5000
Kurz jako dárek Nenechte se rozložit Připravujeme nový speciál Psychologické kurzy

Portál.cz > Časopisy > Psychologie dnes > Ukázky > Tchyně v domě aneb Jak vycházet s rodiči partnera?

Tchyně v domě aneb Jak vycházet s rodiči partnera?

Autor: Iva Adlerová | Datum: 1.10.2008 | Vydání: 10/2008

Slovo tchyně vyvolává různé asociace, velmi často málo vlídné. Označení tchán jen o málo mírnější. Vzájemné vztahy s partnerovými rodiči bývají ve filmech námětem mnoha komediálních situací, ve skutečnosti jsou často velmi stresující. Je vůbec možné se s tchyní a tchánem bez problémů dohodnout?

Když se partneři rozhodnou oficiálně stvrdit svůj společný život sňatkem, formálním způsobem propojí i dvě rodiny s odlišnou historií. Manželství se zpravidla neuzavírá náhodou, ale na základě vzájemné biologické a osobnostní přitažlivosti, a tak můžeme předpokládat, že také obě rodiny navzájem nějakým způsobem rezonují. Taková rezonance nemusí být vůbec nepříjemná. Nicméně je důležité si uvědomit, že manželé sami jsou hlavními autory svého životního příběhu. Na utváření osobnosti každého z partnerů a jeho schopnosti vytvářet zdravé partnerské vztahy má vliv jeho postavení v původní rodině i tahy, které se po léta odehrávaly na rodinné šachovnici, včetně kladných i negativních vzorců soužití rodičů a prarodičů. Jen málokdo je dokáže odložit hned na prahu nového domova.Každý z partnerů je také v jiné fázi vývoje vztahu ke svým vlastním rodičům. Není zcela samozřejmé, že původní vztah rodiče-dítě dokázali oboustranně transformovat na vztah dospělých lidí bez omezování a závislostí, mocenských a majetnických ambicí.

My to s vámi myslíme nejlíp

V ideálním a velmi vzácném případě se obě gene-race setkají už jako dospělí lidé schopní vzájemného respektu a otevřené komunikace. Je možné otevřít libovolné téma, diskutovat o jakémkoli sporném bodě, sdělovat si navzájem své potřeby a pocity. Rodina funguje, je v ní prostor pro potřeby každého člena.

Partnerova rodina může být i zdrojem sebeobnovy a doslova léčivých prožitků pro toho, komu se v dětství z nejrůznějších důvodů nedostávalo přijetí a nepodmiňující lásky. Pokud je schopna jej přijmout, poskytnout mu pocit sounáležitosti a zázemí, může nahradit i chybějící rodinu vlastní.

Bohužel daleko častěji respekt a schopnost otevřeného sdělení chybí. Pak se děj může odehrávat podle různých schémat.

Například jako hra na vzájemnou vstřícnost. Máme ty nejlepší úmysly a představu, jak má rodina spolu ideálně vycházet – jenže kvůli naplnění té představy křivíme skutečnost, předstíráme neexistující emoce a nesdělujeme ty skutečné. Pnutí, které roste pod hladinou, exploduje pak s ničivými důsledky pod nějakou nesmyslnou záminkou: „Už zase mi dala lžičky do zásuvky nalevo místo napravo!

“Jinou variantou her je zákopová válka mezi rodinami – „Jak si to naše zlatíčko mohlo vzít takového budižkničemu, no podívej se na NĚ!“ Mladí partneři jsou v ohnisku konfliktu a nepřátelské postoje rodin jsou prubířským kamenem jejich vzájemnosti – pokud se opravdu cítí být partnery, obhájí si svou nezávislost, budou ze svých rodičůsmutní, ale budou vědět, že nechtějí přejímat jejich myšlení a chování. Pokud je jeden z partnerů nedospělí, nebo dokonce oba, závislý na svých rodičích, dostává situace jinou dynamiku. Mladí partneři se buďto stanou „zajatci vítězné strany“, anebo se rozejdou. Začnouli jedni z rodičů soupeřit o moc a druzí na tu hru přistoupí, spolehlivě najdou slabé místo k manipulaci a citovému vydírání. „Přece nemůžete být na Vánoce u NICH, když my se na vás tolik těšíme, už jsem napekla to cukroví, co vám minule tak chutnalo, to bys mi nemohl/a udělat, víš, jak mi na vás záleží, vy mě snad nemáte rádi a já se tolik obětuju a snažím…“ Výstup případně doprovázejí slzy. Dokáže ve vás taková rodičovská etuda vyvolat pocit viny? Je možné, že rodičům jde opravdu o to vás vidět, ale i o to, aby vás neviděli ONI. Pozvat JE taky? „Ani nápad, to by tu jen seděli a já bych je musela obsluhovat!“

Jak z nastražené pasti ven? Domluvit se s partnerem a rozhodnout se podle vlastních pocitů a společné vůle – jakkoli: pro návštěvu, pozvání obou rodin k sobě nebo pro vánoční cestu kolem světa.

Nedospělost jednoho z partnerů a závislost na rodičích (častěji mladého muže na matce) představuje ještě jednu nástrahu – závislost na matce vymění za závislost na své partnerce. Chce dostávat lásku a péči, kterou od své matky paradoxně mnohdy nedostal, a to za každou cenu. Často však neumí totéž sám poskytnout. Přičemž „za každou cenu“ může znamenat až ohrožení zdraví partnerky, pokud včas nerozezná, oč ve skutečnosti běží.

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 10/2008
nebo v On-line archivu.


Průměrné hodnocení (0 hlasů): 0, vaše hodnocení: Hlasování jste se nezúčastnil(a), hlasování bylo již ukončeno.



Sdílet na signálech

Komentáře čtenářů

Příspěvků celkem: 0 / nových příspěvků: 0

6666
Přijďte na kurzy v Portálu! Výroční konference Škola komunikace