5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Střídavá nebo výchova ano, raději ne?

Střídavá nebo výchova ano, raději ne?

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 5.3.2008 | Vydání: 3/2008

Společná výchova: Soud nerozhodne o svěření výchovy jednomu z rodičů, poměry dítěte zůstanou stejné jako před rozvodem. Soud naopak schvaluje dohodu rodičů o společné výchově. Bývá navrhována tam, kde jde o více dětí.
Střídavá výchova: Jedná se o soužití jednoho rodiče a dítěte, případně s více dětmi po určité časové období. Nejčastěji se jedná o období jednoho měsíce nebo dvou týdnů. Obvykle se dítě stěhuje z jednoho bytu do druhého. Možná je i varianta, že děti zůstávají v původním domově a střídají se rodiče.

Dítě potřebuje jeden domov

V ideálním případě by i po rozvodu měli být dítěti zachováni oba rodiče, o každém z nich by mělo mít dobré mínění. Oni by se měli snažit dítě poznávat a rozumět mu, objevovat jeho povahu, sklony, zájmy a své vychovatelské postoje a cíle formovat tak, aby to odpovídalo osobnosti dítěte.

To jsou argumenty hovořící pro střídavou výchovu – ovšem současně je důležité, aby dítě mělo svůj domov se vším, co k tomu patří. V tom má střídavá péče svá úskalí a nebezpečí. Dítě poznává, že každý z rodičů má o způsobu výchovy své představy, i v dalších prostředích se každodenně setkává s rozličnými přístupy a ověřuje si, že výchovný vztah se různě utváří. Časté střídání onoho bezpečného, domácího prostředí je však pro něj a pro vytváření vzájemných vztahů s rodiči zatěžující. Odolnost vůči zátěži je přímo úměrná celkovému pozitivnímu ladění osobnosti, některým dětem proto změny nahánějí strach, vzbuzují v nich úzkost a starosti.

Dovedu si představit střídavou péči, při níž dítě zůstává ve stabilním prostředí, kde má řád, kde je systém a určité pevné hranice a v péči se u něj střídají rodiče. Stav, kdy si matky a otcové v pravidelných intervalech „sbalí“ své věci a docházejí za dítětem, je z hlediska synů a dcer podstatně šetrnější, v praxi je něco takového ochotno akceptovat naprosté minimum rodičů.

V 99 % případů, které řeším, se setkávám se vzájemnou nevraživostí, neuctivostí mezi bývalými partnery, s manipulací, s neochotou spolupracovat – obě strany přitom tvrdí, že všechno dělají jenom a jenom pro dítě. Skrytý či nevraživý vzájemný postoj partnerů rozbíhá kolotoč příčin a následků. Pokud mezi nimi vzrůstá pocit odosobnění, odtažitost a chlad, nepřátelskost až agrese a konfliktní situace se nedaří uspokojivě zvládat, přenáší se to na dítě, které se stává obětí. Takové prostředí střídavé výchově nesvědčí.

autor: Zdenka Bimková - Psycholožka a soudní znalkyně. Pracuje jako ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Hodoníně.

Střídavá výchova je změnou k lepšímu

Ze statistik je zcela zřejmé, že novela zákona o rodině, přinášející společnou a střídavou péči, není v soudní praxi naplňována. Její využívání nepřekračuje 3 % případů, v nichž se rozhoduje o svěření dětí po rozvodu. Důvodů, proč je tomu tak, je celá řada. Právní, sociologické, historické, psychologické…

Pro střídavou, případně společnou péči mluví skutečnost, že naprostá většina dětí chce být s oběma rodiči a nechtějí nic měnit. Výjimky bývají nejčastěji v případech, kdy jsou děti významně zataženy do konfliktu mezi rodiči, kdy jsou jedním z nich popouzeny vůči druhému.

Střídavá péče je nesporným pokrokem směřujícím k napravení právně neúnosné praxe. Je změnou k lepšímu, jak z hlediska zrovnoprávnění obou rodičů, tak zachování kontinuity výchovné péče a respektování potřeb dětí. Bohužel ji nelze použít ve všech případech. Je třeba pečlivě zhodnotit dosavadní vývoj rodiny, aktuální stav a možná rizika vývoje celé situace v budoucnosti. Klady této formy péče spočívají především v citové oblasti a zdravém vývoji dětí, zápory bývají v časové a ekonomické náročnosti. Střídavá nebo společná výchova klade též vysoké nároky na spolupráci rozvedených rodičů. Nefunguje v případech, kdy jeden či oba rodiče nadřazují své potřeby potřebám dětí.

O problematice neúplných rodin a rodin s nevlastními rodiči existuje velké množství publikací. Z mého pohledu psychologa, který pracuje více než 30 let s dětmi a jejich rodiči, by mělo jakékoli řešení vycházet z potřeb dětí, a to nejen aktuálních, ale především je potřeba předjímat i potřeby budoucí. Jen pro ilustraci: z tisíců výrazněji problematických adolescentů, se kterými jsem se ve své praxi setkal, jen asi pět nebo šest vyrůstalo v úplných funkčních rodinách. Pro děti každého věku je velmi důležité vidět před sebou otcovský vzor v nejrůznějších každodenních situacích, nejen v pečlivě zinscenovaných chvílích občasných víkendových setkání.

autor: Miloš Kajuk - klinický psycholog

Celou polemiku naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 1 / nových příspěvků: 1

  • Společná péče - negativní přístup soudů 16.4.2010, 22:59 Zobrazit

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace