsilněji cítí škodolibé pocity?

• Skrývá se za rozličnými formami škodolibosti jeden obecný psychologický mechanismus?

• Existují charakterové rysy, kvůli kterým je člověk zvlášť náchylný k projevům škodolibosti?

• Jedná se o vrozené chování?

• Co se děje v mozku, když cítíme škodolibost?

Spravedlivá odplata

Americký psycholog Smith se už mnoho let zabývá temnými stránkami lidských pocitů. Přitom zjistil jedno: vlastní škodolibost je nám většinou trapná. Kdo by také chtěl veřejně přiznat, jaké zadostiučinění cítí, když je svědkem trápení někoho jiného. Proto své zlomyslné nadšení raději skrýváme. Jsou ovšem situace, ve kterých je to jinak.

Když si například myslíme, že svou zlomyslnost sdílíme s jinými lidmi a že je tím pádem společensky akceptovaná, pocity viny nám škodolibou radost nijak moc nekazí. V takovém případě ji můžeme ukázat otevřeně.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2016 nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace