5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Své kamarády zásadně nepsychiatrizuji

Své kamarády zásadně nepsychiatrizuji

Autor: Pavla Koucká | Datum: 2.4.2008 | Vydání: 4/2008

V běžném lidském kontaktu není důvod užívat psychoterapeutických postupů, říká psychiatr Cyril Höschl. Dokonce by to bylo na škodu - vztahy by se zřejmě zploštily. Emoce máme také proto, abychom je prožívali, nejen zvládali.

V minulosti lidem houfně umíraly děti, byla bída… podle všeho ale lidé nebyli nešťastnější než dnes. Čím to?

Prožitek štěstí je součástí základní emoční výbavy a nemůže být v žádné situaci, ve které se lidstvo octne, zcela eliminován. Takže má zvláštní schopnost přizpůsobovat se okolnostem. Proto je naivní představa, že ten, kdo má jednodušší život nebo je bohatší, je šťastnější. Ve chvíli, kdy nemáme problémy, si začneme dělat starosti s věcmi, které by nás jinak netrápily. Když umírají v rodině děti, je celkem jedno, že neteče teplá voda. Ale když se máte dobře, začne vás to trápit. Pocit štěstí je relativní.

V poslední době se hodně mluví o depresích. Je to tím, že jejich výskyt stoupá, nebo jde o zaměření naší pozornosti?

O tom se teď v odborných kruzích hodně přemýšlí. Je totiž pravda, že počet diagnostikovaných depresí roste. Na druhou stranu se zdá, že tento nárůst je dílem několika příčin a že skutečný nárůst incidence těchto onemocnění v populaci je jen jednou z nich. A nemusí jít dokonce ani o příčinu nejdůležitější. Funguje zde totiž také osvěta, díky níž je nemoc snadněji rozpoznatelná a lidé se spíše dostanou k lékaři. Diagnostikováno je tak i to, co bylo dříve považováno třeba za lenost. Dalším faktorem je dostupnost péče. Víme, že ve zdravotní péči je vztah mezi nabídkou a poptávkou kauzálně oboustranný. Tedy nejen, že služby následují poptávku, ale také tam, kde nabídnete určitou službu - například nový lék - hned se vyskytnou lidé, kteří jej potřebují. Kdekoli si otevřete psychiatrickou ambulanci, okamžitě se naplní pacienty.

Je v rozvoji duševních onemocnění důležitější biologická podmíněnost nebo sociální vlivy?

Neurobiologická a genetická podmíněnost duševních poruch je zřejmá zejména u schizofrenie či bipolární poruchy. Dosud se však nedařilo najít geny, které se na propuknutí těchto onemocnění podílejí. Svou roli totiž hraje též prostředí, psychosociální i jiné. Docela nedávno se ve světě objevily práce, které dávají tyto souvislosti dohromady. A ukazuje se, že dosavadní neúspěšnost najít geny pro jednotlivé poruchy byla do značné míry daná tím, že se nebraly v úvahu psychosociální faktory. A naopak, neúspěchy přístupů vysvětlujících duševní poruchy pouze z psychologických zdrojů byly zase způsobeny tím, že nebraly v úvahu biologickou složku.

Můžete uvést příklad?

Před pár lety publikoval Avshalom Caspi se spoluautory v Science studii, v níž sledoval závislost klinické deprese na polymorfismu genu pro serotoninový transportér. Před ním se o něco podobného pokoušeli jiní, ale bez úspěchu. Caspi uspěl, protože do toho započítal životní události. U části lidí, kteří prodělali traumatizující události, se později vyvinula deprese. Podstatné v této souvislosti je, že ti, kteří měli určitou variantu tohoto genu, byli k rozvinutí depresivního onemocnění po prožití traumatu zhruba dvakrát náchylnější. Nejde tedy o gen pro chorobu jako takovou, ale o gen ovlivňující zranitelnost vůči vnějším psychologickým událostem. A podobně to funguje i třeba u agrese či závislostí.

Závisí psychické nemoci na úrovni společnosti?

Ano, ovšem nikoli v prvoplánovém smyslu, že tam, kde se mají dobře, nejsou psychicky nemocní. Sociální vlivy, různé stresy a traumata dosedají na biologický terén, který je kupodivu velice stejný po celém světě. Čím genetičtější základ poruchy je, tím méně je kulturně závislý. Výskyt schizofrenie je 0,5 až 1 % všude na Zemi. Kulturně vysoce modifikován je ovšem obsah psychopatologie. Lidé s paranoidními bludy byli dříve přesvědčeni, že je pronásleduje ďábel, s nástupem vědecko-technické revoluce měli pocit, že jsou ozařováni laserem nebo rentgenem, v totalitních režimech je zase trápili tajní.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 4/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace