5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Spiritualita v medicíně

Spiritualita v medicíně

Autor: Karel Nešpor, Ladislav Csémy | Datum: 2.6.2006 | Vydání: 6/2006

Spiritualita se stala už před lety legitimním předmětem lékařského výzkumu. Databáze American National Library of Medicine v dubnu 2006 nabídla 2287 prací, v jejichž souhrnu se toto slovo vyskytovalo. Pojmy spiritualita areligiosita se v mnohém překrývají, nejsou však totožné.

Zpravidla se spiritualita považuje za širší a otevřenější pojem, než je religiozita. Allport (in Walker a Bishop, 2005) používal pojmy zevní religiozita (např. společenské ohledy nebo setkávání s přáteli při bohoslužbách) a vnitřní religiozita (ta vytváří rámec pro smysluplnost vlastního života). Vnitřní religiozita má blízko ke zmíněnému pojmu spiritualita. Martsolf a Mickley (1998) považují pro spiritualitu za klíčové následující prvky:

· Smysluplnost: Důležitost života, smysl životních situací, odvozování jejich účelnosti.
· Hodnoty: Ceněná přesvědčení a hodnotová měřítka.
· Transcedence: Zkušenosti s dimenzí přesahující osobní já a oceňování této dimenze.
· Spojení: Vztahy k sobě, druhým lidem, Bohu nebo Vyšší síle a prostředí.
· Stávání se: Rozvíjení života, což vyžaduje zkušenost a reflexi a zahrnuje pocit, kdo člověk je a jak poznává.

Praktické důsledky spirituality

Následují příklady spíše nežli úplný výčet. Nepřekvapuje, že spiritualita je často zmiňována v souvislosti s paliativní medicínou a péčí o umírající. Podle Shawa (2005) je spiritualita jedním ze způsobů, jak se člověk vyrovnává s omezeními životního cyklu, separací, ztrátou, biologickou zranitelností, pomíjivostí a nebytím. Efekt spirituality se však zdaleka neomezuje na tuto oblast medicíny. Spiritualita je prospěšná v prevenci sebevražd a je spojena s méně častými sebevražednými představami (Garroutte a spol., 2003). Meraviglia (2006) uvádí, že pravidelná modlitba zlepšuje psychologický stav žen s rakovinou prsu. Podobné výsledky byly popsány u žen, které byly vystaveny domácímu násilí (Gillum a spol., 2006). Podle Yi a spol. (2006) je spiritualita protektivním činitelem ve vztahu k depresivním příznakům u lékařů v postgraduálním výcviku. Pozitivní efekt spirituality u zdravotníků, kteří pečují o umírající, uvádějí Holland a Neimeyer (2005).

Puchalski (2001) shrnuje zdravotní výhody spirituality do tří oblastí: 1. Nižší mortalita (Strawbridge a spol., 1997), 2. Lepší zvládání stresujících událostí jako bolest nebo ovdovění. 3. Obvykle i lepší spolupráce při léčbě a její lepší průběh. Z těchto důvodů doporučuje citovaná autorka lékařům následující:

· Buďte ochotni naslouchat tomu, co pacienty bolí, čeho se obávají a o čem sní.
· Získávejte od pacientů jejich spirituální anamnézy.
· Buďte pozorní ve vztahu ke všem dimenzím pacientova života i života jejich rodin – dimenzím tělesným, psychologickým i duchovním.
· Duchovní postupy včleňujte do léčby tehdy, je-li to vhodné.
· Je-li to vhodné spolupracujte s duchovními jako se členy interdisciplinárního týmu.
· Současně autorka varuje před tím, aby lékař pacientovi určité náboženství doporučoval. Důležité je v tomto ohledu respektovat pacientovy preference.

Spiritualitu, např. při léčbě chronické bolesti, je lépe používat pozitivně, např. hledat duchovní pomoc a vedení, spíše než se cítit Bohem opuštěný nebo trestaný. V této souvislosti je možné zmínit náboženské bludy u schizofrenie. Ty jsou mnohem častější v USA a v Evropě než v jiných zemích. Ale i u schizofrenie může spiritualita předcházet sebevraždám a pomáhat při zvládání symptomů. Jak napsali Mohr a Huguelet (2004): “...Spirituální a náboženské otázky mohou být součástí problému i součástí úzdravy. Někteří lidé vnímají organizované náboženství jako zdroj bolesti, viny a potlačování, pro jiné je útočištěm a nástrojem léčení.“

Spiritualita v léčbě návykových nemocí

C. G. Jung uvedl, že bažení po alkoholu odpovídá na nižší úrovni duchovní touze lidské bytosti po plnosti. Doslova napsal: „Alkohol se řekne latinsky „spiritus“, vidíte, že stejné slovo označuje nejvyšší duchovní zkušenost a depravující jed. Užitečná formule je proto spiritus contra spiritum.“ (Volně přeloženo spiritualita proti nebo místo alkoholu).“ Nově se ukazuje, že spiritualita a religiozita má pozitivní efekt na postoje ke zdraví a chování dospívajících (Rew a Wong, 2006). U závislých na návykových látkách je vyšší religiozita a spiritualita spojena s optimističtější životní orientací, větším pocitem sociální podpory, vyšší odolností vůči stresu, nižší úzkostí (Pardini a spol., 2003). Spiritualita negativně koreluje s kouřením a pitím v tazích (Leigh a spol., 2005). Gillum (2005) zjistil, že častější návštěva náboženských obřadů je spojena s nižší prevalencí kouření tabáku. Obdobný výsledek přinesl i výzkum prevalence kuřáctví v ČR. Výskyt denního kouření byl mezi věřícími o 11% nižší než mezi nevěřícími (17,6 % proti 28,6 %) (Sovinová a spol., 2006). Benda (2004) považuje “spirituální probuzení” spolu se sociální podporou a spokojeností v zaměstnání za tzv. “transformující zkušenosti”, které mírní následky zneužívání v dětství, následky válečných traumat a deprese u veteránů bezdomovců zneužívajících psychoaktivní látky. Poage a spol. (2004) dokonce uvádějí, že délka abstinence v jejich souboru více souvisela se spiritualitou než s pocitem spokojenosti nebo mírou stresu. Většina klientů terapeutické komunity pro závislé na drogách Daytop byla přesvědčena, že spiritualita by měla být v jejich léčbě více zastoupena (Dermatis a spol., 2004). Kvalita následného doléčování po ústavní léčbě a religiozita byly spojeny s dobrými výsledky léčby osob zneužívajících drogy a léčených z rozhodnutí soudu (Brown a spol., 2004). Svépomocná organizace Anonymní alkoholici má jasné spirituální kořeny, i když je otevřená i atheistům, podobnější přehled zahrnující i studie týkající se efektivity Anonymních alkoholiků viz např. Nešpor (2002).

Kasuistika

Pan J. byl do Psychiatrické léčebny Bohnice poprvé přijat ve věku 32 let. Jeho otec byl předlistopadový policejní důstojník, matka v domácnosti, rodiče už nežili a intelektově retardovaný bratr zemřel v mládí. Hlavním problémem pana J. bylo nekontrolované pití alkoholu, např. 5 litrů piva 3-4x týdně a závislost na něm. To působilo problémy v zaměstnání (tehdy pracoval jako knihkupec), navíc míval v kocovině sebevražedné tendence. Kromě alkoholu zneužíval i tlumivé léky. Psychologické vyšetření zjistilo výraznou introverzi. Léčba nebyla úspěšná, pacient ji kvůli pití předčasně ukončil. Pak jsme pana J. znovu ústavně léčili po 7 letech. Pracoval jako pomocná síla v kuchyni. V mezidobí byl opakovaně léčen v jiných zařízeních. Prodělal také úraz hlavy (někdo ho udeřil lahví). Léčba byla opět neúspěšná, na propustce se napil alkoholu a odešel do ubytování Armády spásy. Znovu byl přijat ve 42 letech jako bezdomovec. Pil i chemické roztoky alkoholu, při přijetí byl zavšivený a měl těžký odvykací stav. Tentokrát léčbu řádně dokončil a odešel do křesťanského charitativního zařízení. Od alkoholu abstinoval asi 8 měsíců, pak začal znovu pít. Z charitativního zařízení byl po čase propuštěn. Poslední léčba pana J. proběhla v jeho 44 letech. Léčbu dokončil a následně se i soustavně doléčoval. V současnosti pracuje v jedné s církví instituci související, bydlí v podnájmu a abstinuje déle než 3,5 roku.

Uvedené kasuistice je obtížné porozumět bez její duchovní stránky. Rodiče pana J. byli atheisté. Pan J. začal chodit do kostela po té, co se během základní vojenské služby seznámil s křesťansky orientovaným vrstevníkem. To působilo komplikace, jeho otec mu vážně navrhoval, aby své duchovní potřeby uspokojoval na schůzích Socialistického svazu mládeže. Po 40. roce věku pana J. „z čirého zoufalství“ začala přitahovat také východní spiritualita, zejména buddhismus. Během léčby u nás praktikoval s ostatními pacienty jógu a oblíbil si ji. Seznámil se zde také s organizací Anonymní alkoholici a od skončení léčby s ní spolupracuje. Anonymní alkoholici mají, jak známo, kořeny v křesťanství, i když jsou efektivní i u atheistů. Zpočátku chodil na setkání Anonymních alkoholiků 3-4x týdně, v současnosti je navštěvuje asi 1x za 14 dní souběžně s profesionální léčbou. Dochází také do našeho zařízení vést setkání Anonymních alkoholiků. Oblíbil si buddhistickou meditaci, s níž se prakticky seznámil až po propuštění od nás. Prvky duchovního života (např. bdělou pozornost) se snaží včleňovat do každodenního života. Meditační cvičení a jógu (pozdrav slunci) cvičí denně, po asi dvouleté abstinenci se zúčastnil i desetidenního buddhistického meditačního soustředění. Uvedená kasuistika ilustruje užitečnosti zevní religiozity (praktická podpora s církví souvisejících struktur v nejhorších obdobích pacientova života) i vnitřní religiozity či spirituality, k níž pacient postupně dospěl.

Co je mým opojením?

Následující cvičení navazuje na výše uvedený citát C. G. Junga. Cvičení jsem přizpůsobil podle Burke (2006).

Postup cvičení

· Zavřete oči a vsedě nebo vleže se uvolněte.
· Dovolte své svoji pozornosti se obrátit dovnitř, tam, kde je místo plné klidu. Zeptejte se sami sebe: „Co mi působí opojení?“ Ptejte se podobně, jako když člověk sedí u jezera a hází do vody oblázek a pak jen pozorujte kruhy na vodě. Nehledejte odpověď, jen nechte ve svém vědomí vyvstávat obrazy, slova, myšlenky, pocity duševní i tělesné. Vaší opojnou látkou nemusí být chemická látka, ale může to být i činnost, proces, emoce, duševní stav atd. Dopřejte si trochu času a pozorujte, jaké odpovědi se na vaši otázku objeví.
· Nyní se o něco hlouběji nadechněte a položíte si stejným způsobem další otázku: Jaký je příběh mého opojení? Opět si dopřejte si trochu času a pozorujte, jaké se objeví odpovědi.
· Opět se uvolněte. Pak se zase o něco hlouběji nadechněte a zeptejte se: Co duchovně i jinak skutečně potřebuji?
· Na konec se protáhněte, otevřete oči. Pak si případně své zkušenosti zapište.

Spiritualita z lidí s návykovými nemocemi

Na otázku, zda žijí duchovním životem, odpoví u nás asi většina lidí, kteří mají problém s návykovou nemoci negativně. Když jsme ale s abstinujícími bývalými pacienty hovořili důkladněji a ve smyslu širšího pojetí spirituality, jak ji popsali výše citovaní Martsolf a Mickley (1998), ukázalo se, že je tomu jinak. To je možné ilustrovat na následujících příkladech.

· Jeden z abstinujících popisoval zážitky hlubokého klidu v kostele, když doprovází starou matku do bohoslužeb, protože by tam sama nedošla.
· Jiný abstinující doslova řekl: Spiritualita je obsažena i v psychoterapii.
· Další abstinující se přihlásil do university třetího věku a zvolil si jako předměty studia antickou a orientální filozofii.
· Jiný popisuje duchovní zážitky a „čerpání síly“ v přírodě.
· Další použil citát, že „Je zakázáno cokoliv brát do hrobu“, aby ukázal určitý nově získaný nadhled ve vztahu k majetku.
· Další řekl, že chce žít tak, aby se nemusel stydět.
· Jiný projevoval vděčnost za „úspěchy na rámec svého úsilí“.

Literatura

* Benda BB. Life-course theory of readmission of substance abusers among homeless veterans. Psychiatr Serv 2004;55:1308-1310.
* Brier NR. Move over, prime-time! American Demographics 2004;26: 14-19.
* Brown BS, O'Grady K, Battjes RJ, Farrell EV. Factors associated with treatment outcomes in an aftercare population. Am J Addict. 2004;13(5):447-460.
* Burke PA. Addiction: A Misplaced Search for God. www.patriciaburke.com/godsearch.html, 2006.
* Dermatis H, Guschwan MT, Galanter M, Bunt G. Orientation toward spirituality and self-help approaches in the therapeutic community. J Addict Dis. 2004;23(1):39-54.
* Garroutte EM, Goldberg J, Beals J, Herrell R, Manson SM; AI-SUPERPFP Team. Spirituality and attempted suicide among American Indians. Soc Sci Med. 2003;56(7):1571-9.
* Gillum RF. Frequency of attendance at religious services and cigarette smoking in American women and men: The Third National Health and Nutrition Examination Survey. Preventive Medicine 2005; 41(2):607-613.
* Gillum TL, Sullivan CM, Bybee DI. The importance of spirituality in the lives of domestic violence survivors. Violence Against Women. 2006; 12(3):240-250.
* Holland JM, Neimeyer RA. Reducing the risk of burnout in end-of-life care settings: the role of daily spiritual experiences and training. Palliat Support Care. 2005;3(3):173-181.
* Leigh J, Bowen S, Marlatt GA. Spirituality, mindfulness and substance abuse. Addict Behav. 2005;30(7):1335-1341.
* Martsolf DS, Mickley JR. The concept of spirituality in nursing theories: differing world-views and extent of focus. Journal of Advanced Nursing 1998; 27:294-303.
* Meraviglia M. Effects of spirituality in breast cancer survivors. Oncol Nurs Forum. 2006;33(1):E1-7.
* Mohr S, Huguelet P. The relationship between schizophrenia and religion and its implications for care. Swiss Med Wkly 2004; 134:369–376.
* Nešpor, K.: Organizace Anonymní alkoholici představuje efektivní pomoc závislým. Praktické lékařství 2002; 12(6):25-31. Dostupné na adrese: www.plbohnice.cz/nespor.
* NetMonitor – SPIR – Mediaresearch & Gemius, October 2005 (According to www.zive.cz).
* Pardini DA, Planteb TG, Shermanc A, Jamie E. Stumpd JE. Religious faith and spirituality in substance abuse recovery. Determining the mental health benefits. Psychology of Addictive Behaviors 2003; 17(2):159-162.
* Poage ED, Ketzenberger KE, Olson J. Spirituality, contentment, and stress in recovering alcoholics. Addict Behav. 2004;29(9):1857-1862.
* Puchalski CM. The role of spirituality in health care. Proc (Bayl Univ Med Cent). 2001; 14(4): 352–357. www.pubmedcentral.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=16369646
* Rew L, Wong IJ: A systematic review of associations among religiosity/spirituality and adolescent health attitudes and behaviors. Journal of Adolescent Health 2006; 38(4):433-442.
* Shaw JA. A pathway to spirituality. Psychiatry. 2005;68(4):350-62.
* Sovinová H, Sadílek P, Csémy L. Vývoj prevalence kuřáctví v dospělé populaci ČR. Výzkumná zpráva. Státní zdravotní ústav, Praha 2006. http://www.szu.cz/dokumenty_soubory/ZPR2A.pdf
* Strawbridge WJ, Cohen RD, Shema SJ, Kaplan GA.Frequent attendance at religious services and mortality over 28 years. Am J Public Health. 1997;87(6):957-961.
* Walker RL, Bishop S. Examining a model of the relation between religiosity and suicidal ideation in a sample of African American and White college students. Suicide Life Threat Behav. 2005;35(6):630-639.
* Yi MS, Luckhaupt SE, Mrus JM, Mueller CV, Peterman AH, Puchalski CM, Tsevat J. Religion, spirituality, and depressive symptoms in primary care house officers. Ambul Pediatr. 2006; 6(2):84-90.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace