5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Takhle chci vypadat, doktore!

Takhle chci vypadat, doktore!

Autor: Daniela Kramulová | Datum: 6.2.2008 | Vydání: 2/2008

V posledních letech významně přibývá Čechů, kteří žádají radikální změny tělesných proporcí a zákroky proti projevům stárnutí. Jaké psychologické a společenské tlaky stojí za odhodláním tolika lidí dobrovolně podstoupit rizika narkózy a operací?

Je boom plastické chirurgie způsoben rozvojem lékařské techniky nebo uctíváním vypjatého kultu krásy a mládí ve spojení s povrchností moderní doby? Či jde o cílený komerční nátlak, jemuž snadno podléhají nezralé osobnosti? O útok na naše pocity nedostačivosti a nabídku rychlého řešení? a), b) i c) je správně, ale podhoubí obliby estetické chirurgie je patrně složitější - možná bychom našli i nitky vedoucí labyrintem lidské psychiky a společenského vědomí do hluboké minulosti.

Tu plastiku si zaslouží, chudák ošklivá

„Asi v osmačtyřiceti jsem si uvědomila, že mám horní víčka pokleslejší než dřív. Jsem poměrně optimistický člověk, ale najednou jsem začala vypadat unaveně, zklamaně, trochu jako smutný bernardýn. Navíc mi pokleslá víčka omezovala rozhled, což mi vadilo hlavně při řízení auta. Funkční omezení potvrdil i lékař a navrhl mi plastickou operaci, která by na oční klinice byla plně hrazená zdravotní pojišťovnou. Nakonec jsem se rozhodla pro zákrok na specializovaném pracovišti kosmetické chirurgie, kde mají větší zkušenosti s estetickou stránkou věci, a zaplatila jsem ho. S výsledkem jsem naprosto spokojená. Peněz, které jsem mohla ušetřit, rozhodně nelituji,“ říká paní Jana, i když jako učitelka v základní škole nepatří k vysoce příjmovým vrstvám obyvatel.

Estetické a funkční hledisko mnohdy spojují plastické operace nosu nebo poúrazového jizvení, které blokuje například funkci kloubů, potvrzuje Vlastimil Víšek, primář oddělení plastické chirurgie klinického centra Iscare. Drtivá většina zákroků je však motivovaná výhradně touhou po vylepšení vzhledu.

Má uši jako plachťáky, nos jako chobot, mohl by pleskat pusou poledne o rybník, je plochá po tatínkovi, zadek má jak štýrskej valach… Podobné hlášky svědčí o tom, že máme zakódovanou jistou estetickou normu tělesných proporcí a ten, kdo z ní výrazněji vybočuje, poutá pozornost. Odnepaměti. Ostatně hraběnku tyrolskou, švagrovou Karla IV., znají oficiální dějiny jako Markétu Maultasch, tedy Pyskatou či Tlamatou.

O tom, že podstoupí plastickou operaci dolní čelisti, byla paní Hana přesvědčená od dětství. Výrazně předsunutá brada dodávala jejímu drobnému obličeji rysy pohádkové čarodějnice, z profilu byla podoba s ilustracemi dětských knížek zvlášť nápadná. Přesto se Hance podařilo projít léty dětství a dospívání v nemilosrdném kolektivu vrstevníků bez větších psychických problémů a v době, kdy po dokončení růstu bylo konečně možné operaci provést, měla vážný partnerský vztah. Celé roky se soustředila na svůj cíl, naučila se brát vystouplou špičatou bradu jako cosi přechodného, co se jednou odloupne podobně jako strup z odřeného kolene - tak samozřejmě jako čekáme, že pod ním bude normální, zdravá kůže, Hanka věděla, že její obličej ztratí čarodějnické rysy - a nemýlila se. Velkou měrou k její psychické vyrovnanosti pomohla i zcela intuitivně „namixovaná“ směs rodičovské lásky a respektu, díky níž Hanka cítila, že ji mají rádi takovou, jaká je, brada nebrada, ale zároveň nebyla láskyplným násilím tlačena k tomu, aby trčící čelist přijala jako nedílnou součást sebe sama či se z ní dokonce pokoušela udělat osobitou přednost. (Jiné osobnostní založení a menší jistota či podpora nejbližších možná pomáhají na svět „zlým a ošklivým čarodějnicím“, které se postupně stávají zlými právě proto, že jsou považovány za ošklivé.)

V případech indikovaných estetickými normami považuje většina z nás kosmetickou operaci za žádoucí a přirozenou - když medicína nabízí pomoc tam, kde si příroda nezodpovědně pohrála, případně kde do vzhledu zasáhla nehoda nebo úraz, proč jí nevyužít? Nedržíme už v téhle chvíli dávno v ruce nit a neběžíme labyrintem?

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace