5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Světové setkání psychoterapeutů

Světové setkání psychoterapeutů

Autor: David Kuneš | Datum: 13.3.2006 | Vydání: 3/2006

7. až 11. prosince 2005 se v kalifornském Anaheimu konala dosud největší psychoterapeutická konference. Počet účastníků přesáhl rekordních osm tisíc. Osobně jsem se konference Vývoj psychoterapie zúčastnil a rád bych o jejím průběhu informoval.

Setkání nazvané"Vývoj psychoterapie"se poprvé konalo před dvaceti lety. Tehdy přišel americký hypnoterapeut Jeffrey Zeig s myšlenkou pozvat do arizonského Phoenixu psychoterapeuty, z nichž každý zastával jinýteoretický pohled či východisko. Kongres čelných představitelů měl napomoci vzájemnému sblížení jednotlivých směrů a další integraci psychoterapie. První konference se vydařila, a proto od té doby proběhly pod záštitou NadaceMiltona H. Ericksona další čtyři.

Program loňské páté konference byl velmi bohatý. Probíhaly zde desítky přednášek, diskusí, tematických rozhovorů, dialogů, workshopů a klinických demonstrací. Bylo těžké vybrat si z nabízených možností, neboť v jedinémokamžiku se současně odehrávalo až deset různých prezentací. Z toho také vyplývá, že pohled, který vám poskytnu, bude nepochybně zkreslený a kusý, protože jsem se fyzicky mohl zúčastnit pouhého zlomku všech nabízených akcí.

Překročení hranic

Hned první den mne silně dojalo vystoupení dvaadevadesátiletého Alberta Ellise. Ellis hovořil o své racionálně emoční behaviorální terapii, a ačkoli jeho příspěvek nepřinesl mnoho nových myšlenek, prožíval jsem silné vzrušení,zejména ve chvíli, kdy několik tisíc účastníků začalo spolu s Ellisem zpívat jeho iracionální písně. Těmito písněmi, které vznikaly již před více než třiceti lety a které si postupem času oblíbili mnozí klienti i terapeuti,poukazuje Ellis na způsob, jak se lidé sami dostávají do problémů a jak si sami škodí. Ti z vás, kteří si zazpívali s Jaroslavem Skálou jeho Ódu na radost, si jistě dokáží představit sílu takového prožitku.

Ještě téhož dne mne zaujalo vystoupení Arnolda Lazaruse na téma"Pozitivní překračování hranic v psychoterapii". Lazarus přednášel o tom, jak v šedesátých a sedmdesátých letech nebylo dění v rámci terapeutickéhodiny ničím omezeno a jak bylo tehdy potřeba vytvořit nějaké hranice a limity. Tyto se však postupně stávaly příliš úzkými a svazujícími a on se je nyní ve svém příspěvku pokoušel zpochybňovat. Jedním takovým dogmatickýmpravidlem psychoterapie je neléčit příbuzné a známé. Lazarus uvedl několik příkladů, kdy se terapeuticky věnoval svým blízkým. Hovořil o tom, že terapeuti často působí v malém městě, kde se všichni navzájem znají a kde je těžkévybírat si do terapie pouze cizí osoby. Přirovnával terapeuta k chirurgovi, jehož otec či matka vyžadují okamžitý chirurgický zásah. Místo toho, aby takový chirurg vezl své rodiče několik desítek kilometrů za jiným odborníkem ariskoval tím jejich zdraví, provede raději operaci sám.

Jiným terapeutickým dogmatem je, že terapie patří pouze do terapeutické místnosti. Doktor Lazarus vyprávěl veselou historku, jak ho kolega"přistihl"s klientkou v restauraci a jak ho obvinil z porušováníterapeutických pravidel. Marně se mu Lazarus pokoušel vysvětlit, že se jedná o desenzibilizaci in vivo. Hovořil ještě o dalších tématech, například zda se přátelit s bývalými klienty a pacienty nebo jestli požádat klienta onějakou službu. Přesto však ostře rozlišil mezi překračováním hranic ve prospěch klienta, jež označil jako pozitivní překračování hranic, a mezi porušováním hranic pro osobní zisk terapeuta, kteréžto vnímá jako nesprávné.Příspěvek rozpoutal čilou diskusi, ze které bylo zřejmé, že doktor Lazarus zvolil velmi aktuální a závažné téma.

Druhý den jsem navštívil vystoupení Jeffreye Zeiga. Nedávno jsem přečetl několik jeho publikací o Miltonu H. Ericksonovi a při čtení jsem se nemohl zbavit dojmu, že tomuto slavnému hypnoterapeutovi přisuzuje autor téměřnadlidské schopnosti. Když však doktor Zeig začal hovořit o svém prvním setkání s Ericksonem a o tom, jak mu Erickson dokázal naslouchat a jak jej přijímal, začal jsem trochu více chápat úctu a respekt, kterou k němu chová. Popřednášce jsem doktoru Zeigovi věnoval český překlad knihy z první konference. Publikace z dílny nakladatelství Portál jej velmi potěšila a snad trochu pomohla vyvážit jeho smutek nad tím, že se letošní konference nemohlzúčastnit jeho dlouholetý přítel Stanislav Kratochvíl.

Jak překonat ostych

Následujícího dne, v pátek 9. prosince, mě zaujal dialog Alberta Bandury a Martina Seligmana. Oba věhlasní odborníci shodně prohlašovali, že v psychologii existuje spousta teorií o tom, jak se lidé dostávají do problémů, ale jiždaleko méně se jich věnuje tomu, jak problémové situace překonávají zdraví lidé. Martin Seligman navrhoval, že by se budoucí terapie měla zaměřit na sílu člověka, jeho potenciál a úspěchy. Zajímavá byla rovněž páteční přednáškaterapeutky Harriet Lernerové, která se zabývá lidskými emocemi a která svůj příspěvek zaměřila na stud. Mimo jiné nabízela vlastní recept, jak se vypořádat se studem z vystupování před publikem. Na počátku své kariéry se prývelmi bála vystupovat na veřejnosti. Hrozila se všech těch strašlivých věcí, které by se jí mohly přihodit. Postupem času se však během přednášení dostala do spousty kuriózních situací a díky nim postupně překonala svůj ostych.

V sobotu mě nadchl rozhovor o rodinné terapii. U diskusního pultu se sešli John a Julie Gottmanovi, Harville Hendrix, Salvador Minuchin a Michele Weiner-Davisová. Manželé Gottmanovi se zmiňovali o své dlouhodobé studiizdravých manželských párů a tvrdili, že základem kvalitního manželství je přátelský vztah. Celá debata se postupně stočila k rozvodům a k tomu, jak hrozný dopad má rozvod na děti rozcházejících se manželů. MichaeleWeiner--Davisová vyslovila své přesvědčení, že téměř v osmdesáti procentech případů prvních rozvodů lze manželství ještě zachránit. Diskuse byla velmi podnětná a upevnila mne v mém dřívějším rozhodnutí dozvědět se trochu více orodinné psychoterapii.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 3/2006
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace