5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Táta s mámou v ringu

Táta s mámou v ringu

Autor: Petr Sakař | Datum: 6.2.2008 | Vydání: 2/2008

Mnozí rodiče si uprostřed vlastních rozvodových sporů vůbec neuvědomují, jak těžce mohou synové a dcery jejich rozchodem psychicky strádat. Psychologové upozorňují, že pomoc těmto dětem je stejně naléhavá jako v případech sexuálního zneužívání či domácího násilí

Když chceme malým klientům, strádajícím mezi znesvářenými rodiči, skutečně pomoci, je potřeba se vyhnout zjednodušování a „ideologizování“ problému a snažit se o objektivní, rozumný úsudek a pochopení všech souvislostí při hodnocení konkrétních případů. Polarizace a veřejná konfrontace postojů různých skupin pomáhajících odborníků a aktivistů, hájících separátně práva žen, dětí nebo otců, jak jsme byli svědky například v nedávné kauze desetileté Terezky, ničemu a nikomu neprospívá.

Jakou roli v rodičovských opatrovnických sporech může sehrát dětský psycholog? Především by se měl vyvarovat ambice řešit problém celého rodinného systému, který se aktuálně rozpadá. Jeho úkol je o mnoho skromnější, a podstatnější zároveň: na pozadí reflexe rodiny pomoci dítěti přežít tvrdou konfrontaci milovaných rodičů.

V praxi Krizového centra pro děti a dospívající se často setkávám s opatrovnickými spory, jež se někdy počítají na roky. Naše zařízení se do případů zapojuje zpravidla na žádost sociálních pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nebo na základě usnesení soudů. Nejčastějším požadavkem přitom bývá zprostředkovat a obnovit kontakt dítěte s rodičem, který je nemá v trvalé péči. Rodiče přicházejí v průběhu konfliktních rozvodů do Krizového centra s žádostí o intervenci ve prospěch dítěte spíše výjimečně. Jejich žádost o pomoc bývá bohužel nezřídka ryze účelová a skutečný zájem potomka nerespektuje. I tehdy ale může díky citlivé psychologické intervenci vzniknout prostor pro smysluplnou spolupráci a podporu dítěte.

Přednost má zájem dítěte

Pokud je pravidelný kontakt dítěte a jeho rodiny s pracovníky Krizového centra nařízen nebo doporučen, příslušná instituce zpravidla žádá reference o průběhu a výsledcích této spolupráce, případně doporučení optimálního řešení. Spojení rolí diagnostika, experta doporučujícího vhodná řešení a psychoterapeuta v praxi přináší řadu obecně známých komplikací.

Ve svém přístupu upřednostňuji uspokojení emočních potřeb dítěte před hledáním nějakého vhodného uspořádání péče po rozvodu. Musím tedy odmítnout odpověď na častý dotaz soudů, sociálních pracovníků a dalších zúčastněných, který rodič je pro dítě lepší, a který by ho tudíž měl mít v péči. Přijmout tuto otázku by znamenalo akceptovat zjednodušení problému na konfrontační „buď, a nebo“. Psycholog, který usiluje o prospěch svého dětského klienta, nutně trvá na požadavku „to i to“ i tehdy, když se tím vzdaluje aktuálnímu vědomému přání dítěte. Neztrácí ze zřetele potřebnost obou rodičů. Odmítnutí druhého rodiče totiž velmi často nemusí být svobodným rozhodnutím dítěte, jak se mnozí rodiče snaží před soudy dokazovat. Veřejné stanovování kvality a vhodnosti rodiče budiž ponecháno v kompetenci soudů a soudních znalců.

Snažím se rodičům poskytnout dostatek prostoru a podpory pro nalezení a realizaci vlastního řešení i tehdy, když je jejich dohoda o rozdělení péče odklonem od mých úvah o tom, co by bylo pro dítě nejlepší. Pravdou však je, že rodiče a mnohdy i dítě po mnohaletém dohadovaní se o péči automaticky posuzují psychologa také podle vzorce „buď, a nebo“. Čekají, na čí straně bude stát. Na matčině, nebo na otcově? Dětský psycholog bude přece nutně na straně dítěte! A bude také neutrální, nestranný, nezaujatý. Ideál? Spíš nesmysl. Dítě mezi rozhádanými rodiči není nestranné a už vůbec neutrální, a pokud s ním chce psycholog opravdu „být“, nemůže si pohodlí takové pozice dovolit.

Být blízko dítěti znamená především porozumět jeho potřebám a pocitům; být ochoten vystavit se s ním vydírání a přesvědčování ze strany rodičů, projít si s ním konfliktem loajality, absolvovat zklamání z nesplněných slibů a nedodržených dohod, vztekat se a zoufat si nad „zlými sociálkami a soudci“ a nad nikdy nekončícími hádkami rodičů.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 2/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace